Nashledanou v pekle, přátelé!

Nashledanou v pekle, přátelé! (Po tal. Arrivederci all ‚inferno, amici !, po angl. See You in Hell, My Friends!) Je koprodukční Slovensko-italský film.

Bizarní příběh o skupině podivných lidí, kteří se na venkovském sídle oddávají radovánkám. Jejich činnost je protkána úvahami o smrti, meditacemi, surrealistickými motivy a narážkami na národní téma.

Architekt: Miloš Kalina, Slavomír Procházka
Návrhy kostýmů: Enrico Ruffini
Střih: Patrik Pašš
Vedoucí výroby: Ján Svikruha, Viliam Čankov
Exteriéry: Liptovský Mikuláš a okolí, Ráztoky, Liptovský Ján, Korytnica, Žiarska dolina, Štrbské pleso, Lakšárska Nová Ves
Premiéra: listopad 1990
Poznámka: Původní film byl natočen v roce 1970. Před uvedením se slovenskými tvůrci od této verze distancovali. V roce 1990 se Juraj Jakubisko k projektu vrátil a do značné míry ho propracoval. Dotočil několik sekvencí a pozměnil dialogy.

Juraj Jakubisko (* 30. dubna 1938, Kojšov) je slovenský filmový režisér, scénárista, kameraman, výtvarník. Jeho filmy se vyznačují osobitou poetikou, bizarností a hravostí. Jeho manželkou je slovenská herečka a filmová producentka Deana Horváthová-Jakubisková.

Juraj Jakubisko se narodil 30. Dubna 1938 ve vesnici Kojšov na východě Slovenska. Vystudoval střední umělecko-průmyslovou školu v Bratislavě, kde se poznal s Elem Havetta. Na Filmovou Akademii múzických umění v Praze se společně dostali akorát v době nástupu československé nové vlny. Během studia natočil mnoho krátkých filmů a dokumentů. Po úspěšném absolvování pražské FAMU v roce 1966 následovalo velmi produktivní a dosud nejzajímavější Jakubiskovo období. V příběhu necelých čtyř let natočil tři dlouhometrážní filmy. Debutoval úspěšným filmem Kristova léta (1967) a pokračoval filmy zběhl a poutníci (1968) a Ptáčkové, sirotci a blázni (1968). Kvůli nepříznivé politické situaci v Československu nemohl po normalizaci dokončit svůj v pořadí čtvrtý dlouhometrážní film Na shledanou v pekle, přátelé (tento film dokončil až v roce 1990). V roce 1971 dostal zákaz na točení hraných filmů a byl přesunut do Krátkého filmu v Bratislavě, kde se mohl věnovat jen krátkometrážní, či strednometrážnym filmem. V tomto období Jakubisko natočil filmy Stavba století (1972), Ondrej Nepela (1974), Výstavba tranzitního plynovodu SSSR, NDR, Západní Evropa (1974), Filmy v měsíci ČSSP (1976), Dožínky ’77 (1978). I přes silné cenzuře se mu v tomto období podařilo natočit film na objednávku Bubeník červeného kříže (1977), který vzbudil rozruch výjimečnými výtvarnými kvalitami. V roce 1975 se oženil s Ludmilou Vášová, se kterou má dceru Janette. V roce 1984 se Jakubisko rozvedl. Na konci osmdesátých let mu bylo dovoleno natočit další hraný film a tak vznikl snímek Postav dům, zasaď strom (1979). Po filmu (i přes diváckému úspěchu) přišli opětovné kritiky ze strany státních funkcionářů. Znovu přišli sankce, ale ne takové kruté. Mohl natáčet pouze historické filmy, pohádky a komedie. Do roku 1989 natočil třídílný televizní film Nevěra česky (1979), pohádku Perinbaba (1985) a sedmidílný televizní seriál Teta (1987), který později sestříhal na filmovou verzi s názvem Pihovatý Max a strašidla (1987). V tomto období natočil oceňovaný film Tisícročná včela (1983). Tři měsíce před pádem komunistického režimu měl premiéru jeho poslední film z osmdesátých let Sedím na větvi a je mi dobře (1989).

Islandská zpěvačka Björk představí na Colours of Ostrava nové album Vulnicura

V roce 1985 se znovu oženil. Spolu se svou novou ženou Deanou Horváthovou-Jakubiskovou založili v roce 1991 produkční společnosti J & J Jakubisko Film, kterou Deana Horváthová-Jakubisková vede. Spolu mají syna Jorik. V roce 1990, už bez jakéhokoliv politického tlaku natočil televizní film Téměř růžový příběh (1990). V roce 1992 pokračoval filmem Lepší být bohatý a zdravý než chudý a nemocný. Od roku 1993 žije v Praze, kde natočil svůj další film Nejasná zpráva o konci světa (1997), který byl také prvním filmem v produkci J & J Jakubisko Film. V novém tisíciletí natočil filmy jako Post coitum (2004) a Bathory (2008).

Práce srbské diplomacie v Organizaci pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE)

Dětství a jeho vliv na filmy [upravit | editovat zdroj]
Juraj Jakubisko se narodil 30. Dubna 1938 v malé východoslovenské vesnici Kojšov, která se nachází u města Spišská Nová Ves. Kojšovčania žili tradičním vesnickým životem, s vlastními tradicemi a zvyklostmi. Těmito tradicemi se Jakubisko inspiroval i ve své filmové tvorbě. Například odkaz na tradici zavěšování zvonků na novomanžeskú postel použil ve filmech jako zběhů a poutníci, či Perinbaba. Také místní pohřební rituál přímo až dokumentaristicky znázornil ve filmu Kristova léta.

Pojištění zaměstnanců do zahraničí

Z Kojšová se později přestěhovali do města Košice, které byly v té době kozmpolitným městem. Bok po boku zde žili Slováci, Maďaři, Rusíni, Židé a Češi. V Košicích Juraj Jakubisko návštěvami kina Čas, kde pozerával grotesky s Charlie Chaplinem nebo Busterem Keatonem poznal nový svět – svět filmu. Kromě kina se rád díval i na „divadlo“ u dominikánů. Seskupení pošťáky zde aranžovalo různé živé obrazy z Bible spolu s živými obrazy Lenina a Stalina. Někomu by se toto spojení mohlo zdát zvláštní, ale samotný Juraj Jakubisko z tohoto spojení udělal jeden z principů jeho filmové poetiky.