Pronájem zařízeného 2+kk, Praha 3, u parku Riegrovy sady

6103423-IMG_2328
Zcela zařízený 2+kk, Praha 3 Žižkov

ložnice se vchodem do koupelny, nábytek: postel, noční stolky, skříň, pracovní stolek se židlí

Plně zařízený byt 2+kk, 42 m2 se nachází ve 3. patře domu s výtahem. Obývací pokoj s kuchyňskou linkou, pračka, jídelní stůl, židle, sedačka. Samostatná ložnice s postelí, skříň. Koupelna + WC. Poplatky 650 Kč plus převod energií na nájemníka. Tramvajová zastávka s dobrým spojením do centra města. Za domem se nachází oblíbený park Riegrovy sady, skvělé místo pro sporty či posezení v zahradní restauraci.

6103418-IMG_2336
koupelna je přístupná z ložnice, vana, toaleta a bidet
6103420-IMG_2317
obývací prostor s kuchyňským koutem

Prodej bytu 3+1, 77 m² Praha – Prosek, Zárybská

Na prodej nabízíme družstevní byt 3+1, 77 m2 ( s možností předvodu do OV ) ve 4. patře panelového domu v lokalitě Praha 9 – Prosek, ul. Zárybská. Byt je v původním udržovaném stavu ( občasné úpravy ). K bytu patří komora na chodbě. Volný ihned. Veškerá občanská vybavenost v okolí. Lokalita s velkou občanskou vybaveností. Stanice metra Prosek cca 5min chůze (15min do centra). Pošta 2min, poliklinika Prosek 1,5km, Billa 2min, banky a další služby v okolí. Dvě mateřké školky, základní škola, střední škola, knihovna do 5min chůze. V blízkosti se nachází velký Park Přátelství, vhodný pro procházky, sport. V parku dětská hřiště a oplocená plocha pro výcvik psů.

Jsem katolík – Jiří Strach, režisér

Jsem katolík – Jiří Strach, režisér

Jiří Strach
Jiří Strach režisér

Od dětství se objevoval jako herec ve filmových rolích. V letech 1999–2002 byl odborným asistentem katedry režie FAMU, od roku 2005 je pedagogem katedry tvorby Filmové akademie Miroslava Ondříčka v Písku.

Od studií se věnuje více režijní tvorbě, převážně pro televizi. Prvním celovečerním hraným filmem, kterým vstoupil do kin, je vánoční pohádka Anděl Páně z roku 2005. V televizní premiéře se stala nejsledovanějším filmem roku 2006. Druhý film Vrásky z lásky (2012) byl návratem herecké dvojice Jiřina Bohdalová a Radoslav Brzobohatý.

Elisabeth Singleton Moss – herečka z Hollywoodu

V roce 2007 obdržel od České filmové a televizní akademie (ČFTA) cenu Elsa za režii dramatu Operace Silver A, a rok poté za BrainStorm.

V roce 2010 jej pražský arcibiskup Dominik Duka jmenoval členem Mediální rady České biskupské konference.

V soutěži Prix Europa 2014 v Berlíně v kategorii TV Fiction zvítězil jeho film Osmy a získal cenu Best European TV Drama.

Je členem České filmové a televizní akademie (ČFTA).

Režisér Blade Runnera 2 chce natočit novou Dunu

Denis Villeneuve, který se svými snímky jako Zmizení, Sicario zda nejnovějším Prvním kontaktem zařadil mezi režisérskou elitu, má zálusk na novou filmovou adaptaci kultovního sci-fi Franka Herberta, Duna.

film Duna
film Duna
režisér Denis Villeneuve
režisér Denis Villeneuve

První kontakt již od kritiků sbírá pozitivní recenze. Než ho ale budeme mít možnost shlédnout na stříbrném plátně, režisér už bude až po uši ponořený v natáčení pokračování Blade Runnera, na jehož z producentského postu dohlíží Ridley Scott. Villeneuve ale má žánrový apetit i na další sci-fi kousek a jak se vyjádřil, nejraději by se chopil adaptace Duny.

Pokusů o novou Dunu bylo v poslední dekádě několik, ten poslední se plánoval za branami Paramountu a jistý čas s ním byly spojovány jména Peter Berg (Deepwater Horizon) a Pierre Morel (96 hodin), ale než se projekt realizoval, práva na značku propadly zpět do rukou správce pozůstalosti Franka Herberta. A právě práva jsou momentálně největším zádrhele.
Denis Villeneuve
„Sci-fi jsem chtěl natočit již velmi dlouhou dobu. Vesmírná odysea je filmem, který mě už jako teenagera silně poznamenal a Blízká setkání třetího druhu patří také k mým favoritům. Neustále hledám vhodný sci-fi projekt, ale je velmi těžké najít originální a silný materiál, který není jen zamaskovaná akčním filmem. Mým dlouholetým snem je adaptovat Dunu, ale získání práv je zdlouhavý proces a nemyslím, že bych uspěl. Mám ale rozpracované dva jiné sci-fi projekty, které jsou zatím ve velmi rané fázi a tak je prozatím ještě příliš brzy o nich mluvit. “

Duna byla vždy výzvou i pro ty nejvášnivějších příznivce Herbertové série z řad režisérů. V roce 1984 ji zfilmoval David Lynch, v jehož podání měla hrubá stopáž čtyři hodiny. Studio Universal ale zamýšlelo film zkrátit na dvě hodiny a tak vzniklo mnoho sporů ohledně finálního střihu, co se na filmu negativně odrazilo. V roce 2000 vznikla televizní minisérie, která věrně přenesla na obrazovky příběh knihy, ale rozpočet a pokulhávající atmosféra ji stáhli do průměru. O nikdy zrealizovaném pokusu chilského filmaře Alejandra Jodorowsky natočit Dunu dokonce vznikl i kritiky vychvalovaný dokument „Jodorowsky ‚s Dune.“

Villeneuve První kontakt dorazí do našich kin 10. listopadu.

Laserová epilace – odstranění nežádoucí chloupků

Nová generace nejrozšířenějšího depilačního laseru Lightsheer. S laserovou technologií Lightsheer Duet je odstraněná nežádoucí chloupků rychlé, bezbolestné, trvalé a ultra bezpečné. Umožní Vám posytovat nejlepší laserové epilace na trhu. Souhra optimální vlnové délky, časování pulsu a podtlakového přisátí kůže.

V současnosti je laserová epilace nejúčinnější metodou trvalého odstranění nežádoucího ochlupení. Běžně si chloupky holím, vytrháváme nebo odstraňujeme voskem. Chloupky však po několika dnech znovu narostou a my musíme tyto procedury znovu opakovat. Proto dnes stále více roste popularita laserové epilace, která řeší problémy nežádoucího ochlupení natrvalo. Podmínkou je však alespoň minimální přítomnost pigmentu v chloupku (světlé ani šedivé chloupky laser neodstraní). Epilační lasery pracují na principu selektivní fototermolýzy- produkují světelné záření určité vlnové délky, citlivé na barvivo vlasového chloupku – melanin. Laserový paprsek pronikne ke kořínku chloupku (folikulu), reaguje s jeho barvivem a změnou světelného záření na tepelnou energii dochází k zahřátí vlasového kořínku na extrémně vysokou teplotu a jeho definitivnímu zničení. Barvivo melanin však obsahuje i kůže. Čím je kůže přirozeně tmavší, nebo opálenější, tím více laserový paprsek zahřívá i pokožku. Takže při tmavé kůži je nutné použít nižší energii laserového paprsku, tak, aby nedošlo k jejímu poškození. Tato nižší energie je však méně efektivní pro definitivní odstranění vlasové cibulky. Ideální pro epilaci laserem je tmavý chlup a světlá kůže.

fyziologie chlupu
Vlasy i chloupky v průběhu svého života procházejí určitými růstovými cykly. Pro úspěšný výsledek epilace je třeba zasáhnout vlas v jeho aktivní růstové fázi (anagéne), kdy obsahuje nejvíce barviva. Počet – procento kořínků v aktivní fázi je různě na jednotlivých částech těla a do určité míry individuální. Ostatní kořínky na dané části těla jsou v klidové fázi (telogéne). Kořínky v klidové fázi se dříve či později probudí a začnou z nich růst chlupy. Proto jsou mezi jednotlivými epilacemi nutné dostatečně dlouhé pauzy, přímo závislé na délce klidové fáze na dané části těla, aby se maximální množství chloupků dostalo do aktivní fáze, zčernalo a mohlo být zničeny laserovým paprskem. Obecně je nejvhodnější čas na opakování zákroku doba, kdy chlupy začínají zase růst. Tato fáze růstu kořínků (spících v době předchozí epilace) nastává 1-3 měsíce po předchozím zákroku.

Kolik opakování je potřebných
Laserová epiláciaV průměru je epilaci třeba zopakovat 4 – 8 krát, v 6 – 12 týdenních intervalech. Tento počet platí bez výjimky pro každý epilační laser, i IPL (přístroj podobný laseru) Veškeré informace o výsledcích trvalé epilace po jednom nebo dvou zákrocích nemohou být pravdivé ani objektivně. V nízkém procentu případů, v závislosti na individuálních vlastnostech pokožky a ochlupení může být počet potřebných opakování epilace nižší nebo vyšší než je průměr. Na našem pracovišti používáme kvalitní diodový laser renomované značky Lumenis Lightsheer.

Kontraindikace – kdy se nesmí epilovat
Žádné absolutní kontraindikace proč se nesmí epilovat známé nejsou. Opatrný však třeba být v následujících případech: u lidí, kterým se tvoří hypertrofické a keloidní jizvy v případech aktivního nebo častého výskytu herpetické infekce na epilované oblasti 6 týdnů po použití epilačních metod při nichž se vytrhává kořínek chlupu (epilace voskem, vytrhávání pinzetou, vytrhávání strojkem ) 6 měsíců po celkovém používání přírodních nebo syntetických derivátů vitamínu A – retinoidy (isotretinoin, ROACCUTAN – používaný k léčbě akné) v případě lokálního užívání retinoidů (Retinol A), nebo bělicích přípravků – hydrochinon (stačí vysadit 2 týdny před zákrokem.) několik měsíců před zákrokem se také nedoporučuje brát přípravky s vysokým obsahem beta karotenu během těhotenství laserovou epilaci nedoporučujeme

Předzákroková péče
Na epilaci laserem je vhodná neopálená pokožka. Části těla, které mohou být vystaveny přímému či nepřímému slunečnímu záření je vhodné chránit krémem s vyšším ochranným faktorem (50). Chloupky nesmí být epilované strojkem ani jakoukoli jinou metodou, která chloupky vytrhává (minimálně 6 týdnů před zákrokem.) Chloupky mohou být holé žiletkou nebo zastrihávané nůžkami. U pacientů, kteří prodělali infekci herpes simplex, může v ojedinělých případech epilace v okolí rtů vyvolat opětovnou aktivizaci infekce.

Pozákroková péče
Ve většině případů je epilace laserem provázena mírnou reakcí pokožky po zákroku. Mírné podráždění pokožky může přetrvávat několika hodin nebo až několik dní .Velmi vzácně se mohou vyskytnout i krusty a po jejich odpadnutí dočasné hypopigmentace nebo hyperpigmentace kůže. Tyto změny mohou ve velmi nízkém procentu případů přetrvávat i několik měsíců. Vyplývají z individuálních vlastností pokožky, které jsou proměnlivé v závislosti na momentálním fyzickém a psychickém stavu klienta. Následně po zákroku je vhodné epilovanou pokožku ošetřovat mastí Calcium panthotenicum. Po zákroku se nedoporučuje opalování minimálně po dobu 2-3 týdnů. Důležité je TIZ používat krém s vysokým ochranným faktorem na epilované části těla.

Jak je zákrok snášen pacienty?
Žádný zákrok odstraňující nežádoucí ochlupení není zcela bezbolestný. Klienti, kteří se podrobili epilaci voskem, depilačním strojkem nebo elektrickou jehlou to mohou potvrdit. Laserová epilace přístroji Lightsheer trvá poměrně krátce. Integrované chlazení chrání kůži před tepelným poškozením a zvyšuje pohodlí klienta během zákroku.
medikace
Citlivost pacienta během zákroku, hlavně při epilaci velkých ploch lze snížit užitím léků proti bolesti (Ibuprofen, Paralen nebo Novalgin asi hodinu před zákrokem.) Další možností je aplikace anestetických krému EMLA, který je dostupný na našem pracovišti. Některé citlivé oblasti, např. bikiny, hlavně při první epilaci, kdy jsou chloupky nejhustěji, víme zcela znecitliví injekční aplikací lokální anestézie.
dlouhodobost výsledků
Laserová epilace odstraňuje nežádoucí ochlupení natrvalo. Nicméně, vzhledem k fyziologii chlupu (viz výše) a mnoha dalším faktorům, které ovlivňují růst chlupu (hormonální nestabilita, endokrinologické poruchy, gynekologická onemocnění ….) nemusí výsledky (ve velmi nízkém procentu případů) celkem přesně korelovat s teorií. Kýženým výsledkům je trvalá redukce nežádoucího ochlupení, tedy trvalé snížení počtu chloupků v dané oblasti a změna jejich kvality na jemné, světlé chloupky, které již klient vnímá jako esteticky nezávadné.
Jaký je rozdíl mezi epilací laserem a epilací IPL?
Je důležité předem vědět, jakým přístrojem vám bude provedena epilace a jak rozeznat ten efektivní od nevyhovujícího. Epilace intenzivním pulsním světlem (IPL) má pouze krátkodobý účinek a pokud chceme dosáhnout trvalý výsledek, měla by být ošetření provedeno laserem.
Oba způsoby ošetření jsou založeny na zahřátí vlasového kořínku na teplotu, která zajistí trvalou epilaci. Vlasové kořínky se ohřejí díky pohlcování světla těchto přístrojů, zvýší se jejich teplota, až se dosáhne kritická teplota, kdy se trvale poškodí. Čili při dostatečném zahřátí kořínku nastane jeho trvalé poškození, a vlas z něj již neroste. Pokud je však teplota kořínku při zahřátí pouze trošku nižší než je požadovaná teplota, trvalé poškození kořínku nenastane a efekt epilace trvá pouze několik týdnů. Kořínek je jakoby „omráčený“, ale po několika týdnech se zregeneruje a vlas z kořínku začíná znovu růst.
Každá barva světla má jiný efekt na ohřátí kořínku. Záblesk intenzivního pulzního světla (IPL) obsahuje několik barev světla. Poměr a intenzita jednotlivých barev v záblesku IPL bývají rozdílné v závislosti od výrobců jednotlivých přístrojů. Ale udávaná energie pulsu je rozložena do celého spektra barev, a pouze její malá část zahřívá kořínek vlasu. Takže efekt epilace IPL se může lišit podle druhu přístroje, dovednosti obsluhy a nastavení parametrů zákroku. V každém případě má pouze krátkodobý účinek.
Se schopností přístrojů vysílat světlo potřebné barvy a intenzity samozřejmě souvisí i jejich cena. Cena běžně používaných IPL přístrojů se pohybuje mezi 2000 EUR až 5000 EUR, ceny kvalitních laserů se pohybují od 30 000 EUR do 80 000 EUR. Trvalost epilace přístrojem je samozřejmě přiměřená jeho ceně.
Laserový paprsek obsahuje pouze jednu barvu, vybranou tak, aby se co nejvíce chránila pokožka a maximalizoval se efekt na chloupky. Barva laseru je vybrána tak, aby byla maximálně pohlcována kořínkům a při pohlceni se proměnila na tepelnou energii, dostatečnou na jeho úplné zničení. Kořínek nejlépe pohlcuje světlo s vlnovou délkou kolem 800 nm. Výsledek pak závisí na kvalitě provedení zákroku, hlavně od použití dostatečné energie laserového paprsku, která je nastavitelná při kvalitních přístrojích v dostatečném rozmezí, a od přísného pokrytí epilované plochy. Uspokojivý efekt přinese pouze epilace prováděna zkušeným personálem s dostatečně výkonným laserovým přístrojem. V současnosti se dají koupit IPL na domácí použití. Slabé výkonové parametry by měly eliminovat riziko popálení pokožky, ale to také znamená žádný trvalý efekt.

Slovenský premiér Robert Fico

Kde v Bratislavě bydlí slovenský premiér Robert Fico? Robert Fico si pronajímá byt v residenčním komplexu Bonaperta v Bratislavě od podnikatele Ladislava Bašternáka, který je spoluvlastníkem komplexu residenčního bydlení Bonaparte ve středu historického jádra Bratislavy.

Prodej luxusního 4- pokojového bytu v Praze, Žižkově (ulice Olšanská)

residenční projekt Bratislava Bonaparte
residenční projekt Bratislava Bonaparte

 

Prodej 3- pokojového bytu v Praze, Smíchově (ulice Na Knížecí)

Moderním rezidenční komplex Bonaparte je k nalezení v Bratislavě na Radvanské ulici. Tento velkoryse řešený komplex s nádherným výhledem. Standart bytu v komplexu Bonaparte zahrnuje bezpečnostní dveře, vestavěné skříně a samostatné šatny. Obyvatelům domu je k dispozici sauna v komplexu Bonaparte. V bytech jsou na podlahách dřevěné parkety, hliníková okna, externí žaluzie, podlahové topení, byty jsou klimatizované. Bonaparte představuje nadstandardní komfortní bydlení i pro nejnáročnějšího klienty v příjemné lokalitě s rychlou dostupností centra a plnou občanskou vybaveností. Nelze pochybovat o tom, že by mnoho obyvatel Bratislavy rádo bydlelo v komplexu Bonaperte. Podaří se to ale jen několika z nich.

Jak pes vnímá čuch

Smysl čich je používán dvěma různými cestami, buď k majiteli, jako když je krmivo zkoumané čichem, nebo v kombinaci s chutí, když je posuzována vůně krmiva v ústech. Psi a v menší míře kočky, se spoléhají na svůj smysl čichu ve větší míře než my. Hlavní část čichového ústrojí není určena k cítění aroma, ale k procesu čištění, ohřívání a zvlhčení vzduchu předtím než se dostane do kontaktu s jemnými oblastmi čichu. Senzorická oblast, čichová sliznice, je pokryta vrstvou hlenu sekretovaného Bowmanová žlázy, do kterého musí být molekuly ze vzduchu, které způsobují pocit vůně či zápachu rozpuštěné, předtím než jsou detekovány.

Jak pes vnímá čuch
Jak pes vnímá čuch

Receptory samy jsou většinou lokalizovány na chilli v hlenu a jsou připojeny k receptorovým buňkám. U psů iu koček jsou tyto chilli déle a vícečetné než u jiných druhů, pravděpodobně pro zvýšenou citlivost nebo rozlišovací schopnosti jejich smyslu čichu. Mezi receptoru buňkami leží podpůrné buňky, které vysílají velký počet microvilov do hlenu. I receptorové i podpůrné buňky jsou kontinuálně obnovovány. Každá receptorová buňka je neuron, který přenáší čichovou informaci přes svůj axon k neuronu v bulbus olfactorius.

Psi mají nejen dobře vyvinutý smysl čichu, ale jsou snadno trénovatelná, a tato kombinace byla lidmi využita pro lov a stopování mnohem dříve, oko pro lokalizaci výbušných látek a nebezpečných léků. Stopovací schopnost psů se zdá být závislá na jejich schopnosti detekovat těkavé mastné kyseliny, které se nacházejí v potu. Před čtyřiceti lety, Kalmus ukázal, že psi jsou schopni rozlišit identická dvojčata, když jejich pachy cítí najednou, ale když mají rozlišit pach pouze jednoho z dvojčat po bezprostředním pokusu s druhým dvojčetem, ukázalo se, že pachy dvojčat jsou si velmi podobné na rozdíl od pachů jiných lidí. Jinými slovy, tyto čichové schopnosti jsou citlivější než naše zrakové schopnosti, když ukazujeme lidi odděleně.

Jak pes vnímá čuch
Jak pes vnímá čuch

Vyhodnocení významu smyslu čichu může také vijsť z porovnání relativního povrchu čichového epitelu, který je u lidí 3-4 cm2, ale 21 cm2 u kočky a 75cm2 u středně velkého psa.

Důležitost vůně při krmení je evidentní na změně chování při kŕrmení, která může vzniknout ve chvíli, kdy předkládáme jedno krmivo a jen změníme vůni. Kočky zůstávají na lahodném suchém krmivu, změníme jejich vzor příjmu krmiva, kdy bylo podáváno krmivo s příchutí masa, příjem potravy po celou dobu byl vynikající. Stejné výsledky byly u psů.

Navzdory tomu nelze prokázat, že by spojení vůně a krmení trvale ovlivnilo chování zvířete, protože vůně masa sama není dostačující k udržení trvale vysokého zájmu.

Epos O Gilgamešovi

Doba vzniku: Epos o Gilgamešovi není dílem jednoho člověka. Má za sebou dlouhý vývoj a svými počátky do konce 3. tisíciletí p.n.l., kde vznikl ústní tradovaný cyklus sumerských písní zachovaných až v popisech ze začátku 2. tisíciletí p.n.l.

Epos O Gilgamešovi
Epos O Gilgamešovi

Vydání: Toto třetí a přepracované vydání eposu o Gilgamešovi vydavatelství Klubu přátel poezie bylo zestylizované do celku pomocí úryvků různých verzí tohoto eposu. Mezi nejčastěji používané verze patří Asýrie verze z knihovny Aššurbanipalovej a ze Sultantepe, staře a novobabylonské verze z Iščali, dále verze Chetitská, Ninivští a Akkadský. Takto čtenář nabude představu, jaký vývoj podstoupil epos od doby starobabylonské až do doby novoasyrské vydání ze 7.století p.n.l.

Kompozice: Kniha kromě samotného eposu obsahuje ještě dodatky v podobě sumerských epických básní o Gilgamešovi a vyprávění o potopě světa podle babylonské verze a podle bible.

První letošní novinky v hypotékách

Postavy: V tomto eposu vystupuje mnoho postav.
Hlavní hrdina Gilgameš, mocný a krutý vladař, jehož změní přátelství s Enkiduem na nebojácného hrdinu. Enkidu, necivilizované tvor, který se stane rozvážným a odvážným mužům. Dále nevěstka Samchi, která od základů změní Enkiduem život, spravedlivý Bůh Samas, rozmarná Bohyně Ištar, moudrý a dobrotivý Uta-napište, který jako jediný člověk dosáhl nesmrtelnosti a mnoho dalších postav.

KOUPĚ družstevního BYTU

Obsah: Děj začíná v Uruku, starém sumerské městě, kde vládne mocný král Gilgameš, ze dvou třetin Bůh a z jedné člověk. Je synem uruckého krále Lugalbanda a bohyně Ninsun. Jeho vláda těžce doléhá na obyvatele Uruku. Od rána do večera musí pracovat na stavbě městských hradeb, z čeho jsou pobouřeni. Proto se obrátí na bohy s prosbou, aby ukončili královu tyranii. Jejich žádosti vyhoví sám nejvyšší Bůh Anu. Stvoří polodivokého člověka Enkiduem, muže s tělem zarostlým srstí, žijícího společně s gazely a dobytkem na stepi. Ochraňuje zvířata, čímž znemožňuje lovců lovily. Jelikož jsou proti takovému silák bezmocní, obrátí se na Gilgamešovi. Ten Enkiduem posílá nevěstku Samchi, se kterou se po šest dní a sedm nocí oddává rozkoši, a přitom nehlídá dobytek. Za tuto dobu se mu zvířata odcizili a on ve své osamělosti zatouží po lidském přátelství.

Jak řešit problémy se splácením hypotéky?

Enkidu se postupem času promění na civilizovaného člověka. Když se dozví o Gilgamešovej síle, zatouží setkat se s ním v boji. Mezi oběma dojde k zápasu, ve kterém Gilgameš podlehne. Když v Enkiduem pozná nebezpečného protivníka, uzavře s ním přátelství na život a na smrt. Hnán touhou zpečetit nové přátelství, rozhodne se odstranit ze světa špatného netvora Chumbabu, sídlícího v dalekém lese v libanonských horách. A tak se Gilgameš spolu s Enkiduem vydávají na výpravu k Chumbabovmu cedrového lesu. Za dlouhého pochodu se Gilgamešovi přísní pět snů, které věští vítězství nad nepřítelem. Když konečně vkročí do lesa, začnou kácet vzácné stromy, čímž velmi pobouřil Chumbabu, který je vyzve na souboj. Vtom ale bůh Samas rozpoutá proti Chumbabovi osm bouřlivých větrů, které jej oslepí. Gilgameš s Enkiduem ho pak zabijí a vydají se na vítěznou cestu domů.

Po jejich příchodu do Uruku se do Gilgamešovi zamiluje bohyně Ištar a nabídne mu manželství. No on dobře ví, jaká je Ištar v lásce nestálá a její nabídku odmítne. Bohyně, pobouřena touto urážkou, pošle na Gilgamešovi nebeského býka. Nicméně on ho s Enkiduovou pomocí zabije a uspořádá hostinu na počest vítězství. Bohové se zatím rozhodli, že jeden z hrdinů musí být potrestán za nerozvážně činy při boji s Chumbabom a nebeským býkem. Ortel smrti padne na Enkiduem, který onemocní a v Gilgamešovom náručí na dvanáctý den zemře.

Náhlý skon přítele Gilgamešem otřese a s myšlenkou na smrt se nemůže smířit. Strach ze smrti a touha poznat, jak ji překonat ho vyžene na cestu za svým předkům Uta-napištimom, jehož jako jediného bohové obdařili nesmrtelností. Cesta k němu vede k hoře masu, střežené štíry – lidmi, odtud pohořím, kde vládne tma, až k mořskému břehu. Setkává se s Ušarnabim, lodivodů Uta-napištima, který se mu rozhodne pomoci. Vyberou se na třídenní cestu spolu se sto dvaceti dlouhými tyčemi na palubě na odstrkávanie lodi (každá tyč mohla být použita pouze jednou). Po setkání, Uta-napište odpovídá Gilgamešovi na otázku, jak získal nesmrtelnost. Vypráví o tom, jak se jednou bohové rozhodli seslat na Zemi potopu a tak vyhubit zlobivé lidstvo. Jeden z bohů potají přikázal Uta-napištimovi, šumppackému králi, aby postavil velkou archu, do které naložil celou svou rodinu, bohatství, stepní zvěř a všech řemeslníků. Když tak učinil, bohové seslali potopu, která trvala šest dní a sedm nocí. Sedmého dne se voda uklidnila. Když bohové zjistili, že všichni lidé nevymřeli, darovali Uta-napištimovi a jeho ženě nesmrtelnost.

Nakonec starý muž pořadí Gilgamešovi, aby bděl šest dní a sedm nocí, tak získá to, co chce. To se mu však nepodaří. Poslední možností je rostlina na dně moře, která dává život. Gilgameš se ponoří do vody a rostlinu z hloubky vyloví, ale při cestě zpět mu ji ukradne had. Takto Gilgameš definitivně ztratí možnost stát se nesmrtelným. Nakonec se vrátí do Uruku a pyšně ukazuje Ušarnabimu jeho silné zdi a základy. Epos končí oslavou mohutných hradeb města.

Vietnamský konflikt (1965-1975)

Vietnamský konflikt 1964 – 1975
Francouzská Indočína se po letech bojů o samostatnost vymanila zpod francouzské nadvlády roce 1954. Rozdělila se na Kambodžu, Laos, Severní (VDR) a Jižní Vietnam (VR). Oba Vietnamem měly být pouze dočasně rozděleny 17. rovnoběžkou. Během 2 let měli v obou částech proběhnout demokratické volby po kterých se měla země opět spojit. Volby se neuskutečnily, komunisté je ale i tak nepotřebovali, zemi se rozhodli sjednotit násilím. Již v roce 1961 začaly první malé oddíly partyzánů tzv. Vietcongu infiltrovat Jižní Vietnam ze západu přes nechráněnou oblast hustých pralesů, přičemž drze narušovaly svrchovanost Laosu a Kambodže, přes které procházely. Vytvořili si jakousi síť silnic chodníčků a táborů, odkud se připravovali na útoky na jih, případně doplňovali své prořídlé řady po návratu z bojů. Již od počátku byla Saigonská vláda téměř bezmocná v boji proti partyzánům, jihovietnamské Armáda (JVA) cvičena Američany nedokázala zastavit partyzánů, kteří již kontrolovali část venkova a ustanovili tam Republiku Jižní Vietnam podle komunistického vzoru. Proto začali Američané posílat do jižního Vietnamu stále více vojenských poradců a zbraní. No přes veškeré úsilí rostoucí počty poradců válku vyhrát nemohli.

Vlastníci zemědělské půdy se musí o své vlastnictví starat

Proto Američané využili incident ze dne 2. srpna 1964, při kterém byl napaden am. torpédoborec severovietnamské torpédové čluny v mezinárodních vodách. Incident byl označen jako útok na Spojené Státy. O dva týdny Americký Kongres rozhodl o přímém vojenském angažování se ve Vietnamu. Prezident Johnson nařídil bombardování strategických cílů na území severního Vietnamu. Nesmyslné nařízení i samotný fakt, že až do roku 1970 nemohly být napadány cíle za 20. rovnoběžkou způsobil letectvu zbytečně vysoké ztráty, bez valných výsledků. V téže době bylo do Vietnamu přemístěno několik divizí Americké Armády i Námořní pěchoty. Spolu s Američany bojovali na straně Jižního Vietnamu i Australští, Novozélandští, Jihokorejští, Tchajwanští tak Thajští vojáci. Partyzáni se rozhodli porazit jih ještě dříve, než na něj vstoupí větší množství Američanů. Útok plánovali tak, že by rozdělil Jižní Vietnam na dvě části útokem přes Centrální Vysočinu, oblast obývanou zejména horalů, kteří spolupracovali a s Američany. Ti jim na rozdíl od partyzánů pomáhali. A tak 9. listopadu 1965 ráno nečekaně natrefili am. vojenské vrtulníky na postupujících partyzánů.
Rozpoutala se tvrdá přestřelka mezi dvěma pluhy (32., 33., 66.) Severovietnamské armády (SVA) a americkou 1. Aeromobilnou div. v pohraničním údolí Ia Drang. Nikdo nečekal že by tato nezkušená (ale dobře vybavená) divize mohla vybojovat první vítězství na účet Američanů. Výsledek bojů byl 3 561 zabitých severovietnamských vojáků při ztrátě 300 Američanů během dvou týdnů bojů. Bylo to vítězství v poslední chvíli, které odvrátilo hrozící porážku Jihu. Hlavní velitel Am. vojsk ve Vietnamu Gen. W. C. Westmoreland byl přesvědčen, že nepříteli se nesmí nechat čas na odpočinek, je třeba na něj vyvíjet neustálý tlak, hnát ho a pronásledovat dokdy se nevzdá nebo nepadne.

prodej činžovního domu v Praze (Nové Město- Jungmannova ulice)

Zahnat ho do džungle, daleko od měst a populačních center kde se nebude moci spolehnout na okrádání rolníků ani na verbování nových odvedenců. To se Američanům pod jeho velením částečně podařilo v roce 1967. V tomto období se partyzáni uchýlili k defenzivní taktice čili kladli miny, případně bambusové pasti do zakrytých jam, této taktiky se přidržovali až do odchodu Američanů. Klima je ve Vietnamu k nevydržení, vysoká vlhkost vzduchu je ráj pro nejrůznější hmyz. Nejčastějšími místy bojů byly páchnoucí rýžová pole plné bláta a pijavic, případně neprůchodný džungle s hady a štíry. Vietnam nebyl příliš přívětivým místem. Roku 1967 začaly být v USA populární protiválečné manifestace. Na největší z nich, která se konala ve Washingtonu 13. května se účastnilo až 70 000 „bojovníků za mír“. Demonstranti označovali Američanů bojujících ve Vietnamu za zrádce nebo válečných zločinců a mávali vlajkami Vietcongu. Komunisté v Hanoji využili americkou veřejné mínění ve svůj prospěch na sérií mírových jednání, po jejich neúspěšném skončení pokračovaly boje stejným tempem. Američané se pokoušeli zničit sítě tunelů, které partyzáni usilovně hloubili. Tyto „podzemní pevnosti“ byly místem kam se odvážili proniknout jen ty nejodvážnější Americké jednotky. Partyzáni nedokázali porážet Američanů přes den, zatímco noc patřila jim. Pokračovaly i každoročně se opakující boje o rýži v deltě Mekongu (protože partyzáni byli ze severu zásobování pouze zbraněmi a municí, potraviny kradli hladovějícím zemědělcům) a hlavně na hranicích s neutrálním Laosem v obklíčené americké základně Khe Sanh. Američané zvykli pronásledovat partyzánů vrtulníky. Díky propracované taktice byly posádky vrtulníků schopny zlikvidovat za den stovky partyzánů. Zmasakrovaná jednotky SVA většinou ustupovaly do neutrální Kambodže, kde se zotavovaly a připravovali na nové boje.
Začátkem ledna 1968 pronikaly Severo Vietnamští vojáci zpět v malých skupinách přes hranice na jih, kde se soustředili v okolí měst a spojovaly se znovu do celků. Téměř polovina vojáků JVA byla přes svátky na dovolených u svých rodin, a ani Američané nebyli dostatečně připraveni. 30. ledna 1968 brzy ráno spustili severovietnamci svou nejrozsáhlejší ofenzivu, která se začala na Nový rok v největší vietnamský svátek. Ve městech po celém jižním Vietnamu probíhaly boje. V Saigonu se rozpoutal zmatek ke kterému se ještě přidali i poplašné zprávy špatně informovaných novinářů, takže Amerikou otřásla mylná zpráva, že se partyzánům podařilo obsadit Am. ambasádu, správa téměř přerostla do národní tragédie. Útok na Saigon byl ale velmi roztříštěný na to aby uspěl. I v jiných městech probíhaly tvrdé boje. Zejména v císařském městě Hue se útočníci udrželi až do konce měsíce, poté co obsadili historické centrum města a opevnili se ve starobylé citadele. Pouze v Hue bylo zabito kolem 5 000 partyzánů a 600 Američanů a Jihovietnamci. Ve městě zahynulo 5 800 civilistů, většina z nich byla zastřelena komunisty, kteří popravili každého, kdo podporoval JVA nebo Američanů. Ofenzíva „Tet“ zkrachovala během 2 měsíců, namísto všeobecného povstání vyvolala pouze odpor ke komunistům. Větší boje probíhaly neustále kolem obklíčeného Khe Sanhu, po jeho odblokování chybělo komunistům v Hanoji dalších 10 000 soudruhů. Na vojenské poradě v Hanoji naléhal generál TANH (velitel jednotek SVA na Jihu) na Ho Či Mina, aby zastavil nesmyslné krveprolití, protože na Severu se již rodilo méně chlapců než na Jihu umíralo. Ho Či Min ale pouze pokrčil rameny a přikázal zvýšit odvody. Po Tanhovej smrti dezorganizována rozpadající se partyzánské hnutí krvácelo. Pročesávací obranné operace znovu nenechávali komunistům čas na odpočinek. Většina přeživších ale utekla do Kambodže. Partyzáni se na mírových jednáních ale chovali drze a žádali odchod všech cizích vojsk z Jižního Vietnamu. Navzdory tomu že byli Američané nejblíže k vítězství za celou válku (i proto že Ho Či Min roce 1969 zemřel), v Americe média prezentovali válku jako velkou porážku a apelovali na ukončení bojů a stažení vojsk. Vůle ukončit válku stoupla i poté, co se v Americkém tisku objevily dosud utajované zprávy o válce. Byl odhalen i masakr v Mai Lai, osadě, kterou napadlo letectví napalmem, protože se v ní skrývali partyzáni, kromě nich ale zahynulo i množství civilistů. Incident způsobil velké pobouření, ale ve skutečnosti nebyl ničím neobvyklým.
Jelikož byla Vietnamská válka doslova válkou v přímém přenosu, stali se záběry napalmem popálených dětí vybíhajících z hořící osady symbolem této války. Méně známou morbidní záležitostí byly tzv. „Zóny volného odstřelu“, v částech země, které kontrolovali partyzáni nebylo třeba žádat povolení k palbě, i v těchto oblastech ale žili civilisté. Blížící se volby a veřejné mínění tlačili na amerického prezidenta, který byl nucen schválit odchod Američanů domů. Proto se od roku 1970 začalo asi půl milionu Am. vojáků postupně stahovat. Před odchodem ale stihli ještě 2 krát odvrátit porážku Jihu. A to roku 1970 invazí do pohraničních oblastí Kambodži, kde se poprvé mohli Američané pomstít partyzánům a pronásledovat je na vlastním území. Americká veřejnost byla pobouřena, protože válka zasáhla údajně neutrální zemi. Prezident proto na tiskové konferencí oznámil, že Am. vojska proniknou pouze 30 km do vnitrozemí. To ale okamžitě využili partyzáni a stáhli se za toto 30 km pásmo, kde byly v bezpečí. Ti partyzáni, jejichž zachránili nespokojeni pacifisté z Ameriky se zanedlouho vrátili zpět do Vietnamu, kde mohli zabíjeli dalších Američanů. Naposled se Američané angažovali v této válce roku 1973, kdy americké letectvo zvrátilo průběh „Jarní invaze“ partyzánů do Jižního Vietnamu. Ti už jen vyčkávali na odchod Američanů. Jih nebyl schopen bránit se bez podpory perfektně vyzbrojených odvážných Američanů. Zůstalo pouze 10 000 poradců a část leteckých sil. Američané spolu s partyzány ještě před svým odchodem uzavřeli v Paříži smlouvu o ukončení bojů ve VR, ale v podstatě jí podepsali rozsudek smrti, protože partyzáni nikdy neplánovali tuto dohodu dodržovat. Vietnamský problém smetla nová vláda ve Washingtonu pod stůl. A tak v březnu roku 1975 komunisté mohutným útokem přes Centrální Vysočinu rozdělili jih ve dvě. A jednotlivé ohniska odporu během 2 měsíců pokořili. Přes tyto dva měsíce byl v celém Vietnamu totální chaos. Americké námořnictvo ale stihlo evakuovat většinu Američanů a kolem 10 000 Vietnamců. Posledními padlými Američany v této válce byli dva příslušníci Námořní Pěchoty, který střežili velvyslanectví během jeho evakuace, ani jeden z nich neměl více než 18 let. Poslední demokraticky smýšlející vlastenci se bránili na letecké základně blízko Saigonu. Tato jednotka výsadkářů byla poslední hrstkou bránících se, bojujících až do konce. 1. května 1975 byl dobyt Saigon. Sloučením VDR a VR roce 1976 vznikla VSR.
(Ta byla letos napadena Kambodžou a další tři roky Čínou.) Mezi lety 1959 a 1975 zahynulo ve Vietnamu 58 200 Američanů, 3 700 000 Vietnamců (z toho 1/2 tvořily civilisté). 2 500 Američanů je stále nezvěstných. Po ukončení války 60 000 Amerických válečných veteránů spáchalo sebevraždu nebo zemřelo na předávkování drogami. Toto množství převyšující množství padlých je způsobeno tím, že se mladí vojáci celý rok své služby setkávali s ohromnou brutalitou a po příchodu domů potupou, kterou způsobily média, což mělo za následek, že si nedokázali najít práci adekvátní jejich kvalitám. Mnozí se nedokázali smířit se ztrátou přátel, prodlužovaly si službu v armádě, aby je mohli pomstít. Jen málo z nich se domů vrátilo jinak než v igelitovém pytli, nebo nezraněné. Až 20% ztrát (11 640 padlých) si Američané způsobili vlastní palbou. Většinou „díky“ nezkušeným a neschopným velitelem. 50 000 vietnamských dětí se narodilo těžce postižených následkem rostlinného jedu Agent Orange. Na území Vietnamu bylo shozeno více tun bomb než se shodilo všemi bojujícími stranami dohromady během 2. sv. války. Vietnamský konflikt v letech 1964 – 1975 byl nejrozsáhlejším a nejkrvavějším ozbrojeným konfliktům 2. poloviny 20. století. Pokud je pravdou to, že války se vyhrávají v srdcích vojáků, tak tuto nikdo nevyhrál. Vietnamská válka byla první strategickou porážkou Američanů v historii.

100-letá válka: Příčiny konfliktu

Brzy po uherských Arpádovcích, českých Přemyslovcích a Braniborských Askáncích vymřela roce 1328 další tradiční dynastie. Smrt francouzského krále Karla IV. zaznamenala konec vlády Kapetovců a nástup vedlejší větve, rodu Valois, na nejvýznamnější trůn. Král Filip VI. (Nevlastní bratr Blanky z Valois, první manželky českého krále Karla IV.) Prim už sjednocené území. Později Guyenne a gaskoňský, ležící u Biskajského zálivu, zůstaly v anglických rukou. Anglický král Eduard III. si po své matce (Isabele, dcery francouzského vládce Filipa IV. Sličného) si osobního jisté dědička nároky na francouzskou korunu, avšak francouzské právo nepovažuje dědička nároky žen. V roce 1329 proto přijal od Filipa VI. anglické území ve Francii léno. Konflikt mezi oběma západoevropských velmocemi se tím jen odhalují.

Důvody vleklého anglicko-franouzského střetnutí, tradičně nazývaného 100-letá válka (1337-1453) byly dva. V první řadě přirozená snaha francouzských panovníků plně ovládnout teritorium obydlené francouzsky mluvícím obyvatelstvem, zadruhé zápas o hospodářský rozvinutou oblastí Flander (nyní součástí Belgie). Toto území (nejvýznamnějším střediskem bylo město Bruggy) představovalo hlavní bydliště a zpracovatelské místo anglické vlny. Flanderský sukno mělo v Evropě vynikající zvuk a bylo skvělým exportním artiklem. V Londýně se proto usadili tamní obchodníci, když je vlivná koruna naváděla těsné styky s anglickými partnery, který v Gaskoňském a Guyenne získali žádané víno. Francie chtěla ovládnout Guyenne a spojenectví Flanderského hrabství s Francií vážně ohrožovaly prosperující anglický obchod. Bojovně založen Eduard III. reagoval ostře. Zakázal vývoz anglické vlny do Flander a v roce 1336 obnovil dědičné nároky na francouzský trůn. Finanční půjčky, získané od klášterů, obchodních společností i známé florentské banky Bard a Peruzzo, mu umožnily vyzbrojit armádu na zápas, který byl z hlediska Anglie první válkou motivovanou výrazně obchodními důvody.