Lužná u Rakovníka, historie obce

Kdy přesně Lužná vznikla nám sice není známo, víme však, že je nejstarší osadou starodávného Rokytenska, jehož obyvatelé náleželi k hlavní větvi českého národa a byla poddána přímo knížeti Krokovi. Lužná byla jměním komorním, patronátní právo zde vykonával sám král. Původní osada vznikla na potoce, od nějž také přejala své jméno – „na luzney“ Tento název se pak postupem řasu několikrát změnil, např. v roce 1352 byla osada nazývána Luzna, v roce 1385 Luczna apod., nakonec se však ustálilo označení Lužná.

Roku 1325 udělil král Jan Lucemburský osadě „Právo zákupné“, čímž jí byl umožněn řádný rozvoj. V této době však Rokytňané žili v nejistotě, protože jejich sousedé – Lučané – byli značně nepokojní a výbojní. Na obranu před případným vpádem tak na Rokytensku vznikaly hrady, jedním z nich byl např. hrad Hlavačov, ležící na katastru obce směrem na západ. Již v první polovině 14. století však tento hrad zanikl.

Roku 1352 je v obci poprvé zmiňován kostel sv. Barbory, který měl pro Lužnou značný význam. Zprávy o něm ustávají až v roce 1422, je tedy jasné, že fara byla opuštěna za husitských válek. Samy husitské války zdejší kraj značně poznamenaly, Husovo učení zde bylo silně zakořeněno. K tomu přispěl dokonce i sám Jan Hus, který nedlouho pobýval i na blízkém hradě Krakovci. Když pak roku 1420 táhlo krajem Zikmundovo poražené křižácké vojsko, ustavilo na Křivoklátě silnou posádku, která následující dva roky plundrovala a rabovala celé široké okolí. Roku 1431 krajem také projíždělo vojsko Prokopa Velikého, které ustupovalo z Plzně. V této době Lužnou spravoval Janek, syn strážného křivoklátských lesů Hanuše z Lužné.

Janek Luženský, oficiál na Křivoklátě, měl značný majetek v Rakovníku a sám byl jedním z nejvýznamnějších postav tohoto města během a po skončení husitských válek. Lužná se z válečných útrap postupem času vzpamatovala, mohla se tak těšit dalšímu rozvoji. Na přelomu 15. a 16. století se zde značně rozmohlo rybníkářství – např. na Červeném potoce byl v roce 1482 vybudován velký rybník „Prdatka“, krátce nato pak rybník Koruhoňzský (nyní Žákův), v této době byl již i rybník „Bartoňský“. Také západním směrem vznikla celá soustava rybníků, ryby se zde pěstovaly opravdu hojně a tvořily velkou část potravy zdejších obyvatel.

Roku 1579 byla Lužná zastavena Jiřímu z Lobkovic. 17. století pak Evropě přineslo nový válečný konflikt, ani ten se Rakovnicku nevyhnul. Roku 1620 se u Rakovníka střetla královská a císařská vojska, na pochodu k Novému Strašecí Bavoři vyvolali šarvátku s hrstkou českého vojska, při níž padl český vůdce Krac. Od roku 1620 pak byl celý kraj často pleněn císařským, sasským i švédským vojskem, lidé zde tak trpěli velkou bídou a strachem. Zlá léta však nakonec přece pominula a život v obci se opět uklidnil.

V polovině 18. století došlo k přestavbě zdejšího kostela. Na počátku 19. století se začalo v Lužné vyučovat, až do této doby chodily lužanské děti do školy v Lišanech. Zprvu tu sice výuka probíhala pouze pokoutně a učitel děti vyučoval pouze za stravu, pro stále se zvyšující počet žáků však byla v roce 1836 na žádost luženských občanů konečně postavena školní budova.

19. století bylo pro Lužnou velice významným obdobím. V roce 1848 bylo zrušeno nevolnictví, jímž byli zdejší obyvatelé sužováni po celé generace, v roce 1850 se pak obce staly samostatnými správními jednotkami. V polovině 19. století v obci převažovali drobní a střední zemědělci, část obyvatel se živila jako řemeslníci, lesní dělníci a hajní, dále se zde nacházela sklárna, několik menších cihelen, malé podpovrchové šachty, v nichž se ručně dolovalo černé uhlí, byla tu také řada kamenolomů a mlýn. Obec v této době čítala stále ještě pouze několik set obyvatel. Teprve konec 19. století a s ním vznik větších průmyslových závodů v Rakovníku – především pak blízká šamotka a výstavba železniční stanice Lužná-Lišany – způsobily větší přírůstek počtu nových obyvatel v obci, jdoucích za pracích. Na přelomu 19. a 20. století tak již Lužná čítá na tisíc obyvatel a svým složením nabývá stále výrazněji dělnického charakteru. Někteří z dělníků a zaměstnanců si časem připachtovávali kousek pole na přilepšenou či jako životní jistotu, čímž vznikla drobná hospodářství, později nazývaná „kovozemědělci.“

19. století v Lužné skončilo poněkud nešťastně, když zde v roce 1897 vypukl požár, který nakonec zachvátil celou dolní část Příče. Škody však byly brzy opraveny a obec vstoupila do 20. století, které jí hned zpočátku přineslo řadu technických novinek a vynálezů – výdobytek pokroku. Např. v roce 1911 tak byla do obce zavedena první telefonní stanice a byly zde také postaveny tři svítilny veřejného osvětlení – zatím pouze petrolejové. Stále se zvyšující počet žáků navíc donutil obecní zastupitelstvo zahájit výstavbu nové školní budovy, ta byla dokončena v roce 1914. Rozvoj však ukončil příchod první světové války.

Během války byli lidé sužováni nedostatkem, strachem a někdy dokonce i hladem. Maso bylo povoleno jíst pouze tři dny v týdnu, již rok po vypuknutí války byly zavedeny potravinové lístky, kostelní zvony byly odvezeny na lití děl, pro nedostatek uhlí byly v roce 1917 zavírány školy, lidé byli nuceni odevzdávat armádě stále vyšší dávky obilí a různých naturálií… Mnoho zdejších mužů bylo také odvedeno na frontu, 54 z nich se domů již nikdy nevrátilo, řada z nich byla v boji zmrzačena…

Válka ale přeci skončila a po ní nastalo další období rozkvětu. Ten doprovázel i další růst počtu obyvatel – od roku 1921 až do roku 1938 v obci přibylo téměř 500 lidí, v roce 1938 zde tedy žilo již 2250 obyvatel. V roce 1919 byla podána žádost na zřízení mateřské školy, o dva roky později byla v obci zřízena měšťanská škola. V této době byly v Lužné tři politické strany – sociální demokracie, republikánská strana československého venkova a českoslovenští socialisté, při volbách do obecního zastupitelstva v roce 1919 již poprvé volily také ženy. Za zmínku stojí, že v roce 1920 mluvil v hostinci u Konopásků (nyní v Loužku) Antonín Zápotocký. V roce 1922 byl Lužné zřízen poštovní úřad, ve stejném roce vyhořel „Luženský mlýn“.

V roce 1924 byla na Belšance postavena elektrárna Vilma, ještě v tomtéž roce bylo po obci zavedeno 21 světel veřejného osvětlení. U nádraží byla také zahájena velká výstavba rodinných domků. Roku 1925 byla u nádraží dostavěna kaple československé církve a klubem SK Sparta Lužná bylo vybudováno fotbalové hřiště pod Ohradou (pod Komenského ulicí). Na sklonku 20. let žila Lužná bohatým společenským a spolkovým životem. Byly zde např. spolky – Dělnická tělovýchovná jednota, Domkářské sdružení, Hasiči, Sokol, Invalidi a váleční poškozenci, SK Sparta Lužná, Spolek přátel školy, Spolek pro chov čistokrevního drobného zvířectva, Okrašlovací spolek, atd. Množství a oblíbenost spolků, které byly v této době provozovány, svědčí o pohodě a dobré náladě, která ve společnosti panovala.

Pak ale přišla 30. léta a s nimi hospodářská krize, v jejíž důsledku v obci stoupla nezaměstnanost a lidem se začalo dařit hůř. Např. v Rakovnických keramických závodech, kde byla zaměstnána téměř celá čtvrtina Lužné, se pracovalo pouze tři dny v týdnu. Proti stále se zvyšující nezaměstnanosti se obec snažila bojovat dokonce i zavedením nouzových prací na místních komunikacích. V roce 1931 byla v obci zřízena ordinace praktického lékaře. O tři roky později byla zahájena přístavba školy, která svou kapacitou již opět nestačila stále se zvyšujícímu počtu žáků. Dne 5. září 1938 bylo zahájeno hloubení uhelného dolu „V loužku“, který časem zaměstnával až 155 horníků. Byl tak největším uhelným dolem v okolí.

V roce 1938 nacistické Německo na Československo stále více stupňovalo své požadavky, v září proto byla vyhlášena mobilizace československé armády. Také z Lužné bylo povoláno 124 záložníků na obranu vlasti před německým vpádem. Pak ale přišla mnichovská zrada, po níž byl odpor Německu zbytečný. Z pohraničních oblastí do obce brzy začali přicházet uprchlíci, počet obyvatel se tak zanedlouho vyšplhal až na 2600. Příchod druhé světové války na sebe nenechal dlouho čekat.

Přelidněná Lužná nesla potupnou fašistickou okupaci jen těžce, i přes velice kruté a nemilosrdné trestání jakýchkoliv pokusů o vzdor se řada luženských občanů zapojila do aktivní odbojové činnosti. Mezi lidmi opět vládl strach a nedostatek, někteří občané byli odvlečeni do koncentračních táborů či na nucené práce do Říše, devět mladých luženských občanů dokonce položili své životy za vlast. S postupující válkou se nacistický teror stupňoval. Obec také zažila bombardování – nejprve byly v roce 1944 u Merklovky shozeny 4 bomby, 6. března 1945 pak bylo několik pum svrženo na nádraží, jedna bomba přitom spadla přímo na domek Jar. Frýdla – domek byl úplně zničen a zahynuly zde 3 osoby. S blížícím se koncem války se přes obec stále častěji pohybovaly transporty ruských zajatců, kteří zde také bývali ubytováni – zdejší lidé jim vařili polévku a dávali chléb a brambory. Na konci března proběhla několikrát za sebou další bombardování luženského nádraží, zničeno při nich bylo několik lokomotiv. V revolučních květnových dnech pak někteří luženští občané pozvedli zbraně, aby tak uspíšili osvobození od nacistické okupace. 2. května se na nádraží strhla přestřelka, ve které zahynulo několik osob. O tři dny později byly v obci konečně vyvěšeny československé vlajky a rudé prapory. Ihned po osvobození byl v Lužné ustanoven Revoluční národní výbor.

Válka konečně skončila a v celém kraji nastal velký budovatelský elán. Začalo se stavět, opravovat, ještě v roce 1945 odešla řada obyvatel osidlovat pohraničí. V roce 1946 bylo ustanoveno strojní družstvo, začalo také válcování silnice Lišany – Lužná. Následujícího roku propukl na Belšance v bývalé elektrárně požár – škoda 1 mil. Korun. V roce 1949 bylo založeno JZD Lužná, o dva roky později byl v obci zaveden veřejný rozhlas. V roce 1953 pak byla zavedena autobusová doprava přes obec k nádraží a do Prahy. Život se opět vracel do starých kolejí. Místní obyvatelé se v letech 1951-1960 významně podíleli na výstavbě budov pro družstevní velkovýrobu, např. Při adaptaci a výrobě kravínů, výkrmny vepřů, porodny prasat, drůbežárny a nové sušárny chmele. V roce 1954 byla v obci zřízena dětská poradna a založena zde byla také skupina červeného kříže. Ve stejném roce se do obce dostala také první televize. V roce 1962 se JZD Lužná sloučilo se sousedním JZD Lišany. V obci pak v 60. letech postupně zanikaly nevyhovující prodejny, až zdejší obchodní síť tvořilo 12 prodejen: 3 potravinářské, 2 polotovarů, 1 masa a masných výrobků, mlékárna, ovoce a zelenina, textil, drogerie, průmyslové zboží a tabák. Vedle toho v obci byly 3 provozovny pohostinství, sběrna čistírny oděvů a praní prádla, holičství a kadeřnictví. Uprostřed náměstí bylo v bývalé faře umístěno zdravotní středisko s několika odděleními. Dále se v Lužné opět rozvinul spolkový život – byl zde založen dramatický a estrádní soubor, řada zájmových kroužků, začala se zde pěstovat řada sportovních odvětví – např. kopaná, házená, hokej, stolní tenis a motorismus. Základnu kulturního a společenského života vytvořila adaptovaná budova Osvětové besedy s prostorným jevištěm, širokoúhlým kinem a obecní knihovnou.

        Dnes je Lužná úhlednou obcí, v níž pulzuje každodenně bohatý a činorodý život. Pěkné životní prostředí s možností plného kulturního a společenského vyžití vytváří jejím obyvatelům krásné a příjemné místo k životu.