STEJNĚ JAKO PŘED 60 LETY Česko-slovenská rekonstrukce

STEJNĚ JAKO PŘED 60 LETY
Česko-slovenská rekonstrukce
Do obličeje vytrvale bičuje drobný a hustý déšť. Nad okolními lesy se vznášejí těžké černé mračna a visí mlha. Zem i tráva na strmých pestrobarevných podzimních úbočích nad obcí Nižný Komárnik v Dukelském průsmyku jsou nasáklé vodou. Člověk promoká doslova od hlavy i od paty.
Píše se 9. říjen 2004. Počasí navlas stejné jako před šedesáti lety. „Jednohlasně se na tom shodlo i šest přímých účastníků Karpatsko-dukelské operace, která se před šesti desetiletími odehrála v tomto severovýchodním cípu tehdejšího Československa,“ potvrzuje Anna Ferkaninová, starostka obce Nižný Komárnik.

V zákopech na svahu proslulé kóty 534 netrpělivě čekají na svého protivníka příslušníci Wehrmachtu. Kontrolují, zda mají dostatek munice. Šum deště se mísí se zvukem cvakajících závěrů zbraní. Vojáci zasouvají náboje do komory, nasazují zásobníky. Na protější stráni seskupuje své síly nepřítel. Příslušníci 1. československého armádního sboru spolu se sovětskými jednotkami 38. armády. Rozmísťují minomety, rozestupují se do bojových šiků. Chystají se zaútočit na nepřítele. Schyluje se k prudkým bojům, přesněji řečeno k jejich rekonstrukci. Zapojuje se do ní 220 členů Klubu přátel vojenské historie Slovenska, České společnosti vojenské historie a střelců historických zbraní i Spolku vojenské historie Čech.

„Mezi účinkujícími vládne naprostá vojenská disciplína. A to i přesto, že jsou všichni civilisté, kteří to dělají jen ze záliby. Na slovo poslouchají svých velitelů. Už od časného rána rozmisťovali na vodou promočených úbočích munici a dokončievali poslední přípravy velké bitvy. V hustém neutuchajícím dešti jim mundúr promokli do poslední nitky, a tak je museli přesušit v domech místních obyvatel, „netají svůj obdiv k těmto nadšencům starostka Nižného Komárnik. „Celá rekonstrukce bojů o kótu 534 je v režii či spíše pod velením Romana Moravce, člena Klubu přátel vojenské historie Slovenska z Bratislavy. Zaměstnáním je celník, tedy není voják z povolání, ale má schopnosti skutečného velitele. Všichni bojovníci ho plně respektují,“ dodává starostka.

Za ochranným pásmem zákopů se i přes nepřízeň počasí tísni zhruba 2300 diváků. Od zimy přešlapují v rozbahněném terénu. Asi kilometr vzdálenou státní silnici, která vede z Polska do Svidníka, lemuje dalších 900-1000 lidí. Mají smůlu. Přišli později, a tak je už do bojového prostoru nepustili. I když jde výlučně o chlapskou zábavu, je zde i velký počet žen. Podle starostky Ferkaninovej toto macešsky počasí odradilo minimálně dvojnásobný počet diváků. „I tak se tu však sešlo mnoho zájemců. Dorazili sem celé zájezdy ze sousedního Polska a Ukrajiny. Dostala jsem několik desítek telefonátů a všichni volající mě přesvědčovali, abychom rekonstrukci odložili o čtyřiadvacet hodin. Podle předpovědi počasí má být zítra pěkně. Nebylo to však možné, neboť někteří nadšenci z Čech čekali na toto jedinečné představení už tři dny. “

Z lesního porostu se vynořují siluety „Svobodů“, příslušníků 1. československého armádního sboru. Pod kótou 534, zvané Obšar, za podpory ruského obrněného vozidla začíná útok prvního sledu na německé obranné linie. Protivník nezahálí. Z německých pušek Karabina se ozývají první výstřely. Vzápětí následuje střelba ze samopalů MP-40, které přehlušuje štěkot těžkých kulometů MG-42. Útočící československé jednotky opětují palbu ze sovětských zbraní. Dolinou se rozléhá nefalšovaný zvuk samopalů Špagin PPSH 41 s charakteristickým bubnovým zásobníkem. Do koncertu arzenálu se zapojuje ohlušující sovětský kulomet Degtarev. Rachot by byl ještě větší, ale kvůli vlhku mnoho nábojů selhalo. Mnoho munice vůbec nevybuchlo.

Zbraně obou bojujících stran jsou původní a funkční. Nejsou to tedy žádné repliky. Akorát, že vystřelují pouze slepé náboje a na rozdíl od těch zcela skutečných jsou v podstatě neškodné. Podobně je to i v případě uniforem a většiny výstroje a výzbroje.

Válečná vřava nabírá na intenzitě. V bezprostřední blízkosti německých zákopů explodují ruské minometné střely. První nápor útočníka je úspěšně odražen. Zanedlouho následuje druhý. Němci se nakrátko dávají na ústup. Přicházejí jim však posily a za podpory polopásové obrněných transportérů SD KF2 259 opět dobývají své ztracené pozice. Mezitím protivník znásobuje svůj početný stav a vrhá se do nového útoku. Na řadu přichází i sovětská protitanková puška. Z německého transportéru se po jeho zásahu valí černé obláčky kouře. Je okamžitě vyřazen z boje. Výšina několikrát střídá svých vládců.

Choreografie bitvy se snaží co nejvěrněji napodobit situaci před šedesáti let. Díky několikanásobné přesile jsou nakonec německé jednotky poraženy. Jejich velitel se vzdává, dvouhodinový boj končí.

Autentická bitva. Funkční původní zbraně. Brigádní generál americké armády Ronald S. Mangum, kterého jsem na tuto akci pozval, je nadšený. Když se vojáci Wehrmachtu a Rudé armády dozvídají o skutečné identitě tohoto vysokého důstojníka „v civilu“, okamžitě ho volají mezi sebe. Nechávají ho vystřelit ze sovětské protitankové pušky. Generál neodmítá ani nabídku vyzkoušet si německý kulomet či sovětský Dektarev. Přijímá pozvání i na korbu německého polopásu. Takovým návnadám nemůže odolat ani tvrdá generálské nátura. Momentálně působí jako zvláštní poradce pro transformaci vojenské letecké nemocnice v Olomouci a reformu zdravotnictví na východním Slovensku. Jako pravý voják okamžitě využil nabídnutou příležitost zúčastnit se rekonstrukce bojů na místech, kde před 60 lety byla operace, o níž před několika týdny neměl ani ponětí.

Pro srovnání: Při vylodění v Normandii zaznamenali spojenci 37 000 padlých a 172 000 raněných či pohřešovaných. Ztráty na německé straně dosahovaly přibližně 200 000 mrtvých a raněných. Dalších 200 000 jejich vojáků padlo do zajetí. Celá operace přitom trvala 70 dní. Na Dukle 80 dní. Druhá velká bojová akce na západní frontě, Bitva v Ardenách, si vyžádala životy 75 000 Američanů. Němci přišli o 80 000 až 100 000 svých vojáků. Podle dostupných zdrojů během Karpatsko-dukelské operace ztráty 38. armády činily 84 tisíc padlých, raněných nebo pohřešovaných. První čs. armádní sbor ztratil 8500 svých příslušníků. Německé divize měli 52 tisíc padlých a raněných. Rozsahem ztrát na obou bojujících stranách, ale zejména kvůli své osobní účasti na tomto neopakovatelném představení se pro amerického generála donedávna neznámá kapitola v dějinách 2. světové války, natrvalo vrývá do paměti.

Generál chlapsky přiznává, že takovou rekonstrukci bojů druhé světové války vidí poprvé v životě. Ve Spojených Státech sice také mají podobné akce, ale evokují občanskou válku Severu proti Jihu.

„Byl to v pořadí již třetí rekonstrukce, ale tato se vydařila nejlépe ze všech dosavadních“ hodnotí jednoznačně starostka. „Příští rok bychom rádi přilákali ještě větší počet diváků,“ dodává vzápětí Anna Ferkaninová.

FRANTIŠEK Havrilla