Zemědělství je v České republice velmi rozvinuté

Zemědělská velkovýroba je v české republice na velmi vysoké úrovni. Rostlinná i živočišná výroba se odehrává téměř výhradně ve velkém. Několika hektarové osevy polí jsou standardem, které nám zanechalo socialistické zemědělství velkovýroby.

Zemědělství je v České republice velmi rozvinuté
Zemědělství je v České republice velmi rozvinuté

Dramatický rozvoj lidské společnosti, explozivní nárůst populace, zvyšování rozsahu a vlivu člověka na životní prostředí staví civilizaci před závažné rozhodnutí: Jak dál?

Znečištění ovzduší, půdy a vody jakož i další problémy přerostly místní rámec a jsou vážným ohrožením pro život na Zemi. Příroda nezná administrativní hranice. Toxický odpad v řekách ničí život v místě jeho vypouštění, ale i prostředí vzdálené stovky kilometrů od místa znečištění. Emise z továrních komínů způsobují devastaci přírodních lokalit v nejvzdálenějších koutech planety. Proto spojení sil v zájmu záchrany přírody i člověka na mezinárodní úrovni je naléhavější než doposud.

Nabídka hypotéky

Zemědělská velkovýroba
Zemědělská velkovýroba

Jedinou cestou trvale udržitelného života je harmonizace požadavků na ochranu životního prostředí a ekonomického rozvoje země. Cílem je rozumné využívání přírodních zdrojů v mezích jejich ekologické únosnosti.

Cíle ekologického zemědělství:

– minimalizovat všechny formy znečištění, jež pochází ze zemědělské výroby, zpracování a distribuce produktů
v co největší míře využívat recyklovatelné a mnohonásobně použitelné materiály na farmách při výrobě, zpracování a distribuci
– využívat v maximální míře obnovitelné zdroje místních zemědělských systémů
hospodařením se snažit o co nejuzavřenější systém oběhu organické hmoty a živin (koloběh prvků)
– používání takových způsobů hospodaření, které podporují rozvoj půdních mikroorganismů, fauny a flóry a podporují tak fungování biogeochemických cyklů
– vytvořit takové podmínky hospodářským zvířatům, které odpovídají jejich přirozeným fyziologickým a etologickým potřebám a kondici
– udržet a dlouhodobě podporovat úrodnost půdy
– podporovat biologickou rozmanitost zemědělských ekosystémů a jejich okolí včetně ochrany stanovišť volně žijících rostlin a živočichů
– produkovat dostatečné množství potravin s vysokou nutriční hodnotou (není principiálním účelem hospodaření)
– v souladu s listinou lidských práv OSN zajistit ekologickým zemědělcům dostatečný příjem, uspokojení základních potřeb a pracovního vyžití se, včetně bezpečného pracovního prostředí
– zvýšit důraz na uznání EP jako odvětví s významným sociálním a ekologickým dopadem na společnost

Snížení úrokové sazby mimo fixaci

Jak je na tom zemědělství v okolních zemích?

Obsah živin v půdě pod cukrovou řepu

K základním stabilizačním faktorem dosažené produkce a kvality řepy cukrové patří výživa a hnojení. Vzhledem ke skutečnosti, že tato plodina přijímá hlavní část živin z půdy, je třeba zajišťovat půdní úrodnost především reprodukcí organické hmoty v půdě, vytvářením vhodné půdní reakce a přiměřených zásob fosforu, draslíku a hořčíku.

Obsah živin v půdě
Obsah živin v půdě

Od počátku 90. let je na Slovensku v důsledku poklesu dávek minerálního hnojení zřejmá negativní bilance živin na orné půdě. Snižování dávek živin v podobě organického hnojení a průmyslových hnojiv nese s sebou riziko zhoršování půdních vlastností, zvyšování půdní kyselosti, zhoršování fyzikálních a biochemických vlastností půd. Redukcí hnojiv dochází k silnému poklesu produkce, která je výrazná hlavně při méně úrodných půdách. Při snížení přístupného fosforu v půdách pod 30 mg.kg-1 (stanovené klasickou metodou – Mehlicha II.) Dochází již bez fosforečného hnojení k poklesu sklizní řepy cukrové o 4 – 11%. Při obsahu draslíku 70-90 mg.kg-1 (Mehlicha II.) Se bez dlouhodobého draselného hnojení snižuje produkce o 7 – 11%. Dlouhodobý přívod draslíku i fosforu má značný vliv na kvalitu řepy cukrové.

přívod draslíku i fosforu má značný vliv na kvalitu řepy cukrové
přívod draslíku i fosforu má značný vliv na kvalitu řepy cukrové

Řepa cukrová čerpá fosfor v průběhu celého vegetačního období, zvláště v počátečních fázích růstu a vývinu, kdy fosfor ovlivňuje vývin listového aparátu a kořenového systému. Později fosfor pozitivně ovlivňuje akumulaci cukru a vyzrávání řepy. Při jeho nedostatku se zpomalují metabolické procesy, dýchání a celkový růst. U starších rostlinách se nedostatek projevuje žloutnutím listů. Nedostatek fosforu se projevuje zejména při nízkých teplotách, kdy se snižuje jeho příjem. Draslík hraje důležitou roli při látkové výměně, tvorbě, transportu a akumulaci cukru. Při jeho nedostatku se snižuje úroda i kvalita (cukernatost). Je třeba si uvědomit, že pokud nejsou půdy dobře zásobené přístupným draslíkem a fosforem, neměli bychom hnojení těmito živinami omezovat. Týká se to zejména půd s vyšším obsahem jílu. S vyjmenováváním významu dalších živin není třeba pokračovat.

Výměry parcel byly v širokém rozmezí od 2 po 135 ha
Výměry parcel byly v širokém rozmezí od 2 po 135 ha

Cílem tohoto příspěvku je poukázat na hodnoty zásobenosti těch půd živinami, na kterých jsme pro řepu cukrovou dlouhodobě prováděly rozbory půdy a navrhovali optimální dávky jednotlivých živin. Vcelku jde o 10-letý časový řadu zachycující období 1994/5 – 2003/4, při průměru 1706 ha analyzované půdy ročně (873-2472 ha). Průměrný počet ročně analyzovaných parcel byl 53 (40-81) při průměrné výměře 32 ha (roční průměry 17 – 46 ha). Výměry parcel byly v širokém rozmezí od 2 po 135 ha. Jde o ornou půdu v ​​kukuřičné a řepařské výrobní oblasti východoslovenského a středoslovenského regionu. V předkládané práci vyhodnocujeme databázi 10720 exaktních údajů, vytvořenou v průběhu zmíněného desetiletí.

Pro stanovení půdních živin a následné doporučení výživy řepy cukrové byla využita metoda elektroultrafiltrácie. Optimalizovat hnojení dusíkem se Kalkulovalo s plánovanou s průměrnou úrodou 38 t.ha-1. V převážné většině případů (98%) jsme kalkulovali s plánovanou úrodou 40 t.ha-1 (individuálně podle producentů 35-60 t.ha-1) bulev a konstantní dávkou chlévské mrvy 40 t.ha-1.

Dávky dusíkatých hnojiv
Dávky dusíkatých hnojiv

Dávky dusíkatých hnojiv se určují bilančně, přičemž se zohledňuje plánovaná biologická úroda, množství dusíku v přístupné formě v půdním roztoku a potenciální zásobě, množství dusíku, které zůstalo v půdě v závislosti na pěstované předchozích porostů, případně meziplodiny a množství dusíku, které se uvolní z aplikovaných organických hnojiv. V případě vysokých obsahů přístupného dusíku v půdě se doporučuje udržovací hnojení aplikací dusíku na list. Koncentrace dusíku v půdním prostředí se vyskytovala v rozmezí 14 – 61 mg.kg-1 s průměrnou hodnotou 28 mg.kg-1. Individuální rozdíly parcel v obsahu dusíku v půdním roztoku byly obrovské, hodnoty se pohybovaly od 1,2 do 156 mg.kg-1.

Doporučené dávky dusíku pro podzimní výživu byly ve většině případů na nulové úrovni, až na ročníky 1996/7 a 1997/8, kdy se průměrně doporučilo 25, respektive 18 kg N.ha-1. Doporučené dávky dusíku pro předseťové hnojení řepy cukrové se pohybovaly v rozmezí 12 – 44 kg.ha-1 a pro dohnojenie na list v rozmezí 29 – 49 kg.ha-1. Průměrně na hektar bylo třeba dodat 35 kg.ha-1 N na jaře a dalších 41 kg.ha-1 N na list. Jde o roční průměry, absolutní čísla (parcely) byly širším rozmezí (před setím 0 – 90 a na list 0 – 60 kgN.ha-1).

Dávky ostatních hnojiv při použití uvedené metody hnojení nejsou závislé od plánované sklizně, ale je třeba zajistit optimální hladinu živin (P, K, Mg, Ca) v půdě.

Optimální koncentrace fosforu závisí na poměru fosforu zjištěného v půdním roztoku (1. frakce) a v potenciální zásobě (2. frakce). Optimální koncentrace fosforu v půdním roztoku se pohybuje v rozmezí 13 – 21 mg.kg-1. Pokud zjištěná koncentrace fosforu v půdě je vyšší než optimální, je třeba realizovat udržovací hnojení. V případě, že koncentrace fosforu v půdě je nižší než optimální, je nutné dohnojenie na optimální hladinu, při zohlednění obsahu jílovitého podílu v půdě a množství fosforu dodaného z aplikovaných organických hnojiv. Zároveň je třeba zohlednit i maximální dávku fosforečných hnojiv. Koncentrace fosforu v půdním roztoku se vyskytovala v rozmezí 10 – 18 mg.kg-1 s průměrnou hodnotou 13 mg.kg-1 P. Podle parcel 0,48 – 122 mg.kg-1. Doporučené dávky fosforu pro hnojení řepy cukrové se pohybovaly v rozmezí 80 – 102 kg.ha-1 P2O5 s průměrnou dávkou 90 kg.ha-1 P2O5. Podobně jako v případě dusíku de o roční průměry, absolutní čísla byla v širším rozmezí 0 – 180 kg kg.ha-1 P2O5.

Dávka draselných hnojiv
Dávka draselných hnojiv

Podobně v případě draslíku bylo naším záměrem dosáhnout jeho optimální koncentraci v půdě. Dávka draselných hnojiv je závislá nejen na množství draslíku, ale i množství antagonisticky působících prvků (Ca, Mg) v půdním roztoku. Při dohnojení půdy na optimální hladinu se uvažuje se sorpční silou půdy a se spoustou draslíku dodaného z organických hnojiv. Při nízkém obsahu vápníku a hořčíku se může optimální koncentrace draslíku v půdním roztoku vyskytovat v rozmezí 70 – 100 mg.kg-1, zatímco při vysokém obsahu vápníku a hořčíku může optimální koncentrace draslíku dosahovat hodnoty až 200 mg.kg-1. Koncentrace draslíku v půdním roztoku se vyskytovala v rozmezí 106 – 192 mg.kg-1 s průměrnou hodnotou 148 mg.kg-1, individuální parcely 15 – 959 mg.kg-1. Pro hnojení řepy cukrové bylo nutné realizovat hnojení dávkou 76 – 138 kg.ha-1 K2O, individuální 0 – 400 kg.ha-1 K2O. Průměrně doporučená dávka draslíku byla na úrovni 115 kg.ha-1 K2O.

I v současnosti se najdou některé půdy s velmi vysokými obsahy fosforu a draslíku. Pokud stanovena hodnota fosforu v půdě je vyšší o 10 mg.kg-1 od optimální a draslíku dosahuje vyšší hodnoty než 200 mg.kg-1 je třeba vynechat hnojení řepy cukrové těmito prvky.

Řepa cukrová má poměrně vysoké požadavky na hořčík a proto je nutné zajistit jeho optimální hladinu v půdě. Potřebné dávky hořčíku pro hnojení řepy cukrové se určí bilančně, přičemž se zohlední analyticky stanovený obsah hořčíku v půdě a jeho optimální hladina. Deficit hořčíku se může vyskytovat na lehkých půdách a v půdách s vysokým obsahem draslíku. Koncentrace hořčíku v půdním roztoku se meziročně vyskytovala v rozmezí 32 – 72 mg.kg-1 s průměrnou hodnotou 40 mg.kg-1, jednotlivé parcely 1,64 – 211 mg.kg-1. Průměrně doporučená dávka hořčíku byla 35 kg.ha-1 MgO, meziročně 4 – 60 kg.ha-1 a v závislosti na parcely se individuálně dávky pohybovaly v rozmezí 0 – 190 kg.ha-1 MgO.

Důležité místo v půdě patří vápníku, který trvale ovlivňuje půdní úrodnost. Metoda elektroultrafiltrácie doporučuje vápnění půdy v případě, pokud je obsah vápníku v první frakci nižší než 650 mg.kg-1. Požadované dávky CaO závisí od stanoveného obsahu vápníku v první frakci a od obsahu jílovitého podílu v půdě. Stanovený obsah vápníku v půdním roztoku se vyskytoval v rozmezí 258 – 404 mg.kg-1, průměrně 323 mg.kg-1. Podle parcel 60 – 1040 mg.kg-1. Pro vápnění půdy bylo meziročně třeba použít CaO ve formě mletého vápence v rozmezí 2,9 – 6,7 t.ha-1, podle parcel 0 – 8 t.ha-1. Průměrně doporučená dávka vápníku se pohybovala na úrovni 3,9 t.ha-1 CaO.

Uzavření Bukurešťská míru

Uzavření bukurešťského míru v srpnu 1913 znamenalo jednak ukončení války na Balkáně, jednak změnu zahraniční orientace balkánských států. Rusko se snažilo v průběhu setkání dvou spojenců, Bulharska a Srbska, o neutralitu, což samo o sobě považováno poraženo Bulharsko za zradu. Faktická podpora, kterou Petrohrad poskytl Bělehradu, však nejen přijala Bulharsko ke sblížení s Tureckem, Německem a Rakousko-Uherskem, ale zvýšila i sebevědomí srbské vlády vůči Vienda. Bělehrad nepodnikl žádné kroky ke změnám proti srbským nacionalistům v Bosně, naopak srbská tajná služba stupňovala jejich podporu. Reálné napomáhání terorismu tak významně posunulo Evropu směrem k válce. Obrovské francouzské investice do ruské ekonomiky působily velmi příznivě na hospodářský život euroasijské velmoci. Samosvorná systém se přejmenoval ve státní kapitalismus, stát vlastnil všechny nerostné bohatství, většinu dopravních kapacit a část průmyslu, podnikal v zemědělství. Fakticky ovládal banky a celý finanční systém, pomocí státních zázraků, půjček, zbytek průmyslu a většinu obchodu. Těsně před začátkem války začaly konečně investice přinášet hmatatelné výsledky a ruská průmyslová výroba znamenala dynamický růst. Rychlý růst výroby, zvláště v oborech válečného průmyslu stavěl do schůdnější světla maximálně představy ruských vojenských plánovačů o reorganizaci a modernizaci armády. Nesmírný lidský potenciál zvyšoval i svou vojenskou kvalitu a v několika dalších letech měl šanci přiblížit se evropským standardům po stránce vyzbrojení a techniky. Sílící vojenská moc Ruska však opět umožňovala Petrohradu účinnější prosazovat jeho politické cíle a zaujmout opět místo mezi velmocemi, které bylo ztraceno prohrané válkou s Japonskem a následným revolučním chaosem. Naproti tomu začalo ztrácet dech Německo, které investovalo hlavně do domácí ekonomiky, čímž se postupně začínala projevovat určitá krize z nadvýroby, z části průmyslových oborů. Rychlý rozvoj průmyslu v předchozích letech nejvíce odčerpal neúměrné množství pracovních sil ze zemědělství a Německo přestalo být soběstačným ve výrobě potravin. Němci navíc těžce nesli podřadné postavení v koloniální politice velmocí a žádali nové dělení světa. Díky silnému hospodářství dokázali v prvním desetiletí 20.století vytvořit nejen zlaté rezervy, ale výrazně posílit i sociální síť.