J. S. Presl – Jan Svatopluk Presl

Spojeni pouty přírody i vědy, hlásá latinský nápis na náhrobku bratří Preslových na vyšehradském hřbitově
Jan Svatopluk Presl (4. září 1791 Praha[1] – 6. dubna 1849 Praha) byl rakouský a český vysokoškolský pedagog, profesor zoologie a mineralogie na Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze a jeden z nejvýznačnějších českých přírodovědců 19. století.

 latinský nápis
latinský nápis

Biografie
Vystudoval medicínu na Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze. Roku 1816 zde získal titul doktora lékařství. Působil pak jako asistent na katedře dějin přírody na lékařské fakultě této univerzity u F. X. Bergera. V letech 1818–1819 byl suplentem pro tento obor. V letech 1819–1820 působil jako profesor všeobecných dějin přírody a technologie na Akademickém lyceu v Olomouci. Roku 1820 nastoupil jako řádný profesor speciálních dějin přírody na lékařské fakultě pražské univerzity. Roku 1824 zde založil kabinet zoologie a staral se o rozšiřování jeho sbírek.

Společně s bratrem Karlem Bořivojem Preslem vydávali Flora Čechica. Spoluzakládal českou a odvozeně i slovenskou odbornou terminologii mnoha vědních oborů, zejména pak v mineralogii, chemii, zoologii a botanice. Zavedl dvouslovné pojmenovávání anorganických sloučenin a rozlišování oxidačního čísla pomocí přípon (v jeho původním systému bylo ovšem přípon pouze 5). V roce 1821 se podílel na založení prvního česky psaného vědeckého časopisu Krok, na jehož dalším vydávání se poté podílel.

V díle Wšeobecný rostlinopis popsal a pojmenoval i řadu rostlin exotických, jako například tropické cykasy.

Z preslovských jmen botanických i dalších zůstala živá naprostá většina (například kopretina, kukuřice či bledule, lebeda pro Atriplex, šťovík pro Rumex atd.). Některá se již nepoužívají nebo se změnila – pepřika na paprika, ďubanka (Swertia) na kropenáč, šišvorec (Acorus) na puškvorec atd.

Presl pojmenoval například i tuleně, vorvaně, lachtana, bobra, dikobraza, zubra, mrože nebo hrocha či klokana. Češi jsou spolu s Chorvaty, kteří Preslovo slovo převzali, údajně jediným národem na světě, který nemá název pro klokana odvozený od gangurru z jazyka Guugu Yimithirr. Je autorem českých a slovenských názvů pro draslík, kyslík, vápník a také pro minerály cínovec, kazivec a živec.

V roce 1831 spoluzakládal organizaci Matice česká. V roce 1847 se stal členem vídeňské akademie věd. Byl rovněž členem české akademie.

Během revolučního roku 1848 se zapojil do politiky. Ve volbách roku 1848 byl zvolen na rakouský ústavodárný Říšský sněm. Zastupoval volební obvod Nový Knín v Čechách. Uvádí se jako doktor medicíny. Patřil ke sněmovní pravici.[6] V Kroměříži je na domě, kde během sněmu bydlel, umístěna pamětní deska.