Pšenice

Pšenice je v našich podmínkách jednou z hlavních krmných obilovin, v krmné dávce zvířat obvykle uhrazuje velkou část dusíkatých látek a energie. Ve srovnání s ostatními obilovinami má pšenice vyšší obsah dusíkatých látek. Vyznačuje s dobrými dietetickými vlastnostmi. Ve výživě zvířat má obecné použití – pro všechny druhy a kategorie hospodářských zvířat i v poměrně vysokých podílech v krmné dávce, případně jako jediná zrnina. Jen u prasat a drůbeže je vhodné s ohledem k obsahu lepku ji kombinovat s kukuřicí (u drůbeže), nebo s ječmenem (pro prasata).

Samostatné šroty obilovin nebo doplňkové směsi mohou být používány pro telata a mladé jalovičky. Pro starší věkové kategorie se doporučuje jejich dávkování až od poloviny březosti. Jadrná krmiva se uplatňují rovněž v krmných dávkách chudých na živiny a při nedostatku. Pro telata je vhodné používat doplňkové směsi, pro jalovice jsou vhodné směsi pro mladý skot nebo jiné zdroje či slastní obilní šroty.

Barva pšeničného šrotu bývá červenohnědá, moučná část šrotu světlenašedlé barvy. Vůně má být příjemná moučná, typická. Delším uskladňováním se vůně zpravidla ztrácí. Může přejít až v zápach, který nasvědčuje zhoršené kvalitě (plíseň).

Případné samozahřívání obilí se projevuje sladovou vůní, odporně medová vůně svědčí o napadení roztoči, což lze blíže zjistit mikroskopicky.

Chuť bývá jen velmi slabě nasládlá, nebo vůbec žádná. Hořká chuť nasvědčuje přítomnosti hořkých plevelů, naopak sladká je u namrzlého obilí. Kyselá chuť je ukazatelem rozkladu tuků, přičemž se tvoří organické kyseliny.

V současné době se Česká republika potýká s problémem nadbytečného množství pšenice z loňských sklizní (2004) a jedná se možném co nejekonomičtějším využití tohoto problému.