Sylvia Jokelová – designérka

V rámci projektu Digitalizace technologických procesů v designu jsem se jako převážně „analogová“ designérka zaměřila na zkoumání možností digitálních nástrojů z určitého nadhledu. Svůj autorský projekt jsem nazvala replikantem. Jde o sérii digitálních „replik“ objektů, které mají pro mě sentimentální hodnotu jako např. porcelánové sošky Royal Dux, broušený křišťál nebo plyšové potahy reinterpretované digitálním nástrojem. V některých případech jsem záměrně nastavila „pasti“, se kterými si daná technologie poradila po svém. Objekty jsou dialogem člověka a (digitálního) nástroje. Na jejich konečné podobě se podílejí společně, aniž by se dalo předvídat jak to dopadne. Jde o neustálý proces, který generuje nekonečné množství akcí a reakcí na obou stranách.

Sylvia Jokelová - designérka
Sylvia Jokelová – designérka

MARTIN POTAŠ Co dělá šperk šperkem?

Chtěla totiž být astronautem, pak astrofyzikem (!), Koketovala s kriminalistiky. A nejvíce ji fascinovaly stroje. „Byla jsem vychovávána jako kluk, bavilo mě pomáhat otci v dílně. A podezřívám osud, že to on mě dokopal k šperku, „tvrdí jemné děvče, které svou životní filozofií boří všechny vžité představy o role ženy, postavení umělce či něžném půvabu šperku.
Zmíněný osud zasáhl před přijímačky na střední i na vysokou školu. V prvním případě dala Sylvia přednost užitkovému výtvarnictví před strojárinou, v druhém, když jí už bylo jasné, že chce být restaurátorka specializovanou na štukovou výzdobu, dostala astma. A od lékařky zákaz pokračovat v „zaprášeném“ oboru.
hodnota šperku
Náhradní volbou byl šperk a od něj byl už jen krůček k designu. Zdá se však, že osud, jak to už bývá, přesně věděl, co dělá. Sylvia je ve své tvorbě velmi úspěšná. Každý její šperk či bytový doplněk je nejen funkční, ale zároveň má v sobě myšlenku, trošku ironie, mák vzpomínek na nedávné časy a velkou dávku nadsázky a vtipu. Má za sebou mnoho výstav doma i v zahraničí a mnoho firem je pyšné, že mají v interiéru alespoň pár jejích kousků.
Na otevřenou mysl Sylvie Jokelovej nedají dopustit ani její studenti designu na VŠVU. Zpod jejích rukou nikdy nevzešly něžné či okázalé kousky ze zlata a stříbra. Raději tvoří z plastu, gumy, plsti a textilu. „Hodnotu šperku netvoří jen materiál. Dobrý šperk je takový, který dá vyniknout svému nositeli. Dotváří osobnost, podtrhuje kouzlo člověka, mluví o názoru na život. Také však, funguje ‚i, aniž by se musel nosit. Je rovnocenným uměleckým médiem, které obsahuje i názor, poselství, a v tom je hodnota, která nemá nic společného s módním trendům. “

Designérka Sylvia Jokelová: Nechci být nositelkou dobrého vkusu

Hospodyně s vrtačkou
Typická Bohemka s nezávislými názory, řeknete si. Ale Sylvia kroutí hlavou. „Nepovažuji se za Bohemka, představa, že umělci vstávají na oběd, pak se setkají, debatují a vedle toho pijí jako duhy, je naprosto scestná. Žádný člověk, který se uměním živí, tak nefunguje, protože by to prostě nezvládl. Umění je dřina, „tvrdí.
„Ale možná mě někdo bude považovat za Bohemka, protože se nezhroutil, když mám plný dřez neumyté ho nádobí. Neboť když tvořím, mnoho každodenních věcí musí jít stranou. „Naopak, když čas je, dokáže si doma udělat úplně všechno, včetně vrtání, elektřiny a omítky. A umí se svrtat i kolem sporáku, i když raději než slepičí, vaří gumu. „Miluji tu vůni. Jíst se to nedá, ale doufám, že moje věci mohou být docela výživnou potravou pro duši. „