Daňová politika státu, kdo je skutečný vítěz?

Zeptali jste se někdy sami sebe, kdo je skutečný vítěz daňové politiky státu? Je to daňový poplatník nebo politici? Máte pocit, že stát (ostatní spoluobčané) zacházejí s penězi,které jako daňový poplatník odvedete hospodárně a účelně? Platíte rádi daně? Je placení daní pro vás příjemným okamžikem nebo je to pro vás nepříjemné? Zasadili jste se někdy proti plýtvání peněz daňových poplatníků?

Daňová politika státu
Daňová politika státu

Požadavky na efektivní daňový systém
Obecný názor říká, že dobrý daňový systém by měl mít těchto 5 vlastností:

Ekonomická efektivnost – daně mají vliv na chování spotřebitelů, proto by daňový systém a neměl způsobovat velké rozdíly v cenách a užitku z různých druhů činností.
Spravedlnost – třeba zvážit, že spotřeba tvoří základ pro určení výše daní a příjmy se rovnají součtu spotřeby a úspor. Každý daňový systém je nutně nespravedlivý
Administrativní jednoduchost – daňový systému má být jednoduchý, aby se dal snadno uplatňovat. Fungování d systému je poměrně nákladné a to pro daňové úřady ale i daňové subjekty.
Flexibilita – daňový systém by měl pružně reagovat na změny v ekonomice
Politická přehlednost daňového systému – přehled kolik a kam poplatníci platí, legislativní změny daní.
Daň je finanční kategorie, která vyjadřuje finanční vztah mezi poplatníkem a státem. Je to nejdůležitější příjmová položka veřejného rozpočtu, která má nucen charakter.

kdo je skutečný vítěz daňové politiky státu
kdo je skutečný vítěz daňové politiky státu

Historie daňových systémů ve světě
V období liberalismu vycházela ekonomická teorie z principu co nejnižšího daňového zatížení.
Naopak v období 30. let 20. století John Maynard Keynes prosazuje tendence maximalizace daní jako hlavního zdroje aktivní fiskální politiky.
70. léta 20. století – daně byly tak vysoké, že se ztrácela motivace podnikat, znamenalo to vysoké daňové úniky.
80. léta 20. století – daně se začaly snižovat.
Při nízkých daňových sazbách roste výnos státu s růstem daňové sazby do určitého bodu, který se nazývá Laffera bod. Daňové teorie se orientují na řešení a hledání optimálního daňového zatížení.

náležitosti daní
Základními náležitostmi daňových zákonů rozumíme soubor finančno- správních předpisů, které musí mít každá daň. Z formálně právního hlediska je daň povinná, zákonem určená platba, která se zpravidla pravidelně opakuje a musí se odvádět v přesně určené výšce a v přesně stanovených lhůtách. Z ekonomicko finančního hlediska je daň finanční kategorii, pomocí které je vyjádřen finanční vztah mezi poplatníkem a státem založeném na zásadě nerovnocennosti. Základní formální náležitosti jsou při každé dani odlišné, avšak k základním náležitostem daní patří:

Subjekt daně – může to být FO nebo PO, která má příjmy nebo majetek, resp. vykonává činnost podléhající dani, a jejíž zákon uložil povinnost platit daně – je to daňový poplatník. Je to také FO nebo PO, která je ze zákona povinna daň vypočítat, vybrat od poplatníka a odvést do určité lhůty správci daně – v tomto případě je to plátce daně.
Objekt daně – je předmětem zdanění, veličinou, ze které se daň vyměřuje. Předmětem může být majetek, příjem, nebo vykonávání určité činnosti.
Základ dane- je numericky vypočten, kvantitativní vyjádřený objekt daně. Určuje se z něj výška daňové povinnosti, jeho úpravou o připočitatelné a odečitatelné položky vzniká upravený základ daně.
Sazba daně – představuje měřítko na vyčíslení výše konkrétní daně. Je to% vyjádření výše daně, které má vliv na výpočet daně. Je zákonem určena. Sazba může být: pevná, pohyblivá, kombinovaná.
Osvobození od daně – může se vztahovat na určitý okruh daňového předmětu nebo na určitou skupinu daňových subjektů
Předpis a výběr daně – provádí se podle daně, např. daňovým přiznáním, daň vybíraná srážkou
Zdaňovací období – časový úsek shodný s účetním obdobím, za který se příslušná daň vyměřuje. Může být roční nebo měsíční zdaňovací období.
Daňové sankce – vyjadřují způsob postihu za nesplnění platebních povinností, čili za zpoždění nebo nezaplacení resp nezaplacení v požadované výši. Mohou to být penále, pokuty, nebo úrok z prodlení
úleva na dani – částka o kterou se snižuje daň. Může mít podobu odpočtu od daňového základu, snížení daňové sazby nebo prominutí daně.
nepovinným minimem – je to částka, která nepodléhá zdanění
splatnost daně – termín, do kterého je třeba daň zaplatit
minimální daň – daňová povinnost uplatňovaná vůči daňovým poplatníkům, kteří nevykázaly zisk. Využívá se při dani z příjmů podnikatelských subjektů.
daňové přiznání – oznámení poplatníka, v němž uvádí údaje potřebné k určení výše jeho daňové povinnosti.
daňové hlášení – podává se, když se daň zaplatí nebo se splatí její částka.
Daňová soustava v České republice
Od roku 2005 má slovenská daňová soustava novou podobu. Člení se na dvě základní skupiny – na přímé a nepřímé daně. D.S. se zjednodušila, v nové soustavě se více využívá nepřímé zdanění, čili mají vyšší podíl na státním rozpočtu.

Daně tvoří až 90% příjmové stránky státního rozpočtu. Některé výdaje státu směřují k občanovi přímo (výpomoci, podpory, státní prémie) jiné zprostředkovaně (zdravotnictví, školství, kultura) Zavedení nepřímých daní bylo do značné míry ovlivněny úsilím harmonizovat daňový systém v EU. Předmětem zdanění při dani z přidané hodnoty – DPH jsou všechny dodávky zboží a služeb, jakož i dovoz zboží, a jsou dominantní v soustavě daní v ČR.

Spotřební daně jsou uplatňovány samostatně a jsou stanoveny pevnou částkou na jednotku. Tyto daně výrazně zvyšují podíl daní na celkových příjmech státního rozpočtu. Nepřímé daně se vybírají při prodeji zboží nebo při poskytování služeb, započítávají se do cen, a tak vlastně nepřímé daně hradí kupující. U přímých se vybírání uskutečňuje bezprostředně od jednotlivých poplatníků a nelze je přenášet na jiné osoby. Daňová soustava má jednotný přístup ke všem FO a PO, vytváří jim stejné podmínky pro hospodaření. Do daňové soustavy nepatří platby, které jsou účelové, jako např. pojistné na financování potřeb zdravotního, nemocenského a důchodového zabezpečení, jakož i podpor v nezaměstnanosti.

Různé evropské země mají různé daňové soustavy. Odlišnosti najdete v článku Zahraniční daňové systémy.

nepřímé daně

Daň z přidané hodnoty
Daň z přidané hodnoty – DPH je svou ekonomickou podstatou obecnou spotřební daní, která zatěžuje konečného spotřebitele, ale kterou odvádí dodavatel. Zatěžované jsou jí výrobky a služby při každém prodeji od začátku výrobního cyklu až po distribuci ke konečnému spotřebiteli. Způsob výpočtu daňové povinnosti je stanoven z odvodu salda DPH (rozdíl mezi DPH na vstupu a na výstupu).

Mechanismus DPH zajišťuje, aby plátce daně odvedl daň pouze z té části hodnoty výrobku, kterou sám přidal. Při respektování ekonomických podmínek a doporučení EU je určitý okruh činností, resp PO a FO, osvobozen od daňové povinnosti. Kritéria jsou hlavně sociální důvody, náročnost určení základu daně a doporučení zahraničních expertů. DPH nepodléhá ani vývoz zboží a služeb, a také mezinárodní přeprava osob, zboží a peněz. Je však při nich umožněn odpočet daně zaplacené při nákupu vstupů.

Hlavní výhody DPH:

vztahuje se na všechny podnikatelské subjekty – čili obecnost zdanění
neutralita zdanění z hlediska konkurence
eliminace daňových úniků
je také stabilní příjem pro státní rozpočet
zamezuje kumulaci zdanění
Nevýhody DPH:

mění cenu zboží a služeb
nebere ohled na příjmovou situaci spotřebitele
správa daně je poměrně náročná
nárůst administrativních povinností
ovlivňuje růst cen a tedy i na inflaci.
Plátci DPH jsou FO al PO, které provádějí zdanitelná plnění. Jsou to osoby:

jejichž obrat za posledních 12 měsíců dosáhl částky 1 500 000Sk
které provádějí plnění na základě smlouvy o sdružení, pokud celkový obrat všech těchto osob dosáhl 1 500 000SK
osoby, které nesplňují stanovené podmínky si mohou podat žádost kdykoli
Od daňové povinnosti je osvobozen okruh činností, při kterých by bylo obtížně proveditelné vybírání daně. Při těchto činnostech nemá plátce nárok na odpočet daně na vstupu. Patří sem např: poštovní služby, finanční služby, pojišťovací služby, výchovné a vzdělávací služby, služby sociální pomoci, kultuře služby, …

spotřební daně
V ČR máme tyto druhy spotřebních daní, přičemž každou z nich upravuje zvláštní zákon:

Spotřební daň z piva – plátcem je PO al FO, která v tuzemsku pivo vyrábí, nebo které se má vyvážené nebo dovážené pivo propustit do navrženého režimu .. Předmětem je pivo vyrobené nebo dovezené do tuzemsku. Základem je množství piva, u kt vznikla daňová povinnost vyjádřené v hektolitrech. Sazby jsou stanoveny v € za koncentraci piva. Daň se vypočítá jako součin piva v hektolitrech a příslušné sazby.
Spotřební daň z vína – plátcem FO al PO, která víno vyrábí, nebo dováží. Předmětem jsou hroznové víno, šumivá vína, dezertní a vína vyrobenou al dovezené v tuzemsku. Základem je množství vína, vyjádřené v hektolitrech. Sazby daně jsou určeny v € za hektolitr, Daň se vypočítá jako součin vína v hektolitrech a příslušné sazby.
Spotřební daň z lihu – plátce je výrobce, kupující, dovozce nebo vývozce, správa státních hmotných rezerv ČR. Předmětem je líh vyrobený nebo dovezený do tuzemska. Základem je množství alkoholu vyjádřené v litrech absolutního alkoholu. Daň se vypočítá jako součin základu daně a určité sazby daně € / l
Spotřební daň z tabáku a tabákových výrobků – plátce – FO al PO, která vyrábí tabákové výrobky. Předmětem je tabák a tabákové výrobky vyrobené al dovezené v tuzemsku. Základem daně je množství tabák výrobků vyjádřená v ks nebo kg. Daň se vypočítá jako součin základu daně a určité sazby daně stanovené v € / kg.
Spotřební daň z minerálních olejů – předmětem jsou minerální oleje vyrobeny nebo dovezeny na daňové území. Základem je množství oleje vyjádřeno v litrech nebo kg. Sazba daně je podle druhu oleje v € za 1000 lit, příp. 1000 kg
PŘÍMÉ DANĚ
Daň z příjmů fyzických osob
Poplatníkem daně z příjmu fyzických osob je FO, která má na území ČR trvalý pobyt, nebo se zde obvykle zdržuje (min 183 dní v roce) a mají tzv. neomezenou daňovou povinnost, a to z příjmů plynoucích ze zdrojů na území ČR, tak ze zdrojů v zahraničí. Nebo pokud mají tzv. neomezenou daňovou povinnost a to z příjmů plynoucích ze zdrojů na území ČR. Předmětem daně jsou příjmy ze: závislé činnosti a funkční požitky, z podnikání az jiné samostatné výdělečné činnosti, z kapitálového majetku, ostatní příjmy.

Od daně jsou osvobozeny např. příjmy:

Z prodeje bytu vlastněného min dva roky
z prodeje nemovitostí, které poplatník nevyužíval při podnikání
příjmy plynoucí ze sociálních dávek
ceny a výhry do 150 EUR
Daň z příjmů právnických osob
Poplatníkem jsou všechny PO s výjimkou veřejných obchodních společností a NBS. Čili PO se sídlem v ČR – vztahuje se na příjmy ze zdrojů v ČR ale i zahraničí, ale i PO se sídlem mimo ČR – vztahuje se pouze na příjmy ze zdrojů na území ČR.

Předmětem jsou všechny příjmy, předmětem nejsou tyto příjmy: zděděné nebo darované nemovitosti a movitosti, podíl na zisku vyplácený po zdanění ale i likvidační zůstatek příjem plynoucí z nabytí nových akcií

Osvobozeny jsou např. tyto příjmy:

členské příspěvky přijaté zájmovými sdruženími
příjmy obcí a VÚC z pronájmu
výnosy ze státních dluhopisů a cenných papírů
výnosy z kostelních sbírek
Základem daně je rozdíl mezi příjmy a výdaji nebo v podvojném účtu výsledek hospodaření. Sazba daně z příjmů právnických osob je vždy 19%.

Daň z nemovitostí
Tato daň zahrnuje:

Daň z pozemků – poplatník je vlastník pozemku nebo správce, předmětem jsou pozemky (čili orná půda, chmelnice, vinice, trvalé travní porosty, zahrady, lesní pozemky, rybníky, zastavěné plochy a nádvoří, stavební pozemky, ostatní plochy) základem daně je hodnota pozemku určena vynásobením výměry pozemku a hodnoty půdy. Sazba je určena tabulkou pro jednotlivé obce podle počtu obyvatel
Daň ze staveb – poplatníkem je PO al FO, která stavbu vlastní. Předmětem jsou stavby na území ČR (konkrétně: stavby pro bydlení a příslušenství stavby, S. na Pôdohospodárska produkci, skleníky, chaty, garáže, průmyslové stavby, S. na podnikatelskou a výdělečnou činnost, ostatní S). základem je výměra v m2. Sazba daně je 1 Kč za každý i započatý m2 zastavěné plochy.
Daň z bytů a nebytových prostor v bytovém domě, ze společných částí bytového domu a společných zařízení bytového domu a jejich částí – poplatník vlastník bytu, základem je výměra podlahové plochy v m2, sazba daně je 1Kč za každý i započatý m2 podlahové plochy bytu a nebytového prostoru.

Daň z motorových vozidel

Poplatníkem je FO al PO která je držitelem vozidla, zapsaná v dokladech vozidla, nebo užívá vozidlo, v jehož dokladech je zapsána jako držitel FO, která zemřela, PO, která zanikla, nebo FO al PO, která užívá vozidlo dovezené do ČR, které ne je považováno za vozidlo v mezinárodním provozu a držitel nemá trvalý pobyt v ČR. Předmětem jsou silniční motorová vozidla a jejich přípojná vozidla, která mají evidenční číslo. Základem daně je jejich hmotnost v tunách a počet náprav a při osobních auto. jejich zdvihový objem motoru v cm3. Sazby jsou uvedeny v sazebníku.

Ostatní místní daně a místní poplatek

Daň za psa, daň za užívání veřejného prostranství, za ubytování, za prodejní automaty, za nevýherní hrací přístroje, daň za vjezd a setrvání vozidla v historické části města, za jaderné zařízení a poplatek za komunální odpad a drobné stavební odpady. Výše se stanoví nařízením obce.