Zemědělství je v České republice velmi rozvinuté

Zemědělská velkovýroba je v české republice na velmi vysoké úrovni. Rostlinná i živočišná výroba se odehrává téměř výhradně ve velkém. Několika hektarové osevy polí jsou standardem, které nám zanechalo socialistické zemědělství velkovýroby.

Zemědělství je v České republice velmi rozvinuté
Zemědělství je v České republice velmi rozvinuté

Dramatický rozvoj lidské společnosti, explozivní nárůst populace, zvyšování rozsahu a vlivu člověka na životní prostředí staví civilizaci před závažné rozhodnutí: Jak dál?

Znečištění ovzduší, půdy a vody jakož i další problémy přerostly místní rámec a jsou vážným ohrožením pro život na Zemi. Příroda nezná administrativní hranice. Toxický odpad v řekách ničí život v místě jeho vypouštění, ale i prostředí vzdálené stovky kilometrů od místa znečištění. Emise z továrních komínů způsobují devastaci přírodních lokalit v nejvzdálenějších koutech planety. Proto spojení sil v zájmu záchrany přírody i člověka na mezinárodní úrovni je naléhavější než doposud.

Nabídka hypotéky

Zemědělská velkovýroba
Zemědělská velkovýroba

Jedinou cestou trvale udržitelného života je harmonizace požadavků na ochranu životního prostředí a ekonomického rozvoje země. Cílem je rozumné využívání přírodních zdrojů v mezích jejich ekologické únosnosti.

Cíle ekologického zemědělství:

– minimalizovat všechny formy znečištění, jež pochází ze zemědělské výroby, zpracování a distribuce produktů
v co největší míře využívat recyklovatelné a mnohonásobně použitelné materiály na farmách při výrobě, zpracování a distribuci
– využívat v maximální míře obnovitelné zdroje místních zemědělských systémů
hospodařením se snažit o co nejuzavřenější systém oběhu organické hmoty a živin (koloběh prvků)
– používání takových způsobů hospodaření, které podporují rozvoj půdních mikroorganismů, fauny a flóry a podporují tak fungování biogeochemických cyklů
– vytvořit takové podmínky hospodářským zvířatům, které odpovídají jejich přirozeným fyziologickým a etologickým potřebám a kondici
– udržet a dlouhodobě podporovat úrodnost půdy
– podporovat biologickou rozmanitost zemědělských ekosystémů a jejich okolí včetně ochrany stanovišť volně žijících rostlin a živočichů
– produkovat dostatečné množství potravin s vysokou nutriční hodnotou (není principiálním účelem hospodaření)
– v souladu s listinou lidských práv OSN zajistit ekologickým zemědělcům dostatečný příjem, uspokojení základních potřeb a pracovního vyžití se, včetně bezpečného pracovního prostředí
– zvýšit důraz na uznání EP jako odvětví s významným sociálním a ekologickým dopadem na společnost

Snížení úrokové sazby mimo fixaci

Jak je na tom zemědělství v okolních zemích?

Obsah živin v půdě pod cukrovou řepu

K základním stabilizačním faktorem dosažené produkce a kvality řepy cukrové patří výživa a hnojení. Vzhledem ke skutečnosti, že tato plodina přijímá hlavní část živin z půdy, je třeba zajišťovat půdní úrodnost především reprodukcí organické hmoty v půdě, vytvářením vhodné půdní reakce a přiměřených zásob fosforu, draslíku a hořčíku.

Obsah živin v půdě
Obsah živin v půdě

Od počátku 90. let je na Slovensku v důsledku poklesu dávek minerálního hnojení zřejmá negativní bilance živin na orné půdě. Snižování dávek živin v podobě organického hnojení a průmyslových hnojiv nese s sebou riziko zhoršování půdních vlastností, zvyšování půdní kyselosti, zhoršování fyzikálních a biochemických vlastností půd. Redukcí hnojiv dochází k silnému poklesu produkce, která je výrazná hlavně při méně úrodných půdách. Při snížení přístupného fosforu v půdách pod 30 mg.kg-1 (stanovené klasickou metodou – Mehlicha II.) Dochází již bez fosforečného hnojení k poklesu sklizní řepy cukrové o 4 – 11%. Při obsahu draslíku 70-90 mg.kg-1 (Mehlicha II.) Se bez dlouhodobého draselného hnojení snižuje produkce o 7 – 11%. Dlouhodobý přívod draslíku i fosforu má značný vliv na kvalitu řepy cukrové.

přívod draslíku i fosforu má značný vliv na kvalitu řepy cukrové
přívod draslíku i fosforu má značný vliv na kvalitu řepy cukrové

Řepa cukrová čerpá fosfor v průběhu celého vegetačního období, zvláště v počátečních fázích růstu a vývinu, kdy fosfor ovlivňuje vývin listového aparátu a kořenového systému. Později fosfor pozitivně ovlivňuje akumulaci cukru a vyzrávání řepy. Při jeho nedostatku se zpomalují metabolické procesy, dýchání a celkový růst. U starších rostlinách se nedostatek projevuje žloutnutím listů. Nedostatek fosforu se projevuje zejména při nízkých teplotách, kdy se snižuje jeho příjem. Draslík hraje důležitou roli při látkové výměně, tvorbě, transportu a akumulaci cukru. Při jeho nedostatku se snižuje úroda i kvalita (cukernatost). Je třeba si uvědomit, že pokud nejsou půdy dobře zásobené přístupným draslíkem a fosforem, neměli bychom hnojení těmito živinami omezovat. Týká se to zejména půd s vyšším obsahem jílu. S vyjmenováváním významu dalších živin není třeba pokračovat.

Výměry parcel byly v širokém rozmezí od 2 po 135 ha
Výměry parcel byly v širokém rozmezí od 2 po 135 ha

Cílem tohoto příspěvku je poukázat na hodnoty zásobenosti těch půd živinami, na kterých jsme pro řepu cukrovou dlouhodobě prováděly rozbory půdy a navrhovali optimální dávky jednotlivých živin. Vcelku jde o 10-letý časový řadu zachycující období 1994/5 – 2003/4, při průměru 1706 ha analyzované půdy ročně (873-2472 ha). Průměrný počet ročně analyzovaných parcel byl 53 (40-81) při průměrné výměře 32 ha (roční průměry 17 – 46 ha). Výměry parcel byly v širokém rozmezí od 2 po 135 ha. Jde o ornou půdu v ​​kukuřičné a řepařské výrobní oblasti východoslovenského a středoslovenského regionu. V předkládané práci vyhodnocujeme databázi 10720 exaktních údajů, vytvořenou v průběhu zmíněného desetiletí.

Pro stanovení půdních živin a následné doporučení výživy řepy cukrové byla využita metoda elektroultrafiltrácie. Optimalizovat hnojení dusíkem se Kalkulovalo s plánovanou s průměrnou úrodou 38 t.ha-1. V převážné většině případů (98%) jsme kalkulovali s plánovanou úrodou 40 t.ha-1 (individuálně podle producentů 35-60 t.ha-1) bulev a konstantní dávkou chlévské mrvy 40 t.ha-1.

Dávky dusíkatých hnojiv
Dávky dusíkatých hnojiv

Dávky dusíkatých hnojiv se určují bilančně, přičemž se zohledňuje plánovaná biologická úroda, množství dusíku v přístupné formě v půdním roztoku a potenciální zásobě, množství dusíku, které zůstalo v půdě v závislosti na pěstované předchozích porostů, případně meziplodiny a množství dusíku, které se uvolní z aplikovaných organických hnojiv. V případě vysokých obsahů přístupného dusíku v půdě se doporučuje udržovací hnojení aplikací dusíku na list. Koncentrace dusíku v půdním prostředí se vyskytovala v rozmezí 14 – 61 mg.kg-1 s průměrnou hodnotou 28 mg.kg-1. Individuální rozdíly parcel v obsahu dusíku v půdním roztoku byly obrovské, hodnoty se pohybovaly od 1,2 do 156 mg.kg-1.

Doporučené dávky dusíku pro podzimní výživu byly ve většině případů na nulové úrovni, až na ročníky 1996/7 a 1997/8, kdy se průměrně doporučilo 25, respektive 18 kg N.ha-1. Doporučené dávky dusíku pro předseťové hnojení řepy cukrové se pohybovaly v rozmezí 12 – 44 kg.ha-1 a pro dohnojenie na list v rozmezí 29 – 49 kg.ha-1. Průměrně na hektar bylo třeba dodat 35 kg.ha-1 N na jaře a dalších 41 kg.ha-1 N na list. Jde o roční průměry, absolutní čísla (parcely) byly širším rozmezí (před setím 0 – 90 a na list 0 – 60 kgN.ha-1).

Dávky ostatních hnojiv při použití uvedené metody hnojení nejsou závislé od plánované sklizně, ale je třeba zajistit optimální hladinu živin (P, K, Mg, Ca) v půdě.

Optimální koncentrace fosforu závisí na poměru fosforu zjištěného v půdním roztoku (1. frakce) a v potenciální zásobě (2. frakce). Optimální koncentrace fosforu v půdním roztoku se pohybuje v rozmezí 13 – 21 mg.kg-1. Pokud zjištěná koncentrace fosforu v půdě je vyšší než optimální, je třeba realizovat udržovací hnojení. V případě, že koncentrace fosforu v půdě je nižší než optimální, je nutné dohnojenie na optimální hladinu, při zohlednění obsahu jílovitého podílu v půdě a množství fosforu dodaného z aplikovaných organických hnojiv. Zároveň je třeba zohlednit i maximální dávku fosforečných hnojiv. Koncentrace fosforu v půdním roztoku se vyskytovala v rozmezí 10 – 18 mg.kg-1 s průměrnou hodnotou 13 mg.kg-1 P. Podle parcel 0,48 – 122 mg.kg-1. Doporučené dávky fosforu pro hnojení řepy cukrové se pohybovaly v rozmezí 80 – 102 kg.ha-1 P2O5 s průměrnou dávkou 90 kg.ha-1 P2O5. Podobně jako v případě dusíku de o roční průměry, absolutní čísla byla v širším rozmezí 0 – 180 kg kg.ha-1 P2O5.

Dávka draselných hnojiv
Dávka draselných hnojiv

Podobně v případě draslíku bylo naším záměrem dosáhnout jeho optimální koncentraci v půdě. Dávka draselných hnojiv je závislá nejen na množství draslíku, ale i množství antagonisticky působících prvků (Ca, Mg) v půdním roztoku. Při dohnojení půdy na optimální hladinu se uvažuje se sorpční silou půdy a se spoustou draslíku dodaného z organických hnojiv. Při nízkém obsahu vápníku a hořčíku se může optimální koncentrace draslíku v půdním roztoku vyskytovat v rozmezí 70 – 100 mg.kg-1, zatímco při vysokém obsahu vápníku a hořčíku může optimální koncentrace draslíku dosahovat hodnoty až 200 mg.kg-1. Koncentrace draslíku v půdním roztoku se vyskytovala v rozmezí 106 – 192 mg.kg-1 s průměrnou hodnotou 148 mg.kg-1, individuální parcely 15 – 959 mg.kg-1. Pro hnojení řepy cukrové bylo nutné realizovat hnojení dávkou 76 – 138 kg.ha-1 K2O, individuální 0 – 400 kg.ha-1 K2O. Průměrně doporučená dávka draslíku byla na úrovni 115 kg.ha-1 K2O.

I v současnosti se najdou některé půdy s velmi vysokými obsahy fosforu a draslíku. Pokud stanovena hodnota fosforu v půdě je vyšší o 10 mg.kg-1 od optimální a draslíku dosahuje vyšší hodnoty než 200 mg.kg-1 je třeba vynechat hnojení řepy cukrové těmito prvky.

Řepa cukrová má poměrně vysoké požadavky na hořčík a proto je nutné zajistit jeho optimální hladinu v půdě. Potřebné dávky hořčíku pro hnojení řepy cukrové se určí bilančně, přičemž se zohlední analyticky stanovený obsah hořčíku v půdě a jeho optimální hladina. Deficit hořčíku se může vyskytovat na lehkých půdách a v půdách s vysokým obsahem draslíku. Koncentrace hořčíku v půdním roztoku se meziročně vyskytovala v rozmezí 32 – 72 mg.kg-1 s průměrnou hodnotou 40 mg.kg-1, jednotlivé parcely 1,64 – 211 mg.kg-1. Průměrně doporučená dávka hořčíku byla 35 kg.ha-1 MgO, meziročně 4 – 60 kg.ha-1 a v závislosti na parcely se individuálně dávky pohybovaly v rozmezí 0 – 190 kg.ha-1 MgO.

Důležité místo v půdě patří vápníku, který trvale ovlivňuje půdní úrodnost. Metoda elektroultrafiltrácie doporučuje vápnění půdy v případě, pokud je obsah vápníku v první frakci nižší než 650 mg.kg-1. Požadované dávky CaO závisí od stanoveného obsahu vápníku v první frakci a od obsahu jílovitého podílu v půdě. Stanovený obsah vápníku v půdním roztoku se vyskytoval v rozmezí 258 – 404 mg.kg-1, průměrně 323 mg.kg-1. Podle parcel 60 – 1040 mg.kg-1. Pro vápnění půdy bylo meziročně třeba použít CaO ve formě mletého vápence v rozmezí 2,9 – 6,7 t.ha-1, podle parcel 0 – 8 t.ha-1. Průměrně doporučená dávka vápníku se pohybovala na úrovni 3,9 t.ha-1 CaO.

Rozmnožování psů a jejich výživa

Reprodukční stádium života je nutričně náročné období pro fenu. Během této doby příjem energie a živin musí být adekvátní nejen pro její zachování, ale i pro podporu normálního růstu plodů a jejich vývoj v průběhu těhotenství a produkci mléka během kojení. Na vrcholu laktace mohou požadavky feny na energii a živiny stoupnout na troj až čtyř násobek udržovacích potřeb. To může zahrnovat konzumaci velkých objemů krmiva v době jejich vyšších požadavků, udržení dostatečného objemu může být problémem. Je proto výhodné jíst krmivo, které je:

· Koncentrované s ohľadem na energii a množství živin

· Chutné, aby motivovalo k příjmu Vysoce stravitelné pro redukci objemu
Vlastníci zemědělské půdy se musí o své vlastnictví starat

Během těhotenství a kojení, obsah a rovnováha živin v krmivu jsou důležité a musí být pečlivě regulovány. Je důležité krmit vyváženými krmivy, zvýšené potřeby živin musí být pokryty, když objem krmiva je zvýšený k pokrytí potřeb energie feny. Další přidávání vitaminů a minerálů není nutné a může být aktuální nebezpečné, protože způsobuje nerovnováhu v krmivu. Přídavky vápníku a vitamínu D jsou někdy podávány fenám v pozdní době těhotenství a kojení jako „pojistka“, navzdory tomu tyto nezabraňují eklampsii a mohou ve skutečnosti zvýšit riziko eklampsie nebo calcinosis u feny a vytvářet tak vývojové abnormality u štěňat.

Průměrná doba březosti u fen je 63 dnů, ale jejich potřeba energie se zvyšuje nejvíce v poslední třetině březosti, kdy plody nejvíce přibývají na hmotnosti. Je proto důležité, zabránit překrmování v ranní těhotenství, protože toto může vést k ukládání nežádoucího tuku a může fenu predisponovat k problémům při porodu. Postupné zvyšování přídělu krmiva v průběhu druhé poloviny těhotenství je vše, co je potřeba, dostačující doporučení jsou zvýšit příděl krmiva o 15% záchovné dávky feně každý týden od pátého týdne. Týden před porodem musí fena dostávat o 60% více krmiva než v době krytí.
Protože zvýšené požadavky na krmivo vynucené těhotenstvím jsou relativně malé, mohou být obvykle splněny jednoduchým zvýšením objemu normálního krmiva pro fenu, pokud předpokládáme, že je nutričně kompletní a vyvážené. V období pozdního období březosti a zvláště v případech, kdy vrh je velký prostor představován gravidní dělohy může být tak velký, že místo pro potřebné množství krmiva je omezené a je redukován apetit. V těchto případech podávání koncentrovaných krmiv tak jak jsou označeny např. active nebo určené pro růst štěňat může pomoci zajistit adekvátní množství a pokud nabízíme menší, častěji krmení může to být prospěšné.

Lákacím představuje nutričně nejnáročnější období života pro fenu. Během prvních čtyř týdnů po porodu musí fena dostatečně jíst, aby uživila sebe a své rychle rostoucí štěňata. Extra potřeby energie a živin oproti její normálnímu příjmu jsou v závislosti na velikosti a věku Jejo vrhu, ale vrchol laktace (tři až čtyři týdny po porodu), fena potřebuje jíst něco přes švornásobok její normální záchovné potřeby. Pokud nedodává krmivo dostatečné množství žádaných živin, fena začne vyživovat štěňata ze svých rezerv s následnou ztrátou hmotnosti a kondice. Pokud není fena schopna produkovat dostatek mléka nebo nepřijme objem krmiva, který potřebuje, pak musíme uvažovat o ranním umělou výživu štěňat, aby se feně i štěňátkům dařilo (prospívaly).

Příděl krmiva musí být zvýšen postupně během prvních čtyř týdnů laktace podle toho pokud fena potřebuje. K pokrytí vyšších potřeb laktace předkládané krmivo musí být chutné, vysoce stravitelné, koncentrované do několika malých krmení nebo ad libitum (dle chuti) a krmivo musí být dostupné i v noci. Neomezené pití vody musí být povoleny, protože jsou potřeba velké objemy tekutin na produkci mléka.

Produkce mléka je ovlivněna kvantitou a kvalitou proteinů v krmivu a je důležité, aby přídavky ke krmivu měli dobrou kvalitu. Není vhodné jednoduše zvýšit objem energie v krmivu přidáním zdrojů tuku nebo karbohydrátů. Vhodné jsou krmiva určená pro růst nebo speciálně pro těhotenství a kojení pro krmení v této době.

Odstav vrhu může být převeden postupně, protože náhlá separace feny a štěňat může vést k zánětu mléčné žlázy (mastitis) u feny a ke zpomalení růstu štěňat. Většina štěňat se začíná zajímat o pevné krmivo ve věku asi 3-4 týdnů, i když malá množství měkkého krmiva mohou být předkládány již ve dvou týdnech. Věk, od kterého je alternativní krmivo akceptovány, závisí na velikosti vrhu a množství mléka feny, ale je jasné, že mléko feny zůstává primárním zdrojem živin do věku čtyř týdnů šteniat.Ak jsou štěňata schopny jíst, může být fena od nich oddělena na prodlužující se dobu, aby se snížila produkce mléka. Odstavení může být zcela mezi 6-8 týdnem a doporučuje se omezit krmení feny na její zachová hladinu postupně během odstavu štěňat. Pokud ztratila fena kondici v průběhu kojení, podáváme jí krmivo bohaté na živiny a energii do doby její původní kondice.

Vietnamský konflikt (1965-1975)

Vietnamský konflikt 1964 – 1975
Francouzská Indočína se po letech bojů o samostatnost vymanila zpod francouzské nadvlády roce 1954. Rozdělila se na Kambodžu, Laos, Severní (VDR) a Jižní Vietnam (VR). Oba Vietnamem měly být pouze dočasně rozděleny 17. rovnoběžkou. Během 2 let měli v obou částech proběhnout demokratické volby po kterých se měla země opět spojit. Volby se neuskutečnily, komunisté je ale i tak nepotřebovali, zemi se rozhodli sjednotit násilím. Již v roce 1961 začaly první malé oddíly partyzánů tzv. Vietcongu infiltrovat Jižní Vietnam ze západu přes nechráněnou oblast hustých pralesů, přičemž drze narušovaly svrchovanost Laosu a Kambodže, přes které procházely. Vytvořili si jakousi síť silnic chodníčků a táborů, odkud se připravovali na útoky na jih, případně doplňovali své prořídlé řady po návratu z bojů. Již od počátku byla Saigonská vláda téměř bezmocná v boji proti partyzánům, jihovietnamské Armáda (JVA) cvičena Američany nedokázala zastavit partyzánů, kteří již kontrolovali část venkova a ustanovili tam Republiku Jižní Vietnam podle komunistického vzoru. Proto začali Američané posílat do jižního Vietnamu stále více vojenských poradců a zbraní. No přes veškeré úsilí rostoucí počty poradců válku vyhrát nemohli.

Vlastníci zemědělské půdy se musí o své vlastnictví starat

Proto Američané využili incident ze dne 2. srpna 1964, při kterém byl napaden am. torpédoborec severovietnamské torpédové čluny v mezinárodních vodách. Incident byl označen jako útok na Spojené Státy. O dva týdny Americký Kongres rozhodl o přímém vojenském angažování se ve Vietnamu. Prezident Johnson nařídil bombardování strategických cílů na území severního Vietnamu. Nesmyslné nařízení i samotný fakt, že až do roku 1970 nemohly být napadány cíle za 20. rovnoběžkou způsobil letectvu zbytečně vysoké ztráty, bez valných výsledků. V téže době bylo do Vietnamu přemístěno několik divizí Americké Armády i Námořní pěchoty. Spolu s Američany bojovali na straně Jižního Vietnamu i Australští, Novozélandští, Jihokorejští, Tchajwanští tak Thajští vojáci. Partyzáni se rozhodli porazit jih ještě dříve, než na něj vstoupí větší množství Američanů. Útok plánovali tak, že by rozdělil Jižní Vietnam na dvě části útokem přes Centrální Vysočinu, oblast obývanou zejména horalů, kteří spolupracovali a s Američany. Ti jim na rozdíl od partyzánů pomáhali. A tak 9. listopadu 1965 ráno nečekaně natrefili am. vojenské vrtulníky na postupujících partyzánů.
Rozpoutala se tvrdá přestřelka mezi dvěma pluhy (32., 33., 66.) Severovietnamské armády (SVA) a americkou 1. Aeromobilnou div. v pohraničním údolí Ia Drang. Nikdo nečekal že by tato nezkušená (ale dobře vybavená) divize mohla vybojovat první vítězství na účet Američanů. Výsledek bojů byl 3 561 zabitých severovietnamských vojáků při ztrátě 300 Američanů během dvou týdnů bojů. Bylo to vítězství v poslední chvíli, které odvrátilo hrozící porážku Jihu. Hlavní velitel Am. vojsk ve Vietnamu Gen. W. C. Westmoreland byl přesvědčen, že nepříteli se nesmí nechat čas na odpočinek, je třeba na něj vyvíjet neustálý tlak, hnát ho a pronásledovat dokdy se nevzdá nebo nepadne.

prodej činžovního domu v Praze (Nové Město- Jungmannova ulice)

Zahnat ho do džungle, daleko od měst a populačních center kde se nebude moci spolehnout na okrádání rolníků ani na verbování nových odvedenců. To se Američanům pod jeho velením částečně podařilo v roce 1967. V tomto období se partyzáni uchýlili k defenzivní taktice čili kladli miny, případně bambusové pasti do zakrytých jam, této taktiky se přidržovali až do odchodu Američanů. Klima je ve Vietnamu k nevydržení, vysoká vlhkost vzduchu je ráj pro nejrůznější hmyz. Nejčastějšími místy bojů byly páchnoucí rýžová pole plné bláta a pijavic, případně neprůchodný džungle s hady a štíry. Vietnam nebyl příliš přívětivým místem. Roku 1967 začaly být v USA populární protiválečné manifestace. Na největší z nich, která se konala ve Washingtonu 13. května se účastnilo až 70 000 „bojovníků za mír“. Demonstranti označovali Američanů bojujících ve Vietnamu za zrádce nebo válečných zločinců a mávali vlajkami Vietcongu. Komunisté v Hanoji využili americkou veřejné mínění ve svůj prospěch na sérií mírových jednání, po jejich neúspěšném skončení pokračovaly boje stejným tempem. Američané se pokoušeli zničit sítě tunelů, které partyzáni usilovně hloubili. Tyto „podzemní pevnosti“ byly místem kam se odvážili proniknout jen ty nejodvážnější Americké jednotky. Partyzáni nedokázali porážet Američanů přes den, zatímco noc patřila jim. Pokračovaly i každoročně se opakující boje o rýži v deltě Mekongu (protože partyzáni byli ze severu zásobování pouze zbraněmi a municí, potraviny kradli hladovějícím zemědělcům) a hlavně na hranicích s neutrálním Laosem v obklíčené americké základně Khe Sanh. Američané zvykli pronásledovat partyzánů vrtulníky. Díky propracované taktice byly posádky vrtulníků schopny zlikvidovat za den stovky partyzánů. Zmasakrovaná jednotky SVA většinou ustupovaly do neutrální Kambodže, kde se zotavovaly a připravovali na nové boje.
Začátkem ledna 1968 pronikaly Severo Vietnamští vojáci zpět v malých skupinách přes hranice na jih, kde se soustředili v okolí měst a spojovaly se znovu do celků. Téměř polovina vojáků JVA byla přes svátky na dovolených u svých rodin, a ani Američané nebyli dostatečně připraveni. 30. ledna 1968 brzy ráno spustili severovietnamci svou nejrozsáhlejší ofenzivu, která se začala na Nový rok v největší vietnamský svátek. Ve městech po celém jižním Vietnamu probíhaly boje. V Saigonu se rozpoutal zmatek ke kterému se ještě přidali i poplašné zprávy špatně informovaných novinářů, takže Amerikou otřásla mylná zpráva, že se partyzánům podařilo obsadit Am. ambasádu, správa téměř přerostla do národní tragédie. Útok na Saigon byl ale velmi roztříštěný na to aby uspěl. I v jiných městech probíhaly tvrdé boje. Zejména v císařském městě Hue se útočníci udrželi až do konce měsíce, poté co obsadili historické centrum města a opevnili se ve starobylé citadele. Pouze v Hue bylo zabito kolem 5 000 partyzánů a 600 Američanů a Jihovietnamci. Ve městě zahynulo 5 800 civilistů, většina z nich byla zastřelena komunisty, kteří popravili každého, kdo podporoval JVA nebo Američanů. Ofenzíva „Tet“ zkrachovala během 2 měsíců, namísto všeobecného povstání vyvolala pouze odpor ke komunistům. Větší boje probíhaly neustále kolem obklíčeného Khe Sanhu, po jeho odblokování chybělo komunistům v Hanoji dalších 10 000 soudruhů. Na vojenské poradě v Hanoji naléhal generál TANH (velitel jednotek SVA na Jihu) na Ho Či Mina, aby zastavil nesmyslné krveprolití, protože na Severu se již rodilo méně chlapců než na Jihu umíralo. Ho Či Min ale pouze pokrčil rameny a přikázal zvýšit odvody. Po Tanhovej smrti dezorganizována rozpadající se partyzánské hnutí krvácelo. Pročesávací obranné operace znovu nenechávali komunistům čas na odpočinek. Většina přeživších ale utekla do Kambodže. Partyzáni se na mírových jednáních ale chovali drze a žádali odchod všech cizích vojsk z Jižního Vietnamu. Navzdory tomu že byli Američané nejblíže k vítězství za celou válku (i proto že Ho Či Min roce 1969 zemřel), v Americe média prezentovali válku jako velkou porážku a apelovali na ukončení bojů a stažení vojsk. Vůle ukončit válku stoupla i poté, co se v Americkém tisku objevily dosud utajované zprávy o válce. Byl odhalen i masakr v Mai Lai, osadě, kterou napadlo letectví napalmem, protože se v ní skrývali partyzáni, kromě nich ale zahynulo i množství civilistů. Incident způsobil velké pobouření, ale ve skutečnosti nebyl ničím neobvyklým.
Jelikož byla Vietnamská válka doslova válkou v přímém přenosu, stali se záběry napalmem popálených dětí vybíhajících z hořící osady symbolem této války. Méně známou morbidní záležitostí byly tzv. „Zóny volného odstřelu“, v částech země, které kontrolovali partyzáni nebylo třeba žádat povolení k palbě, i v těchto oblastech ale žili civilisté. Blížící se volby a veřejné mínění tlačili na amerického prezidenta, který byl nucen schválit odchod Američanů domů. Proto se od roku 1970 začalo asi půl milionu Am. vojáků postupně stahovat. Před odchodem ale stihli ještě 2 krát odvrátit porážku Jihu. A to roku 1970 invazí do pohraničních oblastí Kambodži, kde se poprvé mohli Američané pomstít partyzánům a pronásledovat je na vlastním území. Americká veřejnost byla pobouřena, protože válka zasáhla údajně neutrální zemi. Prezident proto na tiskové konferencí oznámil, že Am. vojska proniknou pouze 30 km do vnitrozemí. To ale okamžitě využili partyzáni a stáhli se za toto 30 km pásmo, kde byly v bezpečí. Ti partyzáni, jejichž zachránili nespokojeni pacifisté z Ameriky se zanedlouho vrátili zpět do Vietnamu, kde mohli zabíjeli dalších Američanů. Naposled se Američané angažovali v této válce roku 1973, kdy americké letectvo zvrátilo průběh „Jarní invaze“ partyzánů do Jižního Vietnamu. Ti už jen vyčkávali na odchod Američanů. Jih nebyl schopen bránit se bez podpory perfektně vyzbrojených odvážných Američanů. Zůstalo pouze 10 000 poradců a část leteckých sil. Američané spolu s partyzány ještě před svým odchodem uzavřeli v Paříži smlouvu o ukončení bojů ve VR, ale v podstatě jí podepsali rozsudek smrti, protože partyzáni nikdy neplánovali tuto dohodu dodržovat. Vietnamský problém smetla nová vláda ve Washingtonu pod stůl. A tak v březnu roku 1975 komunisté mohutným útokem přes Centrální Vysočinu rozdělili jih ve dvě. A jednotlivé ohniska odporu během 2 měsíců pokořili. Přes tyto dva měsíce byl v celém Vietnamu totální chaos. Americké námořnictvo ale stihlo evakuovat většinu Američanů a kolem 10 000 Vietnamců. Posledními padlými Američany v této válce byli dva příslušníci Námořní Pěchoty, který střežili velvyslanectví během jeho evakuace, ani jeden z nich neměl více než 18 let. Poslední demokraticky smýšlející vlastenci se bránili na letecké základně blízko Saigonu. Tato jednotka výsadkářů byla poslední hrstkou bránících se, bojujících až do konce. 1. května 1975 byl dobyt Saigon. Sloučením VDR a VR roce 1976 vznikla VSR.
(Ta byla letos napadena Kambodžou a další tři roky Čínou.) Mezi lety 1959 a 1975 zahynulo ve Vietnamu 58 200 Američanů, 3 700 000 Vietnamců (z toho 1/2 tvořily civilisté). 2 500 Američanů je stále nezvěstných. Po ukončení války 60 000 Amerických válečných veteránů spáchalo sebevraždu nebo zemřelo na předávkování drogami. Toto množství převyšující množství padlých je způsobeno tím, že se mladí vojáci celý rok své služby setkávali s ohromnou brutalitou a po příchodu domů potupou, kterou způsobily média, což mělo za následek, že si nedokázali najít práci adekvátní jejich kvalitám. Mnozí se nedokázali smířit se ztrátou přátel, prodlužovaly si službu v armádě, aby je mohli pomstít. Jen málo z nich se domů vrátilo jinak než v igelitovém pytli, nebo nezraněné. Až 20% ztrát (11 640 padlých) si Američané způsobili vlastní palbou. Většinou „díky“ nezkušeným a neschopným velitelem. 50 000 vietnamských dětí se narodilo těžce postižených následkem rostlinného jedu Agent Orange. Na území Vietnamu bylo shozeno více tun bomb než se shodilo všemi bojujícími stranami dohromady během 2. sv. války. Vietnamský konflikt v letech 1964 – 1975 byl nejrozsáhlejším a nejkrvavějším ozbrojeným konfliktům 2. poloviny 20. století. Pokud je pravdou to, že války se vyhrávají v srdcích vojáků, tak tuto nikdo nevyhrál. Vietnamská válka byla první strategickou porážkou Američanů v historii.

DESIGN: Začali se přípravy na první slovenský Bauhausfest

První slovenský Bauhausfest připravuje na 12. červen Slovenské muzeum designu. K akci se již v tento měsíc uskuteční tvůrčí workshop. Informuje o tom Slovenské centrum designu (SCD). První slovenský Bauhausfest je, jak napovídá jeho podtitul „Zatancuj si Bauhaus!“, Věnovaný tanci. Slovenské muzeum designu spolu s Goethe Institutem v Bratislavě oslovilo kurátora nadace Bauhaus Dessau Torstena Blumeho, aby se skupinou účastníků dubnového workshopu připravil jedinečnou choreografii ve stylu Bauhausu. „Bauhausfest není klasické divadelní představení s herci a publikem, ale maškarní ples, na kterém se každý účastník změní na tancující figurínu,“ avizuje zpráva k akci zveřejněna na webu SCD. Akci, které vychází z unikátní školy scénického umění, kterou definovala v 20. a 30. letech 20. století škola Bauhaus-u pod vedením Oscara Schlemmer, je součástí letošního festivalu Bratislava Design Week.
Vše potřebné pro scénické akci Bauhausfest si připraví účastníci tvůrčího semináře, které se uskuteční od 23. do 25. dubna v galerii SCD, v Satelite v Hurbanovo kasárnách na Kollárovo náměstí 10 v Bratislavě. Účastníkům workshopu na téma „Papír + sen + stroj + zvuk“ představí Torsten Blume scénickou tvorbu na Bauhausu a vysvětlí jim zásady tvorby kostýmů a tance ve stylu Bauhausu. Výtvarník a badatel Blume vede od roku 2011 v nadaci Bauhaus Dessau projekt „Play Bauhaus“, v jehož rámci z teoretického hlediska reflektuje divadlo na Bauhausu v jeho historických souvislostech jako místo hravé tvorby a přenáší ho do současnosti ve formě divadelních experimentů. Na workshopu si účastníci vyrobí papírové kostýmy, rekvizity a spolu s mistrem zvuku si připraví jedinečnou choreografii, kterou představí v červnu na Bauhausfeste v rámci Bratislava Design Week, připomíná se ve zprávě zveřejněné na webstránce SCD. Workshop vyhodnotí v sobotu 25. dubna. Počet účastníků workshopu, který se uskuteční v anglickém jazyce, je omezen na 15 lidí. Podmínkou pro účast na workshopu je i účast na Bauhausfeste. Více o akci, kterou pořádá Slovenské muzeum designu, Goethův institut v Praze, Design Week Bratislava a Stiftung Bauhaus Dessau, je na webu SCD.
Bauhausfest je jedním z množství akcí, které v červnu přinese program letošního mezinárodního festivalu současného designu Bratislava Design Week. Festivalv znikl v roce 2009 jako Dizajnvíkend a od roku 2013 funguje pod názvem Bratislava Design Week. Jde o výběrové akci, na kterém se organizátoři snaží představit to nejlepší z domácí scény: výrobců, prodejců, designérů, nezávislé značky, studenty designu, experimentální design, módu a vybrané projekty a designérů ze zahraničí.
Umělecko-historickou školu Bauhausu založil v roce 1919 Walter Gropius v německém městě Weimar. Studenti v knihovně společně zpracovávali různé materiály jako keramiku, textil, dřevo a sklo. Architekturu, která tento směr nejvíce proslavila, vnímali jako absolutně završení svých tvůrčích snah a studia. Škola Bauhausu byla evropským centrem meziválečné výtvarné avantgardy. V roce 1925 se pro útoky nacistů přestěhovala do Dessau a získala nový název Vysoká škola průmyslového tvarování. V této fázi vývoje kladli její členové důraz na spojení tvorby s průmyslem. V roce 1932 se Bauhaus přestěhoval do Berlína a rok nato jej nacisté zavřeli.

Důchodové systémy v některých státech Evropy

Penzijní systémy představují základní součást sociálního modelu každého státu, který dosáhl určitý stupeň rozvoje. Důchodové zabezpečení jako jedna ze součástí sociální ochrany je systémem, který poskytuje ochranu zhruba třetině obyvatel, především rozvinutých ekonomik.

Důchodové systémy

Důchodové systémy

Současně je to sociální systém, který soustřeďuje největší ekonomický potenciál bez ohledu na to, zda je důchodový systém financován převážně průběžně nebo kapitalizaci. Financování důchodového zabezpečení je součástí veřejných financí a významně ovlivňuje jejich kvalitu a udržitelnost. Jelikož důchodové systémy určují životní úroveň velké části populace a tím i její spotřebu, mají rozsáhlý dopad na fungování celého hospodářství národního státu. Samotné penzijní systémy jsou zpětně ovlivněny ekonomickou stabilitou nebo nevyrovnaností státu, ovlivňuje jejich zaměstnanost, populační vývoj a další faktory. Procházejí proto neustálým procesem vyrovnávání se a přizpůsobování hospodářským, společenským i politickým poměrům v konkrétním státě.
V posledních letech vyvolal společenský, politický a ekonomický vývoj ve světě potřebu reforem důchodových systémů. V zemích západní Evropy a USA jsou probíhající reformy vyvolány především demografickým vývojem projevujícím se v celkovém stárnutí populace ekonomicky vyspělých států. V zemích střední a východní Evropy jsou reformy vyvolány především politickými a ekonomickými změnami a proto mají odlišný charakter než v původních zemích EU. V postkomunistických zemích je reformní proces mnohem dynamičtější a většinou znamená úplnou změnu důchodového systému, zatímco ve vyspělejších státech jsou přijímány změny dlouhodobě diskutované a méně radikální, obvykle se do systému vnáší částečná změna, ale v podstatě si systém zachovává svůj dosavadní charakter.
V následujících částech jsou uvedeny některé základní údaje o důchodových systémech v zemích střední a východní Evropy, tedy v 10 nových členských státech EU a porovnání výdajů na důchodové zabezpečení v členských státech EU a kandidátských zemích v roce 2000. Srovnání výdajů na důchody na Slovensku, v zemích OECD av zemích EU je z roku 1998.
Modernizace důchodových systémů
Zřejmým trendem ve vývoji důchodových systémů je jejich modernizace. Vyplývá to iz programu EU „Otevřená metoda koordinace důchodů“, který přijala EU v prosinci 2001 a který obsahuje jedenáct společných cílů rozdělených do tří skupin: zajistit kapacitu systémů tak, aby byly schopny splnit jejich sociální cíle, zajistit jejich finanční udržitelnost a plnění měnících se sociálních potřeb. Plnění těchto cílů kontroluje EU každé dva roky a všechny členské státy musí podávat informace o svých důchodových systémech v členění určeném předem Komisí EU. První hodnocení plnění kritérií se dělalo v roce 2003, tedy bez účasti nových členských států. V roce 2005 už budeme podléhat hodnocení i my.
Uvedená skupina cílů se týká modernizace důchodových systémů v důsledku měnících se potřeb ekonomiky, společnosti a jednotlivců. Připomínají, že budoucnost neznamená pro důchodové systémy pouze výzvu ve změně demografického vývoje. Požaduje se také, aby důchodové systémy byly adaptovány požadavkům moderního trhu práce. Zvýšená flexibilita na trhu práce spolu s novými formami zaměstnavatelských kontraktů a vyšší mobilitou vyžaduje i určité změny v důchodových systémech, aby tyto dokázali respektovat tak pracovníků na částečný úvazek, tak lidí, kteří jsou zaměstnáni jen dočasně, samostatně výdělečně činné osoby či lidí, kteří změní práci. Uvedené cíle také požadují, aby důchodové systémy respektovali měnící se relace mezi muži a ženami a směřovaly ke zvýšení rovnosti postavení obou pohlaví. Takto definované cíle mají za úkol měnit poskytování důchodů „s ohledem na zajištění rovného postavení mužů a žen, respektování ustanovení legislativy EU.“ Společná zpráva o důchodech však přijímá širší pojetí této dimenze. Podle výsledků zprávy existuje značný rozdíl mezi průměrným důchodem mužů a žen. Vyšší míra participace na trhu práce má tendenci tento rozdíl snižovat. Nicméně ženy – častěji než muži – přerušují svou kariéru z rodinných důvodů. Členské státy mají tendenci řešit tento problém přiznáváním určitých „důchodových práv“ za výchovu dětí, resp. při opatrování starých lidí. Takové redistribuční mechanismy jsou však v doplňkových soukromých důchodových schématech velmi vzácné.
Navíc, v individuálních důchodových schématech nebo v případě příspěvkově definovaných systémů, kde si jednotlivci nutno zakoupit za svůj naběhlý kapitál anuitu, jsou při stejné počáteční částce důchody pro ženy nižší než pro muže v důsledku vyšší střední délky života. Povinné důchodové schémata aplikují pro pojistné výpočty unisex tabulky a neberou v úvahu rozdílné střední délky života při výpočtu výše důchodu.
Závěrečné části zprávy se týkají vyšší transparentnosti a přizpůsobivosti důchodových systémů tak, aby rostla důvěra v ně. To vyžaduje důvěryhodné informace o dlouhodobých perspektivách důchodových systémů, což je základním předpokladem pro fundovanou veřejnou diskusi a dosažení širokého konsensu o reformách. Zvýšené povědomí o nákladech a výhodách či nevýhodách současných důchodových systémů a srovnání s několika reformními možnostmi by vedly k lepšímu pochopení toho, proč jsou změny nutné a jaký typ změn je nejvíce výhodný. Společná zpráva Komise EU a Rady EU z roku 2003 také zkoumá informace, které jednotlivci dostávají o svých důchodech. Některé členské země zavádějí pravidelné roční výpisy o vzniklých nárocích, což zní docela logicky pro každý penzijní systém, který je postaven na základě příspěvků. Pro ilustraci – po zavedení nového příspěvkově definovaného penzijního systému ve Švédsku dostávají lidé každý rok „oranžovou důchodovou obálku“ s detailními informacemi o vývoji jejich akumulovaného kapitálu a odhadech jejich možných budoucích nároků při různých scénářích vývoje. Takový druh transparentnosti je však možné aplikovat i v ostatních důchodových systémech. Příští vývoj systému to může mít podstatný dopad.
Všechny členské státy se zavázaly k odstranění různých úrovní věku odchodu do důchodu nebo např. odlišností v pozůstalostních důchodech pro muže a ženy. Podle současné legislativy EU je taková forma diskriminace stále možná, ale direktiva 1979 již požaduje odstranění nerovného zacházení. Každá penzijní schéma bude muset v blízké budoucnosti zacházet s oběma pohlavími stejně. To se týká zaměstnavatelských penzijních schémat, ale také i penzijních schémat pro veřejné zaměstnance.
Cíl související s finanční udržitelností se týká potřeby udržování spravedlivé rovnováhy mezi finančním břemenem a důchody, mezi aktivní populací a důchodci. Změna úrovně příspěvků (nebo daní) a důchodů určuje, do jaké míry je břemeno demografického stárnutí dělené mezi aktivní populací a důchodců. Většina současných členských zemí EU nepředpokládá, že úroveň příspěvků či míra zdanění by v budoucnu měla růst. Udržitelnost důchodového systému zasahuje dál, než za strukturu a parametry důchodového systému. Zabývá se tak jednotlivými politikami aplikovanými na trhu práce, jakož i dalšími formami sociální ochrany. Otevřená metoda koordinace se snaží brát v úvahu všechny otázky, které souvisí s budoucností důchodového zabezpečení a hledá všechny možnosti, které jsou využitelné k zachování finančně udržitelné sociální ochrany na vysoké úrovni.
Při pohledu na vzájemné interakce mezi politikami sociální ochrany, zaměstnanosti a fiskální politiky můžeme ukončit debaty, které budoucnost důchodového systému prostě zužují na souboj zájmů jedné generace a ostatních – aktivní populace versus důchodci, zda mladí versus staří. Takový komplexní pohled nám zároveň umožňuje vyhnout se falešné představě, že otázku budoucí schopnosti důchodového systému poskytovat přiměřené důchodové zabezpečení lze zúžit pouze na volbu mezi průběžně financovaným a kapitalizačním systémem.
Obzvláště důležitou otázkou je rovnováha mezi příspěvky do systému a poskytovanými nároky, tedy rovnováha mezi obdobím práce a pobírání důchodu a vzájemný poměr mezi velikostí aktivní populace a počtem důchodců. Ta samozřejmě závisí na celkovém designu důchodového systému. Vysoká úroveň zaměstnanosti, včetně 50- a 60-ročních lidí bude důležitá pro současné zajištění vysoké úrovně důchodů a schopnosti financování systému.
Skutečnost, že budoucí důchody a jejich financování jsou závislé na celkovém vývoji ekonomiky, vyžaduje také úzkou spolupráci lidí zodpovědných za tvorbu politik v různých oblastech – od důchodů přes zaměstnanost až po veřejné finance. Navíc celkový design a fungování důchodových systémů není výsostnou odpovědností vlád. Zdravý rozvoj druhého a třetího pilíře (důchodového zabezpečení) vyžaduje svůj příspěvek i od sociálních partnerů a od pojišťovacího a finančního sektoru. Příspěvek sociálních partnerů je důležitý i kvůli dosažení společných cílů v jiných oblastech, např. aktivní participace starších lidí na trhu práce. Podle našeho názoru je žádoucí, aby při formulování národních strategií bylo využito zkušeností sociálních partnerů, jakož i poskytovatelů různých forem důchodů. Je však na uvážení jednotlivých členských států, jak definuje optimální způsob zapojení všech relevantních stran.

Důchodové systémy v některých zemích střední a jižní Evropy

Maďarský vícepilířový důchodový systém

Maďarsko v rámci reformy důchodového zabezpečení zavedlo vícepilířový systém. V letech 1996 a 1997 byly přijetím nové sociální legislativy realizovány radikální kroky reformy: prodloužení důchodového věku, byl zaveden komponent kapitalizace do
financování důchodového pojištění a nový způsob výpočtu důchodů, který se začne uplatňovat po roce 2013.
Od ledna 1998 se v Maďarsku uplatňuje kapitalizace v rámci třípilířovou důchodového systému, který kombinuje státní sociální pojištění se soukromým penzijním pojištěním. Jednotlivými složkami důchodového zabezpečení jsou:
■ povinna sociální důchodová pojistná schéma (pay-as-you-go),
■ nová povinná soukromá fondová penzijní schéma (kapitalizační) a
■ dobrovolné penzijní fondy.
Soukromé penzijní pojištění financované na kapitalizační bázi se stalo organickou součástí základní důchodového systému jako druhý pilíř v rámci multipilierového důchodového systému. Podstatou vícepilířový důchodového zabezpečení je povinné placení části příspěvků do Pojistného penzijního fondu, který zajišťuje důchod ze sociálního pojištění, zatímco druhá část příspěvků je převáděna do soukromého penzijního fondu, ze kterého se po dosažení nároku vyplácí soukromý starobní důchod.
Účastníci penzijního pojištění
Účast v nové soukromé kapitalizační důchodové schématu je povinná pro všechny novovstupujúcich na trh práce (počínaje 1. červencem 1998). Občané 47 let a mladší, kteří již byli zúčastnění na pracovním trhu si mohli vybrat, zda vstoupí do soukromé důchodového systému, nebo zůstanou v původní, průběžně financované důchodové schématu. Tato skupina občanů měla právo si vybrat v letech 1998 a 1999. V případě, že si vybrali novou fondový penzijní schéma, dostali možnost toto své rozhodnutí změnit a vrátit se do původního sociálního pojištění do 31. prosince 2000. Pokud se pojištěnec rozhodl vrátit do systému sociálního důchodového pojištění, měl dvě možnosti: částka na jeho osobním účtu se převedla do penzijního pojistného fondu, nebo ne. Pokud se rozhodl pro provedení peněz zpět do státní schématu, posuzuje se jeho nárok na důchod jako kdyby nikdy ze systému nevystoupil. V případě, že své příspěvky a výnos z nich nepředal sociální důchodového systému, má nárok na důchod redukován o výše zmíněné příspěvky na sociální pojištění. Vstup do soukromé fondové schématu a návrat zpět do státní sociální důchodového systému byl umožněn původně pouze jednou, ne opakovaně. Ale vývoj přinesl zkušenosti, které ukázaly, že pro některé důchodce znamenal vstup do finančně zajištěného pilíře příliš velkou ztrátu na důchodu a proto došlo k několika modifikacím možného návratu do průběžně financované schématu. V první etapě se vláda rozhodla doplácet těmto důchodcům jejich důchody do výše, jakou by měly, kdyby zůstali v I. pilíři. Později maďarská vláda přijala další změnu, na jejímž základě důchodci, jejichž důchod z I. i II. pilíře je nebo bude o určité procento nižší než kdyby zůstaly pouze v I. pilíři, mohou si své úspory z II. pilíře přenést zpět do I. pilíře a dostanou důchod, jako kdyby byly pouze v I. pilíři. Doplatí však na to všichni pojištěnci v I. pilíři, neboť na krytí ztráty z II. pilíře jim doplácejí ze svých příspěvků. V roce 2004 opět změnilo zákon a umožnily pojištěncům, kteří nedosáhli 10 let pojištění v II. pilíři a jejich důchod by byl menší než 25% částky důchodu z I. pilíře, vrátit se i se svými úsporami do I. pilíře a odtamtud dostat celý důchod. Objevují se však další problémy, jako např. co s těmi, kteří jsou v II. pilíři více než 10 r. a přesto nedosáhnou zákonem stanovenou výši důchodu? Proč tito důchodci mají být postiženi a nadále platit fondem? Na druhou stranu proč veřejný pilíř má platit za ztráty způsobené soukromým sektorem?
Pojištěnci, kteří se rozhodli vstoupit do soukromého fondového důchodového pojištění nebo jsou povinni vstoupit, si mohou svobodně vybrat penzijní fond v němž se pojistí na základě zvážení informací o nabízených produktech fondů a především jejich dosažené a očekávané úrovni zisků z investování. V případě, že fond nesplní očekávání klienta, nebo nedosáhne slibovaný výnos z investic, či jiných z jiných důvodů, může se pojištěnec rozhodnout o změně fondu a provedení prostředků ze svého účtu.
Krytí současných důchodců starým systémem důchodového pojištění bude pokračovat, dokud občané 47 let a starší nedosáhnou důchodového věku.
příspěvky
Soukromý důchodový systém je financován na fondové (kapitalizační) bázi. Zaměstnanci platili v prvním roce po zavedení reformy (1998) příspěvky ve výši 6%, v roce 1999 platili 7% a od roku 2000 platili 8% na důchodové pojištění. Dobrovolně si mohou přispívat více, až do maximální výše 10% z vyměřovacího základu. Zaměstnanci zúčastnění na soukromém fondovém důchodovém pojištění platí také 1% na státní důchodové pojištění. Zaměstnanci krytí státním penzijním systémem přispívají ve stejné výši, ale pouze do tohoto systému, to zn. 7% v roce 1998, 8% v roce 1999 a 9% od roku 2000. V současnosti přispívají zaměstnanci na důchodové pojištění 8,5% ze své mzdy.
Příspěvky zaměstnavatelů nadále plynou do státního důchodového pojištění, bez ohledu na to, zda jejich zaměstnanci jsou pojištěni ve státním nebo v soukromém systému. Příspěvky zaměstnavatelů byly na rozdíl od příspěvků zaměstnanců sníženy, v roce 1998 platili 24%, v roce 1999 23% a počínaje rokem 2000 platí 22%. V současnosti přispívají zaměstnavatelé na důchodové pojištění 18% ze mzdy svých zaměstnanců.
dávky
Členové soukromých penzijních fondů budou dostávat důchodové dávky z obou systémů, z finančně zajištěného i ze státního sociálního pojištění. Výše dávek ze soukromých penzijních fondů bude určena na základě akumulovaného kapitálu na soukromém kontě pojištěnce a bude mu moci být vyplacena ve formě důchodových dávek nebo jednou částkou. Odhaduje se, že bude trvat přibližně 15 let, zatímco soukromé penzijní fondy budou moci začít vyplácet první důchodové dávky, jelikož za toto období bude možné vytvořit dostatečný kapitál pro výpočet dávek na akceptovatelné úrovni.
Důchody ze sociálního pojištění se vypočítají procentem z průměrné měsíční mzdy v závislosti na počtu odpracovaných let. Pro účastníky soukromého fondového pojištění bude nárůstových poměr výpočtu důchodů nižší (1.22%) jako pro ty, kteří se rozhodli zůstat pouze v sociálním důchodovém pojištění (1.65%). Od roku 2013 budou starobní důchody účastníků sociálního důchodového pojištění vypočítávají podle vzorce „n“ x 1.65% z průměrného výdělku. Starobní důchody účastníků multipilierového systému budou vypočítané podle vzorce „n“ x 1.22% z průměrného příjmu. V uvedených vzorcích „n“ znamená počet odpracovaných let. Ve smyslu uvedených vzorců budou starobní důchody ze státního sociálního pojištění navýšeny oproti důchodem poskytovaným ze soukromých fondových schémat.
Pro účastníky obou systémů, kteří odpracují nejméně 38 let a překročí 62 let věku se důchodové dávky zvýší o 0,3% za každý další rok setrvání v zaměstnání.
Účastníkům multipilierového důchodového systému, bude po získání nároku na starobní důchod poskytnut starobní důchod ze sociálního pojištění ve výši 3/4 důchodu, na který budou mít nárok oprávněné osoby výlučně zúčastněné na tomto státním sociálním pojištění. Důchod ze sociálního pojištění bude doplněn soukromým důchodem pojištěnce vypláceným z jeho osobního účtu.
Z fondového systému budou do roku 2013 poskytovány starobní důchody při odpracování nejméně 15 let ve výši 43% z příjmů vzatých v úvahu při výpočtu starobního důchodu. Po odpracování více než 15 let poměr vypočteného důchodu roste o 2% za každý rok až do 25 odpracovaných let. Důchod pak dosáhne 63% úrovně. Za každý nadpracování rok mezi 25 až 36 odpracovanými lety narůstá důchod o 1%. Při 36 odpracovaných letech dosáhne starobní důchod z fondového systému 74% započtené mzdy. Nad tuto hranici se zvýší důchod o 1,5% za každý nadpracování rok.
Oba důchodové systémy, sociální pojištění i soukromé kapitalizační pojištění, budou poskytovat kromě starobních důchodů i pozůstalostní důchody, dokud invalidní důchody se v současnosti poskytují pouze z průběžně financovaného sociálního poistenia.Keď se začnou vyplácet důchodové dávky ze soukromých penzijních fondů, bude změněný systém zdanění důchodů . Od roku 2013 se důchody stanou předmětem daně z příjmu fyzických osob. Současně s reformou zdanění důchodů bude změněn i vyměřovací základ důchodů z čistého průměrného příjmu na hrubý průměrný příjem.
Od roku 1992 byla valorizace důchodů v sociálním pojištění závislá od změn v průměrném čistém příjmu. Od roku 2000 se použije kombinovaná indexace důchodových dávek, které se upravují průměrem růstu průměrného příjmu a změn spotřebních cen.
Plný starobní důchod do roku 2009 nesmí být nižší než minimální důchod, jehož výše je určována každoročně. Výše minimálního důchodu dosahuje téměř poloviční úroveň průměrného důchodu.
Druhy dávek poskytovaných ze soukromých penzijních fondů:
■ důchod vyplácený do konce života účastníka,
■ důchod vyplácený členovi penzijního fondu nebo jeho dědici po předem určené doby,
■ důchod vyplácený do konce života člena fondu a pak jeho dědici po určitou dobu,
■ společný doživotní důchod, jehož vyplácení začne v určitý den a je vyplácen dokud oba, manžel i manželka, nezemřou.
Jednorázová výplata celkové částky z účtu pojištěnce se provádí za těchto podmínek:
■ pokud člen penzijního fondu má krytí na svém kontě, které přesahuje určenou částku a požádá o vyplacení tohoto přebytku při zahájení vyplácení soukromého důchodu,
■ pokud by člen nemohl platit příspěvky rovnající se objemu za 180 měsíců.
Pravidla poskytování důchodových dávek ze soukromých fondů jsou obsaženy ve stanovách soukromých fondů.
Pokud osoba pojištěna v soukromém fondu zemře během období přispívání před vznikem nároku na důchod, celá částka jejích příspěvků je vyplacena její dědici. Dědic může dostat celkovou částku nebo může pokračovat v členském vztahu. V případě, že zemře člen, který již začal pobírat důchod ze soukromého fondu, pak nároky případných dědiců a dalších osob závisí na tom, který z výše uvedených produktů soukromého fondu si poživatel důchodu koupil.
Podmínky nároku na dávky
Dosavadní důchodového věku, který byl pro ženy 55 let a pro muže 60 let věku, se zvýšil na 62 let věku. Nový důchodový věk je zaváděn postupně, muži dosáhli tuto hranici v roce 2000, zatímco ženy až v roce 2009. V novém systému existuje možnost odchodu do předčasného důchodu, je však doprovázena redukcí důchodu ze sociálního pojištění. Podmínka doby zaměstnání, která je 40 let musí být splněna a důchodce musí dosáhnout nejméně 59 let věku. Nárok na předčasný důchod mají zaměstnanci pracující ve ztížených nebo nebezpečných pracovních podmínkách, nebo se pod vlivem opatření na trhu práce stanou nezaměstnanými. Při určení výše předčasného důchodu se bere v úvahu doba pojištění (zaměstnání) a výše zaplaceného pojistného.
Do roku 2009, zatímco bude zaveden jednotný vyšší důchodový věk pro obě pohlaví, je podmínkou vzniku nároku na plný starobní důchod 20 odpracovaných let (doba pojištění), na částečný starobní důchod stačí 15 let zaměstnání (pojištění).

daňové přiznání Praha
Zpráva důchodového pojištění
Soukromé penzijní fondy jsou oprávněny nakládat s příspěvky, které jsou vybírány do soukromé důchodového systému. Jsou to non-profit organizace, jejichž vlastníky jsou jejich členové. Soukromé penzijní fondy jsou řízeny samosprávnými orgány, shromážděními delegátů. Soukromé penzijní fondy mohou být založeny zaměstnavateli, profesními komorami, Fondem důchodového pojištění, organizacemi zaměstnavatelů nebo zaměstnanců, dobrovolnými penzijními fondy nebo místními samosprávami. Samotné fondy mohou nebo řídit a spravovat fondový majetek, nebo uzavřít smlouvu s profesionálními organizacemi, jako jsou pojišťovací společnosti, kterým svěří majetek fondu do zprávy. Přijatá legislativa obsahuje detailní předpisy upravující zakládání, organizace a správy financí fondů povinného důchodového pojištění.
Založení a výkon činnosti fondů podléhá schválení Nejvyššího kontrolního úřadu penzijních fondů. V každém fondu se po 6 měsících od povolení činnosti provede revize a do tohoto času musí mít fond nejméně 2 000 členů.
Každý fond musí poskytovat svým pojištěncům garantovaný výnos. Současně musí všechny fondy platit jedno procento z celého objemu příspěvků do centrálního fondu na krytí možné insolventnosti fondu.
Členové penzijního fondu mohou přecházet z jednoho fondu do druhého, současně však musí zaplatit náklady s tímto přechodem spojené.
Hned v prvním roce 1,3 milionu osob přešlo do systému soukromých penzijních fondů, kterých bylo v té době asi 40. Přitom tři čtvrti z nich byli členy pěti největších soukromých penzijních fondů. Za čtyřmi z nich stáli pojišťovací společnosti a za pátým největší komerční banka.
Nárůst členů ve fondech se zastavil. V r. 2003 bylo 18 fondů, ale 93% pojištěnců bylo v 6 fondech. V 7 fondech byl úrok 0% a v jednom – 1%. Průměrná efektivita je 2,93%, tedy II. pilíř není levnější než PAYG / průběžně financovaný /. Během prvních 6 let dosáhly fondy úrokové sazby 3,8%, zatímco obecné úrokové míry byly v Maďarsku více než 6%. Nyní jsou výnosy z investic horší než v prvních třech letech po vzniku finančně zajištěného pilíře (t. J. V r. 1998). Průměrný výnos z investování za 5 let byl nula v reálných hodnotách. Výsledky největších fondů jsou podstatně horší než malých fondů. Maďarské soukromé fondy vyprodukovali velké ztráty v reálném vyjádření nejen proto, že výnosy byly menší než inflace, ale i kvůli vysokým administrativním nákladům. Maďarsko udělalo reformu důchodového systému a zavedlo II. fondový pilíř jako první ze zemí SVE. Od roku 1998 se míra nahrazení mzdy důchodem snížila ze 65,1% na 56,8%.
Povinný systém důchodového zabezpečení v Polsku

Systém důchodového zabezpečení v Polsku prošel v období posledních let významnou proměnou, odpovídající novým společenským a ekonomickým vztahům v zemi. Cílem reformy byla snaha o řešení problémů původního systému důchodového zabezpečení a příprava na očekávané změny ve společnosti a jejich vliv na systém.
Třípilířovou systém důchodového zabezpečení
Počínaje 1. lednem 1999 se začal realizovat nový systém důchodového zabezpečení. Nahradil monopolní postavení systému založeného na průběžném financování s definovanými dávkami, ve kterém byly všechny důchody placené státem a financované z daní. Přijetím nového zákona o důchodovém zabezpečení byl ustanoven třípilířovou systém, ve kterém budou budoucí důchody financovány z různých zdrojů. V novém systému důchodového pojištění jsou první a druhý pilíř povinné a dávky, které z nich budou poskytovány, budou určovány úrovní celoživotního placení příspěvků. Prvním pilířem nového schématu důchodového pojištění je univerzální, průběžně financovaný (PAYG) systém definovaný příspěvků, do kterého plyne 5/8 z povinných příspěvků důchodového pojištění. V rámci prvního pilíře se tvoří malý Fond demografické rezervy, který je plně kapitalizován. Prostředky z Fondu demografické rezervy budou použity v případě deficitu prvního pilíře způsobeného situací na trhu práce. Povinný fondový pilíř je také definován příspěvky, odvádějí se do něj 3/8 povinných příspěvků.
Na rozdíl od předchozích dvou, účast ve třetím pilíři důchodového pojištění, který je plně fondový, je dobrovolná.
Každý z uvedených tří pilířů důchodového pojištění je vystaven určitému druhu rizika. Solventnost průběžně financovaného pilíře (PAYG) je ohrožena demografickým vývojem, stárnutím populace způsobené poklesem počtu novorozených dětí na jedné straně a rychlým zvyšováním věku dožití na straně druhé, vzrůstající měrou nezamestnanaosti a politickými vlivy. Pilíře financované kapitalizačním způsobem (druhý a třetí) jsou lépe chráněny před uvedenými riziky, ale jsou zranitelné otřesy na finančním trhu a dlouhotrvající inflací. Strategií nového systému důchodového zabezpečení v Polsku bylo účinně čelit hrozícím rizikům jejich diverzifikací. Každý ze systémů povinného pojištění na stáří zajišťuje solventnost důchodového systému jiným způsobem.
Povinný fondový systém důchodového pojištění
Účastníci kapitalizační schématu
Účastníky povinného fondového systému důchodového pojištění jsou občané na bázi povinné a dobrovolné. Ti, kteří byli k 1. 1. 1999 mladší 30 let nebo po tomto datu poprvé vstoupili na trh práce, platí příspěvky do fondového systému povinně. Mají právo (i povinnost) vybrat si fond, ve kterém si budou spořit příspěvky placené do druhého pilíře důchodového pojištění. Občané mezi 30 až 50 lety věku měli po zavedení vícepilířový systému důchodového pojištění možnost vybrat si, zda vstoupí do nové kapitalizační schématu, nebo budou jen v průběžně financované schématu. V případě, že se stali účastníky kapitalizační důchodového systému, jejich příspěvky do průběžně financovaného důchodového systému byly sníženy. Rozhodnutí o zapojení se do fondového způsobu důchodového pojištění mohly změnit a vrátit se do průběžně financovaného schématu během jednoho roku. Občané 50 a víceletých, tak ti, kteří již splnili podmínky pro nárok na předčasný důchod, nebyly reformou dotčeni. Nový multipilierový systém důchodového zabezpečení kryje celou zaměstnanou populaci s výjimkou farmářů (zemědělců), kteří zůstali ve své původní schématu. Důchodový věk je i po reformě pro ženy a muže rozdílný.
financování
Jedním z reformních kroků je i posílení odpovědnosti jednotlivce za své zabezpečení ve stáří zavedením placení příspěvků i zaměstnanci. Do roku 1999 platili příspěvky na důchodové zabezpečení pouze zaměstnavatelé, nyní je tato odpovědnost rozdělena mezi zaměstnavatele a zaměstnance. Všechny příspěvky do fondového systému se vybírají od jednotlivých občanů. Jejich zaměstnavatelé na fondový systém nepřispívají. Vláda předpokládá, že 20% ze současných příspěvků plyne do soukromých fondových fondů.
Kumulované vybrané příspěvky se ve formě pomyslného kapitálu vykazují na individuálních účtech od založení nového finančně zajištěného pilíře v roce 1998. Výše ​​příspěvků zaměstnanců na důchodové pojištění do obou systémů, státního i soukromého finančně zajištěného, ​​je omezena určením jejich maximální úrovně. Horní hranice vyměřovacího základu pro placení příspěvků na oba povinné důchodové systémy je určena ve výši 30 násobku průměrné měsíční mzdy v národním hospodářství za jeden rok. Příjem nad uvedenou hranici je osvobozen od placení pojistného. Příspěvky jsou odpočitatelnou položkou před určením daně z příjmu.
Výše celkového příspěvku na důchodové pojištění se bude postupně snižovat a ze současných 45% klesne na 38-39% z vyměřovacího základu v roce 2015.
První pilíř nového systému není pokračováním předchozího systému důchodového zabezpečení přesto, že je také průběžně financovaný. Nároky, které pojištěnci dosáhli v původním systému, byly ke dni ukončení existence starého systému vypočítané a převedeny do hodnoty v zlotých. Tyto peníze slouží jako startovací kapitál, který se objevuje na individuálních kontech pojištěnců od roku 2003.
Příspěvky na starobní důchody (19,52% vyměřovacího základu) jdou na individuální účet, nebo účty, pokud jsou rozděleny mezi pilíře povinného důchodového pojištění. Do prvního pilíře jdou příspěvky ve výši 15% z vyměřovacího základu. V budoucnu se předpokládá jejich snížení na 9%. Do Demografického rezervního fondu tvořeného v 1. pilíři se odvádí 1% z vyměřovacího základu, přebytek z rozpočtu prvního pilíře a prostředky z privatizácie.Ostatné příspěvky na sociální zabezpečení, jako jsou invalidní, nemocenské apod., Nepatří do systému tří pilířů, který je výlučně schématem starobních důchodů.
Podmínky vzniku nároku na starobní důchod
Podle nové legislativy bude věk odchodu do starobního důchodu záviset na individuálním rozhodnutí přispěvatele (účastníka důchodového pojištění). Minimální důchodový věk je určen na 62 let věku pro muže a 60 let pro ženy. Zakotvením nároku na podstatné zvýšení starobního důchodu za každý rok odpracovaný nad uvedenou hranici se sleduje povzbuzení přispěvatelů na prodlužování aktivního období jejich života a placení příspěvků.
dávky
Předpokládá se, že přibližně 60% podíl z budoucích starobních důchodů bude pocházet z prvního, průběžně financovaného pilíře, zatímco 40% podíl bude z druhého, fondového pilíře. Z prvního pilíře, definovaného příspěvky, se bude vyplácet důchod ve výši závislé od vyměřovacího základu pro placení příspěvků a od průměrného věku dožití mužů nebo žen. Proto čím později odejde účastník do starobního důchodu, tím vyšší bude jeho starobní důchod. Fondový důchodový systém je definován příspěvků, což znamená, že výše dávek bude záviset na objemu akumulovaného kapitálu a jeho zhodnocení. Z druhého, fondového pilíře se budou vyplácí pouze starobní důchody, nebudou se z něj poskytovat invalidní dávky. O vyplácení pozůstalostních dávek bude moci rozhodnout pojištěnec při uplatnění nároku na starobní důchod. Dědění naběhlých prostředků v penzijním fondu bude zajištěno za výhodnějších podmínek.
Minimální starobní důchod bude představovat asi 28% současné průměrné mzdy. Pokud důchody z prvního a druhého pilíře důchodového pojištění budou nižší než určený minimální důchod, rozdíl do výše minimálního důchodu bude doplacen ze státního rozpočtu. Předpokládá se, že asi 10% důchodců bude třeba poskytnout takový příplatek k vypočteným řádným důchodem ze dvou povinných součástí důchodového pojištění, aby jejich důchody dosáhly minimální úroveň.
Povinné fondové důchodové pojištění nemá žádnou roli při výplatě dávek současným důchodcům. Při uplatnění důchodových nároků si, na základě vlastního rozhodnutí, důchodce určí společnost do které se převedou prostředky z jeho účtu a která mu bude poskytovat starobní důchod. Pojištěnec bude mít právo vybrat si druh důchodu (pojistný produkt), který si koupí, podmínky jeho garance a zda bude obsahovat i nárok na dávky pro pozůstalé, nebo ne.
Správa (řízení) penzijních fondů
Dva druhy subjektů existují v kapitálového důchodovém pojištění. Prvním je penzijní fond, kterým je vlastně naběhlý majetek členů penzijního fondu. Prostředky fondu jsou uloženy u nezávislého depozitáře, kterým je obvykle banka. Za všechny řídící a administrativní funkce vykonávané v měně fondu je odpovědná samotná společnost penzijního fondu. Každá společnost je samostatnou (zvláštní) akciovou společností s minimálním kapitálem 4 miliony ECU. Výška počátečního kapitálu akciové společnosti penzijního fondu byla vládou určena tak, aby limitovala počet vznikajících fondů.
Byly stanoveny přísné podmínky pro získání licence pro fondové důchodové společnosti a penzijní fondy. Je také určen mechanismus řešení deficitu v majetku fondu. Ve fondu musí být vytvořen zvláštní rezervní účet financován zakladateli fondu, který se použije v případě schodku z důvodu defraudace, krádeže či špatným investováním majetku fondu. Pokud se tento rezervní fond ukáže nedostatečný, použije se kapitál důchodové fondové společnosti a po jeho vyčerpání majetek centrálního garančního fondu. Centrální garanční fond se vytvoří z odvodů penzijních fondů.
Možnosti fondu investovat jsou detailně upraveny. Fondy jsou povinné rozdělit riziko při investování tím, že jsou určeny jasná pravidla a limity kam mohou umístit své investice, např. do vázaných akcií, do zahraničních akcií, do Národních investičních fondů, do Národní Banky apod. Zaměstnanci mohou ukládat své příspěvky pouze v jednom fondu, ne ve více a změna fondu bude dost obtížná, když jejich peníze už jednou byly investovány. Vzhledem k takové omezení je velmi důležitý snadný přístup k potřebným informacím o fonde.V průběžně financovaném systému jsou důchody valorizovány v závislosti na inflaci. Špatný vývoj v důchodovém systému ovlivňuje vysoká míra nezaměstnanosti a také podstatně nejnižší míra zaměstnanosti v EU.
ZUS (Sociální pojišťovna) má stále problémy (po 6 letech od reformy) s identifikací příspěvků a jejich přeposíláním penzijním fondem. V II. pilíři je 16 fondů s více než 11 milionům členů, 64% členů je v 4 fondech. Z celkového objemu příspěvků až 73% spravuje 5 fondů. Až 5% HDP Polska je ve fondech. Poplatky v II. pilíři klesly ze 6% na 3,5%. Stát hradí deficit v průběžně financovaném pilíři. Výnosy penzijních fondů v Polsku v prvních letech po reformě, po 1999 roku, byly minus 3 až 14%.
garance
Jako povinný státní systém, druhý pilíř vyžaduje garance. Garance jsou zajištěny právním rozdělením majetku fondu a majetku spravovaným společnosti, zavedením dozoru a minimální úrovně výnosů. V případě, že penzijní fond nemůže plnit své závazky vůči pojištěncům, použijí se prostředky rezervního fondu, fondu majetku menežérov a garančního fondu na krytí deficitu. Zatímco firma může zbankrotovat, penzijní fond nemůže. V případě finančních problémů jsou účastníci pojištění převeden do jiného fondu. Pokud všechny výše uvedené fondy, které garantují solventnost penzijního fondu nejsou schopny splnit povinnosti fondu, stát garantuje výplatu všech dávek.

Důchodový systém v České republice

V roce 1995 provedla parametrickou reformu v průběžně financovaném důchodovém systému.
Vytvořený byl také fondový systém, ale pouze jako dobrovolný. V 12 fondech penzijního připojištění se státním příspěvkem je zúčastněných 2,7 milionu pojištěnců, průměrný příspěvek je 400 Kč mesačne.V rámci reformy byla modernizována administrativa, ale univerzalita nebylo dosaženo, ozbrojené složky mají vlastní schémata důchodového poistenia.Dôchodkový věk byl zvyšován o 2 měsíce ročně av r. 2006 dosáhne 62 let pro muže a 57-61 let pro ženy (nadále podle počtu narozených nebo vychovaných dětí) Díky dosavadnímu vývoji se zachovalo téměř úplné krytí obyvatelstva penzijním systémem, velmi nízká úroveň chudoby, velký rozsah krytých náhradních dob. Problémem je rostoucí počet obyvatel v důchodovém věku. V roce 2004 byla legislativní omezena možnost předčasného odchodu do starobního důchodu. Předpokládá se další zvyšování důchodového věku.

Důchodový systém v Estonsku

V Estonsku byl II. pilíř vytvořený v r. 2002, takže už mají první zkušenosti. Počet starobních důchodců v I. pilíři klesl, naopak počet invalidních důchodců stoupl.
Důchodový věk byl zvýšen na 63 let pro muže. Pro ženy se zvyšuje o 6 měsíců ročně a věk 63 let dosáhne v roce 2016. Pojistné na důchodové pojištění platí převážně zaměstnavatel, celkem 20%, z toho do I. pilíře 16% a do II. pilíře 4%. Pojištěnec platí 2% ze mzdy. Důchod dosáhl v r. 1993 v průměru 40%, v r. 1999 více než 50% (zvýšení důchodů před volbami) a v r. 2003 asi 43% ze mzdy. Celkové výdaje na důchody dosáhly v r. 1992 5,2% HDP, v r. 1999 8,5% HDP a v r. 2003 to bylo opět 5,2% HDP. V II. pilíři se platí poplatek za přihlášení, za správu účtu 2% a z příspěvku 1%.

Důchodový systém v Lotyšsku

Důchodový systém v Lotyšsku je složen ze 3 částí, jsou to: národní pilíř s definovanými dávkami, od r. 2001 je zaveden II. pilíř povinný a od r. 1998 soukromé penzijního pojištění. Důchodový věk byl zvýšen na 62 let. Do r. 2006 bude možné jít do předčasného důchodu. Zákon garantuje minimální důchod a pravidelnou valorizaci podle 3 skupin. Míra náhrady hrubé mzdy důchodem je 43% a čisté 54% .Příspěvky do II. pilíře v r. 2001 byly 2%. Opět se mají zvyšovat od r. 2007 (na 4%) a v r. 2010 mají dosáhnout 10%. Až 41% občanů v aktivním věku se zapojilo do II. pilíře. Náklady na reformu jsou velké a vrchol by měly dosáhnout do r. 2020, asi 5% HDP. Dosahované úroky v penzijních fondech jsou v minusových hodnotách (- 0,25 až – 0,83%).

Důchodový systém v Litvě

Litva šla do reformy důchodového systému s cílem dosáhnout vyšší důchody, zajistit udržitelnost systému, pokrýt všechny obyvatele a vyhnout se deficitu. Účast v II. pilíři je dobrovolná. Příspěvky v r. 2004 byly do I. pilíře 8% a do II. pilíře 2,5% ze mzdy. Poplatek za správu v II. pilíři je 10% z příspěvku a 1% z celkového majetku na účtu). Za přechod mezi fondy se platí 0,2%, později se zvýší na 2-4%. Náklady na reformu bude krýt stát z rozpočtu. Důchod z I. pilíře se bude postupně snižovat, i genderová nerovnost je založena v obou pilířích. Důchodový věk se zvýšil pro muže na 62,5 roku a pro ženy zvyšování probíhá přidáváním po 6 měsíců v každém roce, dokud je důchodový věk dosáhne 60 let.

Důchodový systém ve Slovinsku

Slovinsko přijalo podstatné parametrické změny v prvním, veřejném pilíři v roce 1999. V rámci povinného důchodového systému nevytvořilo povinen fondový pilíř, ale nově penzijního pojištění má fondový charakter. Druhý pilíř je dobrovolný, je však silně podporován přes daně. Přibližně 50% osob pojištěných v 1. pilíři je také zapojeno do 2. dobrovolného fondového piliera.Zamestnanci přispívají na penzijní pojištění 15,5% ze své mzdy a zaměstnavatelé 8.85%, což spolu představuje 24.35% .Dôchodkový věk je pro muže 63 let a pro ženy 61 let.
Důchodový systém v Chorvatsku

V Chorvatsku byla důchodová reforma přijata v roce 2001 a vedle průběžně financovaném pilíři byl vytvořen i povinen kapitálového pilíře. Příspěvky na důchodové pojištění jsou spolu 20.0% a platí je pouze zaměstnavatel, z toho na kapitalizaci se odvádí 5.0%.
Důchodový systém v Rumunsku

Rumunsko přijalo reformní zákony, ale jejich účinnost nastane až v roce 2007, kdy dojde k vytvoření II. pilíře v systému důchodového pojištění. Příspěvky do II. pilíře by měly být 2%. Důchody by měly dosáhnout 40% podíl ze mzdy. V Rumunsku přispívá na důchodové pojištění zaměstnanec 9.5% ze své mzdy, zaměstnavatel 24.5%, spolu je to 34.0%.
Při porovnání s průměrnou úrovní výdajů na starobní důchody v zemích OECD a EU a na Slovensku, jako procento z HDP, je viditelný podstatně nižší podíl výdajů v ČR. Z grafu č. 3 je zřejmé, že situace většiny slovenská důchodců je podstatně horší než příjmy starobních důchodců v porovnávaných státech. Zatímco na Slovensku se na starobní důchody v roce 1998 vynaloženo pouze 5.2% z HDP, v členských státech OECD to bylo 7% a EU až 8.8% v průměru. Dá se předpokládat, že nízká úroveň výdajů na důchody v ČR je způsobena velmi nízkými mzdami z nichž se důchody vypočítávají. V důsledku toho tvoří důchodci tvoří na Slovensku nejchudší skupinu obyvatelstva.
Důchodové systémy v členských státech EU (staré členské státy – EU 15)
Reformy důchodových systémů v zemích EU 15 jsou motivovány odlišnými vlivy a skutečnostmi jako v zemích střední a východní Evropy. Především je to demografický vývoj směřující k celkovému stárnutí populace, což v kombinaci s poměrně vysokými výdaji na důchody vyvolává neudržitelný tlak na veřejné finance. Populace v EU 15 je podstatně starší než v EU 10 (asi o jednu třetinu) a téměř v každém ze západoevropských členských států se na důchodové zabezpečení přispívá i ze státního rozpočtu, tedy z příjmu z daní. V jednotlivých státech EU 15 jsou podmínky nároku na důchodové dávky, důchodový a věk a některé další podmínky následující:
belgie

Není stanovena žádná zvláštní podmínka pro vznik nároku na starobní důchod. Důchodový věk: muži – 65, ženy – 63 (do roku 2009 nárůst na 65). Minimální důchod: Pro domácnost – 12 485,61 EUR, pro jednotlivce – 9 991,63 Euro ročně. Maximální důchod: Limit existuje pouze teoreticky.
dánsko

Podmínkou nároku na důchodovou dávku je nejméně 3-letý pobyt na území státu ve věku mezi 15 až 65 let. Důchodový věk: muži i ženy – 65, (do roku 1999 nárůst na 67). Minimální důchod: Národní důchod – 826 Euro. Penzijní připojištění – 167 Euro. Maximální důchod: Národní důchod – 7 492 Euro. Penzijní připojištění – 3 520 Euro.

Německo

Podmínkou nároku na důchodovou dávku je 60 měsíců pojištění.
Důchodový věk: 65.
Minimální důchod: není stanoven.
Maximální důchod: není stanoven.

Řecko

Podmínkou nároku na důchodovou dávku je 4 500 pracovních dnů za které bylo zaplaceno pojistné.
Důchodový věk: muži – 65, ženy – 60 (osoby pojištěné po roce 1993 mají jednotný důchodový věk 65).
Minimální důchod: 420,30 Euro.
Maximální důchod: 1 952 Euro.

Španělsko

Podmínkou nároku na důchodovou dávku je 15 let placení příspěvků, z toho nejméně dva přímo před nabytím důchodu.
Důchodový věk: 65.
Minimální důchod: 411,76 Euro pro jednotlivce a 484,89 Euro pokud jsou v domácnosti další závislé osoby.
Maximální důchod: 2 086,1 Euro.

Francie

Podmínkou nároku na důchodovou dávku je zaplacení nejméně jedné čtvrtiny pojistného z minimální mzdy. Důchodový věk: 60.
Minimální důchod: 6 706,39 Euro ročně. Maximální důchod: 167,3 euro týdně.
irsko

Podmínkou nároku na důchodovou dávku je, že osoba musí být pojištěna před dosažením věku 55 let, musí mít zaplacených nejméně 156 příspěvků a roční průměr nejméně 24 příspěvků. Mají dvě schémata.
Důchodový věk: 65 a 66.
Minimální důchod: 164,2 euro týdně.
Maximální důchod: 167,3 euro týdně.

Island

Podmínkou nároku na důchodovou dávku je nejméně 3-letý pobyt na území státu ve věku mezi 16 až 66 let.
Důchodový věk: 67.
Minimální důchod: 3/40 maximálního ročního objemu národního důchodu.
Maximální důchod: Národní důchod – 40/40 plného základního důchodu, který je 2 853 euro ročně. K tomu jsou ještě dávky z penzijního připojištění.
Itálie

Podmínkou nároku na důchodovou dávku je 20 let přispívání.
Důchodový věk: muži – 65, ženy – 60 (v novém systému je to 57-65).
Minimální důchod: 5 358,34 Euro. Maximální důchod: Není stanoven.
Lichtenštejnsko

Podmínkou nároku na důchodovou dávku je nejméně jeden rok v rámci prvního pilíře a ve druhém pilíři není stanovena žádná podmínka.
Důchodový věk: v obou pilířích 64 (nárůstem do roku 2009).
Minimální důchod: Základní důchod je 676 Euro měsíčně. Maximální důchod: Základní důchod je 1 351 euro měsíčně.

Lucembursko

Podmínkou nároku na důchodovou dávku je 120 měsíců skutečného pojištění.
Důchodový věk: 65
Minimální důchod: Po 40 letech pojištění je to 1 262,88 euro měsíčně nejméně.
Maximální důchod: Žádný důchod nemůže převýšit 5/6 pětinásobku referenční částky, která je 5 846,66 Euro měsíčně.

Nizozemí

Není stanovena žádná podmínka pro vznik nároku na starobní důchod. Důchodový věk: 65.
Minimální důchod: Vyplácejí jednotnou minimální částku. Maximální důchod: Není stanoven.

Norsko

Podmínkou nároku na důchodovou dávku je nejméně 3-letý pobyt na území státu ve věku mezi 15 až 65 let. Důchodový věk: 67.
Minimální důchod: Po 40 letech pobytu dosahuje roční penze 12 148 Euro. Maximální důchod: 26 691 Euro.
Rakousko

Podmínkou nároku na důchodovou dávku je 180 měsíců zaplaceného pojistného nebo 300 měsíců pojištění (i s náhradními dobami).
Důchodový věk: muži – 65, ženy – 60 (v letech 2024 až 2033 se zvýší u žen na 65).
Minimální důchod: Pro jednotlivce 653,19 Euro. Pro domácnost 1 015 Euro a na každé vyživované nebo invalidní dítě se přidává 69,52 Euro.
Maximální důchod: 2 410,58 Euro.
portugalsko

Podmínkou nároku na důchodovou dávku je 15 let pojištění s tím, že je prokazatelné, že v každém roce bylo pojištěných nejméně 120 dní. Důchodový věk: 65.
Minimální důchod: 30% průměrného měsíčního výdělku. Maximální důchod: Mezi 80% až 92% použitelného výdělku.
Finsko

Na nárok na důchod z národní schématu je zapotřebí 3 roční doba pobytu po dosažení 16 let věku a na důchod z povinné schématu kde se důchody vypočítávají podle mzdy je podmínkou 1 měsíc pojištění a stanovena minimální mzda.
Důchodový věk: 65.
Minimální důchod: Minimum je garantováno, ale není stanoveno konkrétní částkou.
Maximální důchod: Maximální důchod je 60% mzdy (základu pro určení penze).
švédsko

Pro základní penzi je potřebná doba pobytu ve státě 3 roky a v povinné schématu, kde se důchody vypočítávají podle mzdy, není podmínka. Důchodový věk: 65, ale mohou zůstat pojištěni do 67. Minimální důchod: Není určen. Maximální důchod: Není určen.
Velká Británie

Ze základního schématu má nárok na důchod osoba po 10-11 letech pojištění. V dalších třech povinných systémech jsou stanoveny podmínky rozsáhlejší a podrobněji, ale v zásadě musí zaměstnanec dosáhnout určitou výši mzdy, aby mohl být začleněn do těchto dalších schémat.
Důchodový věk: muži – 65, ženy – 60 (v letech 2010 až 2020 pro ženy nárůst na 65).
Minimální důchod: 25% z plné penze (27 Euro týdně).
Maximální důchod: 100% plné penze (t. J. 110 euro týdně) pokud pojistné bylo placeno nejméně 44 let. Ve státní schématu vypočtené ze mzdy (SERP) je to 196 euro týdně.

Pokud se rozhodnete vzít si hypotéku, připravte se na trochu byrokracie

Při vyřizování úvěru na bydlení musíte dokladovat příjem, účel úvěru a dodat bance papíry k nemovitosti.

vzít si hypotéku
vzít si hypotéku

Pokud se rozhodnete vzít si hypotéku, připravte se na trochu byrokracie. Banky se v první řadě budou zajímat o váš příjem, případně i příjem vašeho spoludlužníka či ručitele.
Pokud jste zaměstnanec, situaci máte lehčí, protože banky si ověří váš příjem u Sociální pojišťovny nebo budou od vás chtít potvrzení o příjmu od vašeho zaměstnavatele. Obvykle bankám stačí tříměsíční výpis z účtu o tom, že vám tam nabíhá pravidelně výplata. Pokud jste klient banky, kde o hypotéku žádáte ani tento výpis nebude třeba, protože banka o vás má záznamy.
Zadejte otázku do poradny o hypotékách
„Potvrzení o výši příjmu od zaměstnavatele žadatel předkládá pouze v případě, pokud je zaměstnán u stávajícího zaměstnavatele kratší než 1 rok a příjem není přidělován na účet v té bance, od níž žádá klient o úvěr,“ informuje Zuzana Ďuďáková, mluvčí UniCredit Bank v naší poradně.
Když podnikáte, jste živnostník či pracujete na autorskou smlouvu banka od vás bude vyžadovat daňové přiznání za poslední rok potvrzené daňovým úřadem. Zajímá je zejména daňový základ za minulý rok. Před požádáním o hypotéku si proto raději nesnižuje uměle příjem, abyste nebyli překvapeni, že vaše bonita nebude dostatečná na poskytnutí úvěru.
V UniCredit Bank podnikatelé předkládají i potvrzení z daňového úřadu o vyrovnaných závazcích a také výpisy z podnikatelského účtu za období 3 měsíce.
Při žádosti o hypotéku ne byt si pro jistotu prověřte svou, ale i spoludlužníkovým úvěrovou minulost v úvěrovém registru, aby vás nepřekvapilo, že někomu ručíte za úvěr a banka vám úvěr zamítne. Vaši úvěrovou historii můžete dokázat výpisem z bankovního registru. Za ten zaplatíte ve zkráceném řízení do 5 dnů 14 eur a v běžném termínu do měsíce pouze 4 eura.
Banky budou od vás žádat i doklad totožnosti tedy občanský průkaz.

Kdy není třeba doklad o příjmu

Banky
Banky

Banky obvykle vyžadují dokladování příjmu při refinancování hypotéky, ale musíte mít bezproblémový historii splácení starého úvěru nebo být v bance stálý klient.
V UniCredit Bank nepředkládáte doklad o příjmu v případě refinancování hypotéky, pokud ji bez prodlení splácíte alespoň 2 roky.
„Starosti s doložením příjmu odpadají i stávajícímu klientovi banky, který dostává příjem alespoň 6 měsíců na účet v bance, kde io hypotéku žádá,“ dodává Ďuďáková.
Konečně v UniCredit Bank nemusíte dokladovat příjem pokud máte příjem alespoň 13 měsíců od téhož zaměstnavatele zasílán přímo na účet. Jeho výšku si může banka ověřit v registru Sociální pojišťovny.

nemovitosti
nemovitosti

Doklady o nemovitosti
Jelikož hypotéka je účelový úvěr musíte bance doložit i doklady o tom jak jej chcete použít. Obvykle k tomu potřebujete doklady o kupované nemovitosti – kupní smlouvu nebo její návrh. Pokud si půjčujete na výstavbu domu, musíte bance doložit stavební povolení a rozpočet stavby.
K nemovitosti, kterou budete zakládat v bance, musíte dodat i výpis z listu vlastnictví, kopii katastrální mapy a doklad prokazující věk stavby.
Na základě těchto dokumentů je možné vypracovat znalecký posudek na nemovitost. Banka totiž potřebuje vědět jaká je nynější hodnota nemovitosti, aby věděla na jakou část její hodnoty vám půjčuje. Ten vám může udělat i banka nebo si ho dáte udělat nezávislému znalci. Některé finanční domy vám tuto službu nabídnou bez poplatku. Jinak se připravte na poplatek i nad 100 eur.
Pokud máte k bytu posudek, který není velmi starý obvykle do 3 nebo 5 let, některé banky nový vyžadovat nebudou. To platí obvykle při přenášení hypotéky. Pokud máte dotazy ohledně hypotéky zjistěte o nich více zde.
Kromě znaleckého posudku banku bude zajímat o minulost kupovaného bytu či domu. Proto si zjistěte zda na ní není starý úvěr nebo jiná úvěrová tíha, pro kterou by vám banka mohla úvěr zamítnout nebo alespoň jeho poskytnutí přibrzdit.
Chcete koupit pozemek?

Potřebujete hypotéku na koupi pozemku?

Banka při úvěru bude chtít i doklad o pojištění kupované nemovitosti a některé i pojištění úvěru. Pokud si nemovitost pojistíte v pojišťovně, se kterou spolupracuje banka můžete ušetřit a dostat výhodnější úrok.

Koupě bytu na hypotéku, je pro ní dobrá chvíle zrovna teď?

Kdo chce lépe bydlet, má v současnosti dobrou perspektivu své touhy zhmotnit do reálné podoby.

Koupě bytu na hypotéku
Koupě bytu na hypotéku

Hospodářská krize se postarala o snížení cen nemovitostí na bydlení od poloviny roku 2008 do konce loňského roku průměrně o 16 procent. Nyní postupné zlepšování ekonomické situace vede některé banky k uvolňování pravidel pro poskytnutí hypotečního úvěru.

„Pokles cen nemovitostí od poloviny roku 2008 a pokles úrokových sazeb na hypotékách vedl k návratu dostupnosti bydlení k úrovním roku 2005,“ konstatoval hlavní ekonom CVA banky Irenij Šmoldas.

Právě CVA je tak jednou z bank, kde od začátku března bude možné získat hypotéku výhodnější. Banka se totiž rozhodla vrátit k 100-procentnímu financování. To znamená, že klient CVA může získat úvěr na bydlení i ve výši celé hodnoty zakládaného bytu. Pro majitele domů se zase tato hranice zvyšuje z 85 na 90 procent.

Klasické hypotéky už levnější nebudou, ceny bytů ještě klesnou
„Na základě vývoje trhu s nemovitostmi si myslíme, že prostor na 100procentní financování zde existuje. Tak jako v minulosti však platí, že 100 procent nemusí získat každý. Výsledné procento je vždy závislé na samotné nemovitosti a bonity klienta,“ poznamenala Kateřina Cíglerová, produktový stratég CVA banky.

Zájemce, který se rozhodne sáhnout po hypotéce od CVA do konce dubna, může ušetřit desítky či stovky eur. Tolik by totiž zaplatil jen na poplatku za její poskytnutí, který mu v současnosti banka odpouští.

Nižší úroky pro starší i mladší
Podobné pozitivní zprávy přicházejí však i ze České spořitelny, která patří mezi klíčové hráče na hypotečním trhu. Právě i tato skutečnost jí umožnila poskytovat úvěry na bydlení do 100 procent hodnoty zajištění i během minulého roku.

Stejně jako v předchozím případě však takové podmínky úvěru nemusí získat každý žadatel.

„Většina bank standardně poskytuje úvěry i na více než 70 procent hodnoty zabezpečené nemovitosti. Faktem je, že změna na trhu v oblasti 100 procentním financování bydlení může podpořit část klientů, kteří nemají našetřeno žádné prostředky,“ poznamenal mluvčí České spořitelny Štefan Frimmer pro Aktuálně .cz.

Ceny bytů klesly téměř o polovinu, zejména luxusních
Další dobrou zprávou, kterou Frimmer má pro klienty této společnosti, je snížení úrokových sazeb úvěrů na bydlení.

Parkovací politiku v Bratislavě budou schvalovat až v lednu

Schvalování celoměstské parkovací politiky bratislavská radnice odkládá až na začátek příštího roku. O dokumentech potřebných ke spuštění parkovací politiky by měli městští poslanci jednat v lednu.

Hlavní město Bratislava už má od roku 2012 schváleny zásady parkovací politiky. Přesto zůstává jediným krajským městem na Slovensku bez jednotných pravidel parkování.

Parkovací politiku v Bratislavě
Parkovací politiku v Bratislavě

Původně chtělo město nový systém parkování schválit do konce tohoto roku. Za zdržením mají stát neshody některých starostů, kteří si potřebovali ještě vyříkat fungování pravidel nové parkovací politiky. „Materiál primátor předloží na jednání městského zastupitelstva až tehdy, když bude zodpovědně připraven a do detailu odsouhlasený všemi starosty a odbornými útvary magistrátu, aby se nestalo, že nebude schválen tak, jak tomu bylo v minulosti,“ reagovala mluvčí Bratislavy Ivana Skokanová.

Posunutí schvalování parkovací politiky se nezamlouvá poslancům z městského poslaneckého klubu Bratislava Jinak, podle nichž je přijetí celoměstského systému parkování jedním z nejdůležitějších opatření proti dopravního kolapsu. „Pro nás je nepřijatelné, aby se přijetí celoměstských pravidel odkládalo,“ shodují se poslanci z klubu Bratislava Jinak s tím, že žádají přijmout parkovací politiku ještě letos. Poslanci tvrdí, že parkovací politika aktuálně uvízla na neshodě starostů některých městských částí, vyříkat si totiž potřebovali fungování konkrétních pravidel nového parkovacího systému.

Memorandum sjednotí postup
Podle mluvčí radnice Ivany SKOKANOVÁ městské části, které se chtějí k celoměstské parkovacímu systému připojit, musí momentálně vyčlenit parkovací zóny, v nichž by chtěli nový systém parkování spustit. „Takový seznam je totiž třeba přiložit k návrhu obecně závazného nařízení k parkovací politice,“ přiblížila Skokanová. Hlavní město připravuje Memorandum města a městských částí o společném postupu v oblasti parkovací politiky.

Ivana SKOKANOVÁ
Ivana SKOKANOVÁ

V dokumentu budou dle SKOKANOVÁ sepsány následující kroky města a městských částí při přijímání parkovací politiky. Sepsáno by v memorandu mělo být to, kdy bude návrh předložen na jednání městského zastupitelstva, definované zde bude i období, během kterého budou muset městské části zajistit vyznačení parkovacích míst či najít správce parkování na svém území.
„Primátor Nesrovnal prosazuje, aby se v prvním kole připojili k jednotné parkovací politice zejména velké městské části jako Staré Město, Nové Město, Petržalka a Ružinov tak, aby šlo o kompaktnější celek a nebyl v parkování chaos. Primátor proto prosazuje, aby Memorandum podepsali minimálně 4 zmíněné městské části, „vysvětlila Skokanová s tím, že připojit se budou moci všechny městské části, které se chtějí do parkovací politiky zapojit.

Parkovací politika v hlavním městě zřejmě nebude mít jednoho společného provozovatele, ale každá městská část si bude moci zvolit svého provozovatele parkovacího systému. Respektovat při tom však budou muset společné celoměstské zásady parkovací politiky. Stanovená tedy bude minimální a maximální cena za rezidenční parkování, společný bude vizuál pro rezidentské karty a jejich evidenci a vydávání bude spravovat hlavní město. „Chceme jít směrem, aby mohli městské části komplexně zavést jednotný systém parkování na místních komunikacích I. až IV. třídy, tedy i na komunikacích, které jsou ve správě hlavního města, „vysvětlovala v minulosti princip fungování hlavní dopravní inženýrka Bratislavy Tatiana Kratochvílová s tím, že provozovat parkovací politiku v každé městské části bude místní samospráva na celém území.

Minulý rok totiž zastupitelstvo nepřijalo obecné závazné nařízení ani změnu statutu města, tedy dokumenty, potřebné ke spuštění parkovací politiky. Městským poslancem tehdy vadilo, že s parkovací politikou nesouhlasilo všech 17 bratislavských městských částí. Nová pravidla parkování v minulosti podpořilo jen šest městských částí, nesouhlasilo s nimi deset samospráv a jedna se k materiálu nevyjádřila.