Kubismus – Avantgardní směry první poloviny 20. století

Roky 1907 – 1914 Kubismus
jako směr zapůsobil ještě silnější než fauvismus a vyvolal širší odezvy. Termín kubismus se poprvé objevil v kritice týkající se výstavy Georgese Braque v Paříži roce 1908 jako obvyklá odvozenina z francouzského Les cubes – kostky. Náznaky kubismu se projevily již koncem roku 1906, kdy vrcholil fauvismus a zemřel postimpresionista Cézanne. Uskutečnila se jeho velká posmrtná výstava, kde si jeho sklon zjednodušovat předměty do geometrických tvarů všimli příští Kubišta a vzali si z jeho tvorby příklad. Problém řešení zobrazení objemu na rovné ploše se jako první pokusil vyřešit Pablo Picasso na svém obraze Avignonské slečny, zejména na dvou aktech v pravé části obrazu.

Bauhaus – Avantgardní směry první poloviny 20. století

Ať se počínaje renesancí používal jakýkoliv perspektivní systém, objem se znázorňoval vždy pomocí šerosvitu a to tak, že se střídáním světla a stínu dosahoval dojem plastičnosti. Malíři 19. století, hlavně impresionisté, pokládali tento postup za „špinění barev“, protože se na stíny vždy používali temné barvy. Impresionisté přisoudili barvě hlavní roli, nepoužívali tmavé barvy, rozpustili tvar a objem předmětu v oslnivé barevnosti, obdivuhodné, ale rozkladné, častokrát posunuté do nereálných barev. Gauguin znovu vrátil předmětem pevnou obrysovou linii a zavedl systém barevných ploch, ale vzdal se objemu. Seurat nepoužíval černou barvu, ale zachoval nejklasičtější stavbu tvarů. Největším přínosem však byla tvorba Paula Cézanna, budování objemu na základě barevné odlišení a zjednodušování tvarů do geometrických útvarů. Kubismus oproti fauvizmu nebo impresionismu není intuitivní ani instinktivní, nevyjadřuje žádné emoce ani pocity. Vzniká často intelektuální úvahou nad problematikou vyjadrenoa objemu na ploše. Nezná modelování objemu světlem a stínem, vyjádření prostoru perspektivou; je naopak neiluzívny, řeší problematiku tvaru sobě vlastním novým způsobem. Kubismus je novým rozumovým vyjádřením objemu v prostoru, má záměr malovat věci ne jak se jeví, ale jak je známe. Kubišta redukují tvary na základní geometrické útvary trojúhelníku, koule, krychle, kužele. Pozorují tvar z několika zorných úhlů, všechny pohledy zachycují na jednom obraze.

Expresionismus – Avantgardní směry první poloviny 20. století

Georges Braque byl nejprve fauvisty, ale zaujalo ho Cézannovu malířství a pod jeho vlivem začal geometrismu tvary. Ve svých krajinomalby se vyhýbal atmosférickým jevům, zvyšoval horizont, aby omezil účinky světla a rozkládal velké základní objemy na série menších útvarů.

Suprematismus – Avantgardní směry první poloviny 20. století

V obrazech tohoto druhu šlo o analýzu tvarů, proto kubismus v této fázi dostal pojmenování analytický kubismus (1909 – 1912). Jednotlivé zorné úhly byly tzv. fazety, poskládáním kterých by měla vzniknout v intelektu pozorovatele plastická představa zobrazovaného předmětu. Kubišta v této fázi potlačili barevnost, používali jen hnědé, okrové, černé a zelené barevné tóny. Náměty obrazů byly většinou známé předměty – figura, portrét, krajina, nejčastěji však zátiší. Absentovala dejovosť. Od roku 1911 se do analytického kubismu vetřela myšlenka udělat obrazy více srozumitelné. Umělci začali do kompozic zařazovat stylizované figurativní detaily. houslové kolíky, zvukové otvory, litery nebo číslice, noviny, viněty z lahví, napodobeniny materiálů atd. V roce 1912 začali Picasso a Braque lepit na plochy pláten útržky papíru, novin a skla, začali používat různé do té doby v malířství nepoužívané materiály. Tato nová technika – koláž – byla tedy objevem kubismu.
Druhá fáze kubismu, tzv. syntetický kubismus (1912 – 1914) reaguje na nebezpečí analytického kubismu – ztrátu homogennosti a pevnosti objemů, ohrožení jejich identity. Kubišta chtějí předmětem, které rozbili na množství ploch v analytické fázi vrátit jejich vnitřní skĺbenosť. Jde o vystižení nejpodstatnějších aspektů jednoho předmětu. Tuto ideu prosazoval zejména malíř španělského původu Juan Gris, ale i Ferdinand Léger, Jean Metzinger, Albert Gleizes, Robert Delaunay [Delone] a další. Kolem kubistů se soustředili i literáti Gertruda Steinová a básník Guilamme Apollinaire.

Kubismus se projevil hlavně v malířství a sochařství, výjimečně v architektuře. Unikátní je kubistická architektura v Čechách, projevující se ve dvou fázích – kubismus (1910 – 1918) a rondokubizmus (1918 – 1924).

Kubistické stavby se vyznačují používáním mohutných plastických tvarů, které působí jako skladby nerostů nebo jako jednoduché hmoty, dodatečně seříznuté špachtlí. Vnitřní prostor používá většinou pravý úhel a prolíná se s venkovním prostorem. Takové stavby jsou většinou zařízeny původním kubistickým nábytkem.

Rondokubizmus vychází z použití a aplikace kruhu a jeho výsečí. Tento způsob ve své tvorbě uplatnili Pavel Janák, Josef Gočár, J. Chochol a V. Hoffman.

Naivní umění v době, kdy se zájem umělců razantním způsobem od japonské tisku k umění černé Afriky, objevil se zájem o naivní umění. Nový, neotřelý pohled na svět prezentovali neškolení výtvarníci, kteří malovali intuitivně, bez znalostí výtvarných principů. Díla mají osobité chápání světa a poetiku. Nekorunovaným králem naivních malířů se stal Henri Rousseau, nazývaný Celník. Stejně i Seraphine Louis, která ve vytržení materializované své vidiny. Její velké květinové zátiší jsou komponovány podle zvláštní logiky, která je známá i z kreseb duševně nemocných.

Vietnamský konflikt (1965-1975)

Vietnamský konflikt 1964 – 1975
Francouzská Indočína se po letech bojů o samostatnost vymanila zpod francouzské nadvlády roce 1954. Rozdělila se na Kambodžu, Laos, Severní (VDR) a Jižní Vietnam (VR). Oba Vietnamem měly být pouze dočasně rozděleny 17. rovnoběžkou. Během 2 let měli v obou částech proběhnout demokratické volby po kterých se měla země opět spojit. Volby se neuskutečnily, komunisté je ale i tak nepotřebovali, zemi se rozhodli sjednotit násilím. Již v roce 1961 začaly první malé oddíly partyzánů tzv. Vietcongu infiltrovat Jižní Vietnam ze západu přes nechráněnou oblast hustých pralesů, přičemž drze narušovaly svrchovanost Laosu a Kambodže, přes které procházely. Vytvořili si jakousi síť silnic chodníčků a táborů, odkud se připravovali na útoky na jih, případně doplňovali své prořídlé řady po návratu z bojů. Již od počátku byla Saigonská vláda téměř bezmocná v boji proti partyzánům, jihovietnamské Armáda (JVA) cvičena Američany nedokázala zastavit partyzánů, kteří již kontrolovali část venkova a ustanovili tam Republiku Jižní Vietnam podle komunistického vzoru. Proto začali Američané posílat do jižního Vietnamu stále více vojenských poradců a zbraní. No přes veškeré úsilí rostoucí počty poradců válku vyhrát nemohli.

Vlastníci zemědělské půdy se musí o své vlastnictví starat

Proto Američané využili incident ze dne 2. srpna 1964, při kterém byl napaden am. torpédoborec severovietnamské torpédové čluny v mezinárodních vodách. Incident byl označen jako útok na Spojené Státy. O dva týdny Americký Kongres rozhodl o přímém vojenském angažování se ve Vietnamu. Prezident Johnson nařídil bombardování strategických cílů na území severního Vietnamu. Nesmyslné nařízení i samotný fakt, že až do roku 1970 nemohly být napadány cíle za 20. rovnoběžkou způsobil letectvu zbytečně vysoké ztráty, bez valných výsledků. V téže době bylo do Vietnamu přemístěno několik divizí Americké Armády i Námořní pěchoty. Spolu s Američany bojovali na straně Jižního Vietnamu i Australští, Novozélandští, Jihokorejští, Tchajwanští tak Thajští vojáci. Partyzáni se rozhodli porazit jih ještě dříve, než na něj vstoupí větší množství Američanů. Útok plánovali tak, že by rozdělil Jižní Vietnam na dvě části útokem přes Centrální Vysočinu, oblast obývanou zejména horalů, kteří spolupracovali a s Američany. Ti jim na rozdíl od partyzánů pomáhali. A tak 9. listopadu 1965 ráno nečekaně natrefili am. vojenské vrtulníky na postupujících partyzánů.
Rozpoutala se tvrdá přestřelka mezi dvěma pluhy (32., 33., 66.) Severovietnamské armády (SVA) a americkou 1. Aeromobilnou div. v pohraničním údolí Ia Drang. Nikdo nečekal že by tato nezkušená (ale dobře vybavená) divize mohla vybojovat první vítězství na účet Američanů. Výsledek bojů byl 3 561 zabitých severovietnamských vojáků při ztrátě 300 Američanů během dvou týdnů bojů. Bylo to vítězství v poslední chvíli, které odvrátilo hrozící porážku Jihu. Hlavní velitel Am. vojsk ve Vietnamu Gen. W. C. Westmoreland byl přesvědčen, že nepříteli se nesmí nechat čas na odpočinek, je třeba na něj vyvíjet neustálý tlak, hnát ho a pronásledovat dokdy se nevzdá nebo nepadne.

prodej činžovního domu v Praze (Nové Město- Jungmannova ulice)

Zahnat ho do džungle, daleko od měst a populačních center kde se nebude moci spolehnout na okrádání rolníků ani na verbování nových odvedenců. To se Američanům pod jeho velením částečně podařilo v roce 1967. V tomto období se partyzáni uchýlili k defenzivní taktice čili kladli miny, případně bambusové pasti do zakrytých jam, této taktiky se přidržovali až do odchodu Američanů. Klima je ve Vietnamu k nevydržení, vysoká vlhkost vzduchu je ráj pro nejrůznější hmyz. Nejčastějšími místy bojů byly páchnoucí rýžová pole plné bláta a pijavic, případně neprůchodný džungle s hady a štíry. Vietnam nebyl příliš přívětivým místem. Roku 1967 začaly být v USA populární protiválečné manifestace. Na největší z nich, která se konala ve Washingtonu 13. května se účastnilo až 70 000 „bojovníků za mír“. Demonstranti označovali Američanů bojujících ve Vietnamu za zrádce nebo válečných zločinců a mávali vlajkami Vietcongu. Komunisté v Hanoji využili americkou veřejné mínění ve svůj prospěch na sérií mírových jednání, po jejich neúspěšném skončení pokračovaly boje stejným tempem. Američané se pokoušeli zničit sítě tunelů, které partyzáni usilovně hloubili. Tyto „podzemní pevnosti“ byly místem kam se odvážili proniknout jen ty nejodvážnější Americké jednotky. Partyzáni nedokázali porážet Američanů přes den, zatímco noc patřila jim. Pokračovaly i každoročně se opakující boje o rýži v deltě Mekongu (protože partyzáni byli ze severu zásobování pouze zbraněmi a municí, potraviny kradli hladovějícím zemědělcům) a hlavně na hranicích s neutrálním Laosem v obklíčené americké základně Khe Sanh. Američané zvykli pronásledovat partyzánů vrtulníky. Díky propracované taktice byly posádky vrtulníků schopny zlikvidovat za den stovky partyzánů. Zmasakrovaná jednotky SVA většinou ustupovaly do neutrální Kambodže, kde se zotavovaly a připravovali na nové boje.
Začátkem ledna 1968 pronikaly Severo Vietnamští vojáci zpět v malých skupinách přes hranice na jih, kde se soustředili v okolí měst a spojovaly se znovu do celků. Téměř polovina vojáků JVA byla přes svátky na dovolených u svých rodin, a ani Američané nebyli dostatečně připraveni. 30. ledna 1968 brzy ráno spustili severovietnamci svou nejrozsáhlejší ofenzivu, která se začala na Nový rok v největší vietnamský svátek. Ve městech po celém jižním Vietnamu probíhaly boje. V Saigonu se rozpoutal zmatek ke kterému se ještě přidali i poplašné zprávy špatně informovaných novinářů, takže Amerikou otřásla mylná zpráva, že se partyzánům podařilo obsadit Am. ambasádu, správa téměř přerostla do národní tragédie. Útok na Saigon byl ale velmi roztříštěný na to aby uspěl. I v jiných městech probíhaly tvrdé boje. Zejména v císařském městě Hue se útočníci udrželi až do konce měsíce, poté co obsadili historické centrum města a opevnili se ve starobylé citadele. Pouze v Hue bylo zabito kolem 5 000 partyzánů a 600 Američanů a Jihovietnamci. Ve městě zahynulo 5 800 civilistů, většina z nich byla zastřelena komunisty, kteří popravili každého, kdo podporoval JVA nebo Američanů. Ofenzíva „Tet“ zkrachovala během 2 měsíců, namísto všeobecného povstání vyvolala pouze odpor ke komunistům. Větší boje probíhaly neustále kolem obklíčeného Khe Sanhu, po jeho odblokování chybělo komunistům v Hanoji dalších 10 000 soudruhů. Na vojenské poradě v Hanoji naléhal generál TANH (velitel jednotek SVA na Jihu) na Ho Či Mina, aby zastavil nesmyslné krveprolití, protože na Severu se již rodilo méně chlapců než na Jihu umíralo. Ho Či Min ale pouze pokrčil rameny a přikázal zvýšit odvody. Po Tanhovej smrti dezorganizována rozpadající se partyzánské hnutí krvácelo. Pročesávací obranné operace znovu nenechávali komunistům čas na odpočinek. Většina přeživších ale utekla do Kambodže. Partyzáni se na mírových jednáních ale chovali drze a žádali odchod všech cizích vojsk z Jižního Vietnamu. Navzdory tomu že byli Američané nejblíže k vítězství za celou válku (i proto že Ho Či Min roce 1969 zemřel), v Americe média prezentovali válku jako velkou porážku a apelovali na ukončení bojů a stažení vojsk. Vůle ukončit válku stoupla i poté, co se v Americkém tisku objevily dosud utajované zprávy o válce. Byl odhalen i masakr v Mai Lai, osadě, kterou napadlo letectví napalmem, protože se v ní skrývali partyzáni, kromě nich ale zahynulo i množství civilistů. Incident způsobil velké pobouření, ale ve skutečnosti nebyl ničím neobvyklým.
Jelikož byla Vietnamská válka doslova válkou v přímém přenosu, stali se záběry napalmem popálených dětí vybíhajících z hořící osady symbolem této války. Méně známou morbidní záležitostí byly tzv. „Zóny volného odstřelu“, v částech země, které kontrolovali partyzáni nebylo třeba žádat povolení k palbě, i v těchto oblastech ale žili civilisté. Blížící se volby a veřejné mínění tlačili na amerického prezidenta, který byl nucen schválit odchod Američanů domů. Proto se od roku 1970 začalo asi půl milionu Am. vojáků postupně stahovat. Před odchodem ale stihli ještě 2 krát odvrátit porážku Jihu. A to roku 1970 invazí do pohraničních oblastí Kambodži, kde se poprvé mohli Američané pomstít partyzánům a pronásledovat je na vlastním území. Americká veřejnost byla pobouřena, protože válka zasáhla údajně neutrální zemi. Prezident proto na tiskové konferencí oznámil, že Am. vojska proniknou pouze 30 km do vnitrozemí. To ale okamžitě využili partyzáni a stáhli se za toto 30 km pásmo, kde byly v bezpečí. Ti partyzáni, jejichž zachránili nespokojeni pacifisté z Ameriky se zanedlouho vrátili zpět do Vietnamu, kde mohli zabíjeli dalších Američanů. Naposled se Američané angažovali v této válce roku 1973, kdy americké letectvo zvrátilo průběh „Jarní invaze“ partyzánů do Jižního Vietnamu. Ti už jen vyčkávali na odchod Američanů. Jih nebyl schopen bránit se bez podpory perfektně vyzbrojených odvážných Američanů. Zůstalo pouze 10 000 poradců a část leteckých sil. Američané spolu s partyzány ještě před svým odchodem uzavřeli v Paříži smlouvu o ukončení bojů ve VR, ale v podstatě jí podepsali rozsudek smrti, protože partyzáni nikdy neplánovali tuto dohodu dodržovat. Vietnamský problém smetla nová vláda ve Washingtonu pod stůl. A tak v březnu roku 1975 komunisté mohutným útokem přes Centrální Vysočinu rozdělili jih ve dvě. A jednotlivé ohniska odporu během 2 měsíců pokořili. Přes tyto dva měsíce byl v celém Vietnamu totální chaos. Americké námořnictvo ale stihlo evakuovat většinu Američanů a kolem 10 000 Vietnamců. Posledními padlými Američany v této válce byli dva příslušníci Námořní Pěchoty, který střežili velvyslanectví během jeho evakuace, ani jeden z nich neměl více než 18 let. Poslední demokraticky smýšlející vlastenci se bránili na letecké základně blízko Saigonu. Tato jednotka výsadkářů byla poslední hrstkou bránících se, bojujících až do konce. 1. května 1975 byl dobyt Saigon. Sloučením VDR a VR roce 1976 vznikla VSR.
(Ta byla letos napadena Kambodžou a další tři roky Čínou.) Mezi lety 1959 a 1975 zahynulo ve Vietnamu 58 200 Američanů, 3 700 000 Vietnamců (z toho 1/2 tvořily civilisté). 2 500 Američanů je stále nezvěstných. Po ukončení války 60 000 Amerických válečných veteránů spáchalo sebevraždu nebo zemřelo na předávkování drogami. Toto množství převyšující množství padlých je způsobeno tím, že se mladí vojáci celý rok své služby setkávali s ohromnou brutalitou a po příchodu domů potupou, kterou způsobily média, což mělo za následek, že si nedokázali najít práci adekvátní jejich kvalitám. Mnozí se nedokázali smířit se ztrátou přátel, prodlužovaly si službu v armádě, aby je mohli pomstít. Jen málo z nich se domů vrátilo jinak než v igelitovém pytli, nebo nezraněné. Až 20% ztrát (11 640 padlých) si Američané způsobili vlastní palbou. Většinou „díky“ nezkušeným a neschopným velitelem. 50 000 vietnamských dětí se narodilo těžce postižených následkem rostlinného jedu Agent Orange. Na území Vietnamu bylo shozeno více tun bomb než se shodilo všemi bojujícími stranami dohromady během 2. sv. války. Vietnamský konflikt v letech 1964 – 1975 byl nejrozsáhlejším a nejkrvavějším ozbrojeným konfliktům 2. poloviny 20. století. Pokud je pravdou to, že války se vyhrávají v srdcích vojáků, tak tuto nikdo nevyhrál. Vietnamská válka byla první strategickou porážkou Američanů v historii.

Dynasie Romanovci – Rusko

Hlavními nepřáteli Rusů byly vždy Mongolové, nebo jinak řečeno Tataři. Dostali se do Ruska, a v jedné jeho části založili stát Zlatá Horta, který ovlivňuje ruské dějiny na dlouhá období. Teprve po poražení Zlaté Horty vzniká Moskevská Rus, jejíž novým centrem se stává Moskva a zajímá tak místo které dříve patřilo Kyjevu. Postupně roste celoevropský vliv Ruska.

V roce 1613 nastupují na trůn Romanovci. První panovník z jejich dynastie byl Michal III. Romanov. Po poražení Zlaté Horty nastupuje na trůn Ivan IV. Chalífy (Hrozný). Jedním z nejdůležitějších panovníkem byl Petr I. Veliký. Jako první Ruský panovník měl titul car. Rusko nebylo přímo zataženy do 30- leté války. Petr Veliký nastoupil ve velmi těžké situaci:
· Je zde velmi silný feudalismus, což znamená, že je tu málo míst, obchodů a řemesel.
· Je obklopeno ze všech stran nepřáteli. Na Severu – Švédové, na Východě – Mongolové, na Jihu – Turci a na Západě – Polsko a Prusko.
· Byla zde velmi silná šlechta – Bojar. Měli tradici ve vikingských kmenech. Měli velkou bradu (kterou jim dal později ostříhat), protože měli určitou důstojnost, postavení. Měli velkou ekonomickou moc, protože vlastnili mnoho půdy.

Petr věděl že Rusko je ve velmi špatné situaci, ale nevěděl co udělat. Proto odešel inkognito z Ruska do západní Evropy, aby mohl sledovat jak se tam panuje. V tomto období, kdy byl v Evropě ale Petr Veliký ještě oficiálně nevládl. Nějaký čas pracoval i v přístavu. Když se pak později vrátil do Ruska, začal to protlačovat i zde. Vedl tichou válku s Bojar. Získal si pod svůj vliv i armádu. Přestože Petr I. Veliký vládne sám a dominantně, jeho záměr je dělat reformy. Petr I. Veliký reprezentuje osvícenský absolutismus. Zaznamenává revoluční změny. Jsou to kontrolovány, vědomé změny, které vedou k pokroku státu. Jeho nejdůležitějšími reformamy byly:
· Ostříhání vousů představitelům Ruské šlechty – Bojar – který byly velmi silný. Tímto znakem vlastně ukázal že má nad nimi moc. Potlačení šlechty. Je to jeden ze znaků osvícenského absolutismu.
· Zvýšení daní
· Zlepšení armády (kvůli nepřítelem, Baltskému moři a Černému moři). Velká část peněz šla právě do armády. Zavolal si do Ruska pruských důstojníků (Junker), aby cvičili jeho armádu. Zavedli zde Pruský způsob disciplíny a výcviku v armádě „Drill“. Je to úplné přijetí rozkazu. Díky drill se zlepšila síla armády, a tak vyřešil otázku nepřátel. Dosáhl výťazstvo v Severní válce (1700 – 1721).
Petr Veliký zde bojoval proti Švédům. Švédové prohráli, byli vyčerpaní a tak si vybojoval přístup k Baltskému moři. Do té doby bylo Švédsko leaderem Skandinávie. Nyní jeho místo zaujalo Rusko, iv politickém vlivu. Nahradilo Švédsko ve vlivu na celou Skandinávii a také na celou Evropu. Díky tomuto přístupu k Severnímu moři, později Rusové porušily za Napoleona kontinentální blokádu. Výťazstvo dosáhl také v Jižní válce proti Turkům, kterou opět vyhráli Rusové. Vybojoval si tak poloostrov Krym a přístup k Černému moři. Nejvýznamnější korysťou bylo to Baltské moře. Nevěděl jak Rusko posunout blíže k Evropě. Nakonec postavil nové město: Petrohrad, které se stalo novým hlavním městem. Díky tomuto město mělo Rusko přístup k Severu. Stalo se komunikačním centrem pro Rusy.

Podřídil si pod sebe i církev a celé duchovenstvo. Snažil se poevropštil Rusko, chtěl aby bylo takové jako Evropa, podobně pak i Lenin, který to ale dotáhl až do takových krajností, že se snažil změnit písmo azbuku na latinku, co se mu ale nepodařilo. Po smrti Petra I. Velikého nastupuje na trůn Perera II. Velký. Po něm nastupuje manželka vnuka Petra I. Velikého – Kateřina II. Velká. Stala se carevnou a druhou osvícenského panovnicí v Rusku. V letech 1773 až 1795 docházelo k dělení Polska mezi Prusko, Rusko a Rakousko. Mělo to 3 fáze. První dělení v roce 1773 a poslední v 1795. Současně s Katraínou II. vládla v Rakousku i Marie Terezie. Kateřina II. byla stejně jako Petr I. osvícenského absolutistkou. I za její vlády, stejně tak jako za Petrovy, dochází k územnímu rozmachu říše. Ale Katarína na rozdíl od Petra dosáhla tento rozmach diplomatickou cestou. Za její vlády došlo k dalšímu rozšíření Ruska na Západ – získala Ukrajinu a část Polska (tehdy, když bylo to dělení). V tomto období, 4. 7. 1776, došlo ke vzniku USA. Odtud přichází zpět do polska Tadeusz Koscíuzsko. Byl to voják, v USA byl ve Washingtonově armádě. Po vzniku USA se vrací do Polska aby mu pomohl. Vedl povstání proti Rusku, avšak toto povstání se nakonec stalo záminkou pro poslední dělení Polska. Proto došlo k připojení poslední, třetí, části Polska k Rusku. Během vlády Romanovců, proběhla v Rusku i protinapoleonské válka. V té době vládl car Alexandr I. Romanov. Ruské vojsko tehdy vedl maršál Kutuzov. V roce 1904 bez jakéhokoliv varování či vyhlášení války, japonské torpédové spustili palbu na ruskou flotily na Dálném východě.
Jako výsledek japonského i ruského snažení bránit vlastní zájmy v Koreji a Mandžusku, došlo k Rusko – Japonské válce. Ruská armáda byla vytlačena z Koreje do Mundžuska. Rusko utrpělo od Japonců velkou porážku na souši i na moři. Mírová smlouva z roku 1905 vyžadovala, aby Rusko opustilo i Mundžusko a odstoupilo přilehlé území Japonsku. Poprvé v moderních dějinách prohrála západní mocnost válku s asijskou zemí. Rusové prohráli, a proto došlo ke zhoršení vnitřní situace v Rusku. 22. 1. 1905 tisíce dělníků včetně žen a dětí klidně kráčeli směrem k carskému paláci v Petrohradě. Přicházeli k carovi petici, ve které žádali zlepšení pracovních podmínek, více osobní svobody a volené národní shromáždění. Carští vojáci začali ze schodů paláce střílet do davu. Zmasakrovali stovky neozbrojených dělníků. Tento den vešel do dějin jako Krvavá Neděle. Krvavá Neděle znamenala konec všech klidných pokusů o změnu. Propukly stávky, vzpoury a revoluční boje. Skupiny teď už ozbrojených rolníků propadaly šlechticů a pálili jejich majetky. Aby Mikuláš II. zastavil vzpouru, souhlasil s ustanovením volené dumy, čili parlamentu. Duma měla navrhovat nové zákony. Ačkoliv někteří lidé byli spokojeni s touto změnou, jiní cítili, že duma nestačí. Ukázalo se že měli pravdu. Liberální politika dumy na prvních dvou zasedáních cara natolik vyděsila, že dumu okamžitě rozpustil. Třetí, mnohem konzervativnější shromáždění poslanců nekompromisně potlačilo každou revoluční aktivitu. Čtvrtá duma, která se sešla roku 1912, sice dostala povolení pokračovat v činnosti, ale ve skutečnosti neměla žádné pravomoci. Výjimkou byla úloha poradce ve věcech zahraniční politiky.

Roku 1914 bylo Rusko zapojeno do 1. světové války. V únoru 1917 proběhla únorová revoluce – došlo k abdikaci cara Mikuláše II. a ke vzniku dočasné vlády. Byl to pokus o vznik kapitalistické vlády, což znamenalo, že tato prozatímní vláda reprezentovala bohatých obchodníků. V listopadu 1917 byla Velká říjnová socialistická revoluce (VŘSR). Je to říjnová revoluce, neboť v Rusku neměli gregoriánský kalendář. Nepřijali v 17. století gregoriánském reformu, dnes to ještě stále není z církevního hlediska přijaté. Během této revoluce došlo k převratu bolševiků, na čele s Leninem a Trotsky. Svrhly cara, vyvraždili celou jeho rodinu – kromě Anastázie ???.

Společenská a politická situace v 60. letech ve světě

Po 2. světové válce zavládla po celém světě touha po spolupráci a mezi velmocemi přání trvale zachovat mír. Svět se dynamicky rozvíjel, množství každodenních politických událostí ovlivňovalo další vývoj světové ekonomiky, ale nové trendy se projevovaly i ve vědě a technice, začala se probouzet počítačová kultura. Prudký rozvoj se odrážel iv umění, módě, životním stylu, světonázorů, které bylo stále více. V umění nepanoval jediný hlavní proud, ale tyto se množily a liberalizovaly. Šířily se neznámé náboženství a vznikaly různé sekty. Technický pokrok měnil život člověka ze dne na den.

Lidé prosazovali své ideje míru, klidu a lásky, ale „vrchnost“ jejich ne vždy respektovala. Než klidné a laskavé se 60. léta ukazují i ​​jako desetiletí válečných konfliktů a násilí (Válka ve Vietnamu, studená válka, násilně potlačovány demonstrace a atentáty …, bestiální vraždy Charlese Mansona …). Svět otřesen 2. světovou válkou se jaksi rychle vzpamatoval a brzy po osvobození se objevují rozpory mezi západními spojenci a SSSR. Západ byl znepokojen, že Sověti importují a rozšiřují komunismus nejen v oblastech východní Evropy, která byla okupována Rudou armádou, ale také mezi populací západní Evropy. Sovětský svaz se obával, že v Evropě převládne jakýsi nový typ kapitalistického imperialismu, který ohrozí sovětskou bezpečnost. A tak byly položeny základy budoucího válečného střetu velmocí. USA chtěly odrážet sovětskou ofenzívu posílením vojenské síly kombinací nukleárních a mobilních konvenčních zbraní.
Svět se zbrojil a tak se stalo, že desítky let po skončení druhé světové války žil svět ve stínu technologie, která byla schopna zničit planetu, ale která zajistila mír ve světové historii mezi velkými státy v podobě – ​​studené války.
Zhruba v polovině 60. let se svět rozděluje na dva tábory, v západním existovalo velké množství spojenectví (podle principu demokratické svobody), ve východním vznikaly spojenecké bloky a SSSR uplatňovalo požadavek na absolutní vedoucí úlohu (centralismus). V socialistických zemích se po ukončení kolektivizace podporuje rozvoj průmyslu a potlačuje se svoboda.

60. léta jsou dnes známé spíše jako „sexuální dýchánky, hippies korálky a Beatles“ – jak se o nich vyjádřil slavný guru LSD Timothy Leary, ale hlavní bylo, jak se lidé dívali jeden na druhého a usmívali se s vědomím, že v jejich hlavách se děje něco nového.
Prichádzala „revolúcia vedomia“, „v tej dobe sa stalo jediným politickým východiskom „nové vedomie“, nerozlučne späté s túžbou po mieri, sexuálnej liberalizácii, po reformách vzdelania, po rasovej rovnosti, po čistej ekológii a zrušení vojenskej povinnosti.“ (Leary) 
Táto revolúcia v 60. rokoch odštartovala to, čomu sa dnes hovorí „informačný, komunikačný a kybernetický vek“, a začala napádať všetky inštitúcie a morálne princípy, na ktorých bola založená priemyselná spoločnosť. 

60. roky boli systematickou provokáciou voči ortodoxným hodnotám staromilcov. „Takmer každý, kto sa narodil predrokom 1930, 60. roky z duše nenávidel, lebo ich vnímal ako niečo cudzie, ako dobu, v ktorej preňho niet miesta.“(Timothy Leary) Reakciou druhej strany, ktorá posolstvo lásky a mieru nepochopila, bolo násilie, potláčanie ich revolty a vyjadrenia, zatýkanie, uväzňovanie a konečne aj riešenie politických sporov vojenským spôsobom. 

„Pred 60. rokmi väčšina ľudí vôbec netušila, akým spôsobom morálna hrozba determinuje ich chovanie. Nemali ani tušenie o nátlaku, ktorý na jedinca vyvíja rodina, kmeň, cirkev, škola či občianske zákony, ani o tom, ako je každý z nich donútený obmedzovať svoje chovanie a usmerňovať ho tak, aby bolo prospešné celému úľu, kmeňu, druhu. V 60. rokoch však prišla kultúrna revolúcia, ktorá tento strach, raz vnímaný ako hriech a inokedy 
ako vina, zlo či tabu, zmiernila. Milióny mladých ľudí sa začali vznášať v etickom vákuu. Do toho prázdna potom vchádzajú duchovní špekulanti.. – rôzne náboženské gangy, čierni radikáli, hippiovskí guruovia, hinduistickí učitelia, proroci, mesiáši, fanatici „zdravej výživy“…“ (Leary) 
„Rozmanitosť, individualizmus a utopický optimizmus 60. rokov – reakcie – obracanie sa k evanjelickému kresťanstvu, homogenizovanému budhizmu, televíznemu hinduizmu – pesimisticky a nostalgicky založené viery… 
„60. roky definujeme ako dobu sexuálnej explózie, ale zďaleka nie všetci boli so slobodou sexuálneho vyjadrovania zrozumení.
Zatímco jedna část obyvatelstva se milovala, druhá část hltanu hotové špionážní romány o nepřátelích, jednajících zlo … „(Leary)
Tito mladí, kteří se postarali o obrovské sociální změny, které ovlivnily chování obyvateľovej naší planety na veškerý následující čas, byly „hippies“.
Hippies – zavrhovali partyzánskou politiku, války, násilí, služby v armádě, rasismus, otrocké budování kariéry, přetvářky v oblasti sexu, odmítali sexismus, církevní establishment, lokální zvyklosti v oblékání, uniformitu, pozerství a bezohlednost.
Hippies – novodobí migranti sanfranciské čtvrti Haight – Ashbury – tak je v roce 1965 pojmenoval novinář Michael Fallon – chtěli užívat LSD a marihuanu pro povzbuzování mysli a rozšiřovat si tak hranice poznání, chtěli dělat „Vlastní věci“, které by rozvíjely uměleckou i sociální svobodu, žít jen pro ten „dnešní den“ a na rozdíl od svých rodičů, uzavřených v úzkých rodinných svazcích, manifestovat žití v širších komunitách, ve kterých společně měli sdílet vše, od lásky až po měsíční rozpočet.
Lidé chodili neoholený, neostříhaných, okorálkovaní, vozili se v pomalovaných Volkswagen a na motorkách, stopem.
Rok 1968 byl politicky velmi vypjatý. V Americe, ale iv Paříži či Československu to vřelo. Byl to rok, kdy byl zavražděn Martin Luther King, Robert F. Kennedy. Byl to rok, kdy chicagský starosta nařídil policejní zásah proti demonstrující mládeži, jehož brutalita pobouřila celý svět. Byl to rok mírového pochodu proti válce ve Vietnamu, kdy se pod heslem „Vyhnat ďábla“ masy mladých Američanů sešli před budovou Pentagonu.
V lednu 1969 byl do prezidentského úřadu slavnostně inaugurován Richard Nixon a jeho pravá ruka, viceprezident Spiro Agnew. V plamenné řeči prezident slíbil národu znovuzavedení pořádku, po čem tehdy jmenovala „mlčící většina“ ze střední a starší generace. Fotografie demonstrující dívky s květinou, kterou strčila vojákovi do hlavně samopalu, obletěla svět, podobně jako nahá nedospělými Vietnamka, prchající před napalmové šílenstvím z vesnice My- Lai.
Po odstartování války ve Vietnamu se generační propast ještě zvětšila, odpůrců vojenské služby přibývalo, hromadné pálení povolávacích rozkazů se stalo rituálem.
„Miluj, nebojuj“, odpověděli davy květinových dětí, hledající lásku a mír. Tak mladé disidentské hnutí hippies ukončilo vietnamskou válku.
„Obrovskou záhadu, která tak mátla a pobuřovala menopauzálních samců, kteří v 60. letech vládli Americe, totiž,“ proč mladí samci netouží po dobrodružství ve Vietnamu? „, Lze zcela snadno neurologicky vysvětlit: v důsledku sexuálních tiráži marihuanové revoluce už nebylo nutné, a koneckonců ani estetické, abyste, pokud jste si chtěli beztrestně užít, museli kvůli tomu jezdit do Saigonu. “ (Leary)
Anti – móda hnutí hippies odstraňovala materialismus a přinášela alternativní módní trendy, zájem o východní náboženství a etnické komunity. Drogy hrály důležitou roli (čísla týkající se užívání drog v USA na konci 60. let: alkohol 99%, tabák 55%, amfetaminy, barbituráty, utišující prostředky 36%, marihuana 30%, drogy typu LSD 4%,
heroin 2%.), speciální LSD, které bylo velmi rozšířené a oblíbené díky jeho otvírání vrat vnímání. LSD určovalo trendy v módě, hudbě, názorech, ovlivňovalo umění, životní postoje. V 60. letech se dělaly pokusy s LSD se stovkami osob. Teprve v roce 1966 se začaly připravovat zákony, které kriminalizovali LSD.
Po chemické intoxikaci uživatel vnímal živé barvy a vzory v mysli, a pak už nebylo těžké přenést je do výtvarného umění.
„Vzduch byl naplněn novým, zvláštním chvěním.
Malíři, kteří objevovali, že světlo je energie, kterou lze osvobodit od plátna, mísily barvy, stříkali je na stěny …, vytvářeli pestré vzory, nádherné duhové květiny a vlnící se křiklavé obrazce z různobarevných skvrn. „(Leary)

Kromě těchto neoficiálních proudů, ovlivněných užíváním LSD, se v USA 60. let šíří nový směr – pop-art. Plně se rozvinul v 60. letech v New Yorku společně s minimalismem. Byl ovlivněn lidovou kulturou a komerčním hnutím. V pop-artu je příběh nahrazen každodenností a masová produkce nabývá stejný význam jako originalita. Předěl mezi vysokým a nízkým uměním neexistuje. Nejvýznamnějším výtvarníkem pop-artu byl Andy Warhol (1928 – 1987), používající techniku ​​sítotisku, také David Hockney (Big Splash, 1967). Rozvíjelo se i figurativní malířství, působil např. Francis Bacon, dalším směrem byla postmaliarska abstrakce (Helen Frankenthaleová, Kenneth Nolard, Frank Stella, E. Kelly …) a pojmové umění (J. Kosuth).
Muzikanti se učili, že zvuk je energie, se kterou se mohou hrát. Kromě rock’n’rollové éry ze začátku 60. let, různých dívčích skupin, surfařské hudby, merseybeatu a jazzu se rozvíjel zejména Rhytm and Blues, různé kytarové a psychedelické kapely, rock, později přichází na scénu i ska, názory mladých a nespokojenost se společností byly vyjadřovány prostřednictvím punku a folku. Objevila se vlna festivalů (např. Woodstock, Monterey), které měl vliv na následující vývoj hudební kultury.
– Chruščov znemožnil řízení vrcholné konference v Paříži (kvůli incidentu U-2 – nad Sverdlovsk sestřeleno americké špionážní letadlo). Dalším provokací byla jeho „scéna s botou“, kterou bouchl o stůl v OSN, kvůli odmítnutí změny ústavy OSN.
– Konala se Ženevská konference deseti mocností: západní státy požadovaly mezinárodní kontrolní komisi a nesouhlasili s okamžitým zrušením zahraničním základen. Státy východního bloku přerušili spolupráci.
– Eisenhower cestoval do Jižní Ameriky a na daleký východ – cesta je zklamáním, odhalila protiamerické postoje. Zhoršil se vztah USA ke Kubě.
– Francie buduje arzenál atomových zbraní. De Gaulle vede umírněnou politiku, chce posílit postavení Francie.
– 1960 – tzv. „Africký rok“ – mnoho států se osvobozuje po mnoha letech kolonizace – Nigérie, Kamerun a Kongo dosáhli nezávislost.
– Ve městě Sharpville v Jižní Africe se 21. března shromáždilo 15 000 černých protestujících, kteří museli podle nového zákona nosit u sebe identifikační karty a také jim bylo zamítnuto zastoupení v parlamentu. Policie při potlačování zabila 56 lidí a 200 bylo zraněno. Incident dostal název „Sharpvillský masakr“.

Protestovalo OSN a světová tisk.
– V Jižní Koreji se projevují vnitřní nepokoje.
– Je urovnán pákistánsko-indický konflikt o využití řeky Indus.
– Atentát na jordánského ministerského předsedy Hassana Madžali. Zabila ho bomba při opakovaném atentátu na krále Husajna II. Král iz tohoto, již osmého atentátu vyvázl bez nejmenšího zranění.
– Atentát na japonského politika Inadžira Asunamu, předsedy socialistické strany. Důsledně bránil princip mírového soužití a vedl boj proti americkým válečným základnám na japonském území. Zavraždil ho japonský terorista na veřejném shromáždění v Tokiu.
– Xerox představuje první kopírku, byl vynalezen laser.
– Působí Le Corbusier
– Americké úřady schválily první antikoncepční pilulku.
– Výzkum Sidneyho Cohena s LSD, které užilo 5000 jednotlivců prohlašuje, že je bezpečné.
– Zpěváci a kapely: Paul Anka, Eddie Corchan, Everly Brothers, Roy Orbison, Elvis Presley, Cliff Richard, The Shadows, Chubby Ckecker
– Knihy: Allen Ginsberg – Kadiš, John Updike- Králík, běž!
– Filmy: Psycho, Hiroshima, La Dolce Vita, byt, Spartakus, Sedm statečných, Rocco a jeho bratři (Visconti)
1961
– Sovětská vláda vyvolala sama v Evropě napětí tím, že pohrozila západu, že podepíše separátní mírovou smlouvu s NDR. Chruščov veřejně prohlásil, že okupace Západního Berlína třemi velmocemi musí být zrušena. Hlučná protizápadní kampaň nakonec skončila vystavěna berlínské zdi, což byl málo populární čin.
– 13. 8. 1961 NDR postavila na „zabránění vojenského propadu“ tzv. berlínská zeď. Obyvatelé Západního Berlína měli zakázán vstup do východního sektoru, došlo k nucenému „vyčištění“ pohraniční zóny, zavedení zostření kontrol na hranicích, při zdi docházelo k častým incidentům. Od roku 1960 probíhala v NDR nucena kolektivizace.
– Chruščov a Kennedy se setkávají ve Vídni. Chruščov opakuje sovětské požadavky.
– V Československu se projevuje hospodářská krize, zhoršuje se životní úroveň obyvatelstva.
– Sjezd komunistických stran stanovil nový program „budování komunismu“ (do roku 1980).
– Ženevská konference pokračovala v jednání.
– V letech 1961 – 63 v Číně panuje hlad a rozšiřují se morové epidemie, dochází ke kontrarevolučním neklidem, probíhají silné emigrační vlny.
– 1961 NATO se vyzbrojuje atomovými ponorkami a raketami.
Denní výdaje na zbrojení ve světě byly odhadnuty na 330 milionů dolarů
– Roky 1961 – 63 – vláda Kennedyho (zvítězil nad Nixonem).
– USA chtěly odrážet sovětskou ofenzívu posílením vojenské síly kombinací nukleárních a mobilních konvenčních zbraní.
– Organizace hospodářské spolupráce a rozvoje (OECD) nahradila OEEC, došlo k rozšíření světového obchodu a koordinaci pomocí rozvojovým zemím, americké mírové jednotky poskytly vyškolených pracovníků pro pomoc rozvojovým zemím.
Kennedy prohlásil na panamerické hospodářské konferenci spojenectví pro pokrok.
– KLR uzavřela dohodu o přátelství se SSSR a ČLR.
– Zintenzivnění americké přítomnosti ve Vietnamu, USA zde vysílají svých vojenských poradců. Po 2. světové válce byl Vietnam rozdělen na dvě části – Vietnamskou demokratickou republiku, která budovala průmysl s pomocí východního bloku, politicky se orientovala na Čínu a kde vládl Ho Či Min. Rozhodující stranou byli komunisté (Viet-kong), kteří usilovali o osvobození Vietnamu od amerických imperialistů.
Jižní Vietnam měl vládu oddanou USA. Komunističtí partyzáni operovali v Jižním Vietnamu, na jeho straně později nastoupili do války USA. Po sesazení císaře Bao Daia nastolil nový předseda vlády Diem s americkou pomocí diktaturu. Bojoval proti buddhistickým sektám, komunistickým agentem a odmítal realizovat referendum, o kterém bylo rozhodnuto v Ženevě.
– Zátoka sviní – selhání americké invaze na Kubu, USA přerušuje s Kubou diplomatické styky.
– Afroameričané protestují v Alabamě – Mississippi – 1000 bílých napadne kostel, kde Martin Luther King káže.
– Atentát na Patrice Lumumba, prvního předsedy vlády republiky Kongo, představitele africké protikolonialistickej politiky. Během puče plukovníka Mobutua ho odvlekli a v Katanga zákeřně zavraždili.
– Po třech desetiletích diktatury byl zavražděn Rafael Leonidas Trujillo Molina, diktátor a prezident Dominikánské republiky, zkompromitovaných a nenáviděný multimilionář. Zavraždil ho generál Juan Tomass Diaz v hlavním městě Ciudad Trujillo (dal ho pojmenovat podle sebe).
– Atentát na Charlese de Gaulla, francouzského prezidenta. Pokusili se zavraždit ho plastickou trhavinou ukrytou v hromadě písku u silnice. Atentát byl neúspěšný.
– J. Gagarin jako první člověk ve vesmíru za 1hod. a 48 min. obletěl Zemi.
– Byla rozluštěna struktura DNA
– Zpěváci a kapely: Elvis Presley, Everly Brothers, Shirelles, Neil Sedaka, Buddy Holly, Del Shannon, Chubby Checker, Roy Orbison, Shirley Bassey, Bob Dylan (poprvé vystupuje)
– Filmy: West Side Story, Snídaně u Tiffanyho, Cid, Mustang, Norimberský proces, Jules a Jim (Truffaut)
– Knihy: Obratník Raka (Henry Miller), Hlava XXII (Joseph Heller), Na cestě (Jack Kerouac), Franny a Zoey (J. D. Salinger)
1962
– Kubánská krize – SSSR připojeno k Kubě řízené střely a rakety. Chruščov předpokládal, že tím upevní pozici a předvede čínským soudruhům svou tvrdost. Je možné, že Sověti se opravdu obávali, že Castrově Kubě hrozí vážné nebezpečí. Kennedy žádal odstranění zbraní.

Americká vláda začala uvažovala možnost přímého útoku na Kubu a zničení odpalovacích základen, prezident Kennedy však zvolil méně nebezpečné řešení, t. j. blokádu ostrova. Sověti přitom neustále popírali existenci svých raket na „ostrově svobody“, ale byli usvědčeni ze lži fotografickou dokumentací, kterou Američané předložili v OSN.
Vojenský konflikt byl na dosah, svět se ocitl na pokraji atomové války. Chruščov ustoupil – i pod tlakem zemědělské krize (která měla za důsledek zvyšování cen) a konfliktu s Pekingem – Sověti nakonec souhlasili se stažením atomových zbraní a USA za to garantovali bezpečnost a integritu Kuby. Rakety byly demontovány a sovětské válečné lodě směřující na Kubu s další atomovou výzbrojí se vrátili do SSSR. Došlo k politickému uvolnění. Neúspěch sovětské politiky v karibské krizi byl jedním z hlavních důvodů Chruščovovým pádu, ke kterému došlo v roce 1964. Vedení sovětské politiky po něm převzal Leonid Brežněv.
– USA poskytly Jugoslávii úvěrovou pomoc, prezident Kennedy organizuje pomoc Vietnamu.
– V USA narůstá rasová diskriminace. – Nelson Mandela byl uvězněn za pokus zorganizovat generální stávku. – Čína podniká útok na Asam, Kašmír, sbližuje se s Pákistánem.
– Adolph Eichmann byl v Izraeli odsouzen k smrti za válečné zločiny.
– Rwanda, Burundi a Alžírsko dosáhly nezávislost.
– Martin Luther King byl uvězněn na jeden měsíc za organizování ilegálního pochodu. – Další atentát na Charlese De Gaulla. Dvanáct členů teroristické organizace – tajné armády – se v Petit Clamart pokusilo prezidenta zastřelit. Akce, kterou vedl Bastien-Thiry, skončila neúspěšně. Thiryho odsoudili na smrt, hlavní střelec Watin utekl do zahraničí.
– Byla založena Amnesty International.
– Umírá Hermann Hesse (autor knih Stepní vlk, Sidharty, Cesta do Orientu, Knulp aj.). Umírá i Marilyn Monroe – na předávkování drogami. Právě v tomto roce představuje Warhol své dílo Marilynin diptych a obraz s konzervou Campbellovy polévky.
– Návrhářka Mary Quantová přichází s modelem minisukně, funguje první komunikační satelit Telestar mezi Evropou a USA, Polaroid přichází se svou novou technikou.
– Zpěváci a skupiny: Neil Sedaka, Chubby Checker, Elvis Presley, Roy Orbison, Cliff Richard, Ray Charles, Beatles
– Filmy: Lolita, Ben Hur, Žít svůj život (J. L. Godard)
– Knihy: Ken Kesey: Přelet nad kukaččím hnízdem, Kerouac: Big Sur, Henry Miller: Obratník Kozoroha, Aldous Huxley: Island, Alan Watts: Radostná kosmologie, Solženicyn …

1963

– Po různých protestech proti používání atomových zbraní byla uzavřena světová dohoda o zastavení atomových zkoušek. – Prezidentův program občanských práv (zejména volební právo a desegregace veřejných škol) podpořili masové demonstrace ve Washingtonu a organizace Národní asociace pro povznesení barevných obyvatel pastora Martina Luthera Kinga. Ten pořádá ve Washingtonu pochod za rovnost černých s bílými. Černí studenti se dostávají na americké univerzity a školy. Kennedy přijíždí na státní návštěvu Západního Berlína. – Po dlouhých jednáních byla přijata dohoda o propustek: obyvatelé Východního a Západního Berlína mohou navštěvovat své příbuzné.

– Kennedy pozoroval, jak je diem režim stále více nenáviděn obyvateli v Jižním Vietnamu. Jeho režim přišel do konfliktu s jihovietnamskými buddhisty – velkou částí této populace. V květnu 1963 buddhisté Jižního Vietnamu pořádají rozsáhlé demonstrace. Diemova vláda proti nim posílá ozbrojené vojska, devět z buddhistů bylo zabito. Diem obvinil buddhistů ze sympatizovania s komunisty.
Kennedyho úřad se obával poklesu Diemovej popularity. Buddhistické demonstrace v Jižním Vietnamu, při kterých se aktéři sebaupaľovali, vedly k vojenskému převratu, při němž byl zabit předseda vlády Diem.
Vietkong sestřelil pět amerických helikoptér.
– 22. 11. 1963 byl v Dallasu při atentátu zavražděn prezident Kennedy (atentátník Lee Harv Oswald). Stal se obětí spiknutí s dosud nevyjasněnými okolnostmi. Atentátníka později zastřelil Jack Ruby. Vyšetřování atentátu a jeho skutečného pozadí se úmyslně mařilo.
– Během převratu – na útěku na velvyslanectví USA byl zavražděn předseda vlády a po vyhlášení nezávislosti Toga prezident Silvanus Olympio.
– Byl zavražděn významný představitel řeckého komunistického hnutí Grigoris Lambrakis.

– V roce 1963 letěla do vesmíru první žena – Valentina Těreškovová, byla provedena první transplantace jater.
– Timothy Leary byl propuštěn z Harvadru za experimentování s LSD na studentech. – Koná se první festival v Monterey (vystupují např. Peter, Paul and Mary, Pete Seeger, Joan Baez, Bob Dylan).

– Speváci Skupiny: Cliff Richard, Čtvero ročních dob, Beatles, Billie Davis, Buddy Holly, Gerry a pokojní, Roy Orbison, Elvis Presley, Leslie Gore, Pátrači, Tremeloes, Rolling Stones, Shirley Bassey, The Chiffons, Chucku Bobule
– Filmy: Ružový panter, Fellini: Osem a pol, Vtáci, Sladká Irma (Wilder)
– Spisovatelia: Sylvia Plathová, Allen Ginsberg, Eugen Ionesco

1964

– Jednotky OSN zasahujú v konflikte na Cypre.
– konflikt s Čínou, ktorá nerešpektuje dohodu o zastavení atómových skúšok.
– Studenti kalifornskej univerzity zhromažďujú, ABY podporili požiadavky Rovnosti možnosti zamestnania předběžnou Afroameričanov.UPRISI v Los Angele. Neskor sa Studentské Aktivity obracajú proti prezidentovi Johnsonovi vzhľadom k rozmáhajúcemu sa konfliktu vo Vietname. Začal posielať Pravidelné vojenské Jednotky dělat Vietnamu, ABY zabránil Padu režimu v Saigone, ktorý prehrával vojnu proti komunistom.

– Máj 1964 – Martin Luther King Dostal Nobelovu Cenu za Mier.
– Muhammad Ali sa Stava svetovým šampiónom v boxe v ťažkej Vahe po porážke Sonnyho Listona.
– Louis Leakey objavil pozostatky homo habilis.
– V. Británii BOL zrušený trest smrti. – Predstavenie muzikálu Hello, Dolly!
– Vo výtvarnom umení prichádza dělat módy umelecký sloh založený na optickej ilúzii – op-art

– Skupiny speváci: The Animals, Dusty Springfield, Manfred Mann, The Kinks, The Rolling Stones, Beatles, Chuch Berry, Roy Orbison, Little Richard, Marianne Faithfull, Herman’s poustevníci, The Beach Boys, The Supremes? Joan Baez, Louis Armstrong, Bob Dylan, Elvis Presley
– Filmy: Hard DAY’S Night, My Fair Lady, Grek Zorba, Pán Much
– Spisovatelia: William Burroughs (Nova Express), Timothy Leary (Psychedelická skúsenosť), Marshall McLuhan: Ako rozumieť mediam

1965

– Vypukla kríza na Blízkom Východě (tajné zbrani Dodávky dělat Izraela).
– Napätie vzniknuté v dôsledku sporu Nezávislé Pakistanu o Kasmir prerastá dělat vojny. Uskutočnil sa vojenský prevrat v Indonézii. Zacina sa Vietnamská vojna, USA podnikajú ofenzívu v Južnom Vietname, hrozí nebezpečenstvo celosvetového konfliktu. Objavujú sa vlny protestov proti vietnamskej vojne.
– Pápež Pavol VI. navštívil OSN v New Yorku vyzval celý svet k zachovaniu mieru. – Odohráva sa Veľká Proletářská Kultúrna revolúcia v Cine z podnetu Mao Ce-Tunga. Školáci Studenti utvárali Červené Gardy. 1. fáza kultúrnej revolúcie bola ukončena v roku 1968. Keď Čínska „Kultúrna revolúcia“ vrcholila, vyskúšali Číňania svoju prvú vodíkovú Bombu zaradili sa medzi atomové velmocí (po boku USA, velkej Británie, ZSSR Francúzska). Mao Ce-Tungovi sa podarilo presadiť sa vo vnútrostraníckom mocenskom Boji proti Novému svojmu rivalovi, którym bol na Moskvu Silné orientovaný Liu Sao-CI. Potom Začal presadzovať tvrdšiu protisovietsku politiku. Revolúcia potláčala tradičné protimaovské Názory. Ojedinelým bestsellerom sa Šťáva „Maova červená knižka“ s citátmi „Velkého predsedu“. Čínska kultúra bola potlačená v Jej prospech.

Čínská ekonomika se zmítá v chaosu, který vyvolalo odstranění inženýrů a vzdělaných vrstev.
– Brežněv jako hlava sovětského státu – zvyšuje se centralizace, stoupá úkol vojensko-průmyslového komplexu. Zatlačuje se proud humanitární inteligence, tluče se zejména proti spisovatelům. Tito tajně odesílali svá díla na Západ a publikovali pod pseudonymy.
Cílem brežněvovského vedení měla být světovláda. Po Kubě zaměřili sovětští stratégové svou pozornost na jihoamerický kontinent, v Asii to byl indočínský poloostrov, kde byla největší možnost vítězství komunistických sil – ale nejen – ve Vietnamu.
– Byl zákeřně zavražděn portugalský generál a politik Humberto Delgado. Po nevydařeném puči proti diktátorovi Salazar uprchl do exilu. Jako vůdce ilegálního Portugalského fronty národního osvobození se roku 1961 zúčastnil únosu portugalské lodi Santa Maria. Zákeřně ho zavraždili nedaleko portugalsko-španělských hranic.
– Malcolm X., americký politik, vůdce Black Muslims, představitel černošského pokrokového hnutí, byl zavražděn rasistickými odpůrci.
– Umírá Winston Churchill.
– V Británii se objevuje první soudkyně – žena.
– San Francisco se stává Mekkou mladých lidí bojujících za lidská práva, svobodu a mír. Někteří z nich měli dlouhé vlasy a volali jejich „hippies“. Zkoušeli účinky marihuany, speedu a LSD.
– Hudebníci: The Righteous Brothers, The Kinks, The Animals, Tom Jones, The Rolling Stones, The Beatles, The Who, Donovan, Bob Dylan, Manfred Mann, Elvis Presley, The Byrds, Sonny and Cher, The Four Seasons, Marianne Faithfull , Jaon Baez
– Filmy: Help !, Doktor Živago
– Knihy: Norman Mailer: Americký sen, Graham Green: Komedianti, Frank Herber: Duna
1966
– Ukončení pákistánsko-indické války prostřednictvím OSN a sovětské iniciativy Taškentskou konferencí.
– Rok začal spuštěním největších amerických útoků. V červnu byl bombardován Hanoi, v listopadu Saigon. K Američanům se připojuje Austrálie.
Stupňování amerických útoků vede k stále větším protestům, zejména ze strany studentů. Martin Luther King volá po míru, 8000 protestantů obklíčili Pentagon. Mezi zatčenými byla i Joan Baezová.
– V USA probíhá vlna rasových nepokojů, projevuje se nespokojenost černých Američanů, narůstá tzv. „Černá moc“.
Násilné protesty zasáhly mnoho amerických měst, formuje se skupina Černých panterů – volali po svobodě, zaměstnání pro černých, po garantovaných důchodech, chtěli konec kapitalistického vykořisťování černých, po slušném bydlení, vzdělání, osvobozeni černých od vojenské služby, zabránění policejního násilí …
– Indira Ghándiová se stává premiérkou v Indii. Charles Whitman zabil 12 lidí puškou z věže texaské univerzity.
– Odehrává se občanská válka v Nigérii.

– 16letá školačka z Anglie, Twiggy, s hubenou postavou, velkýma očima a blond vlasy získává titul „Tvář roku“. Stala se symbolem módy 60. let.
– Procter & Gamble představují pleny na jedno použití.
– V Severním moři byla objevena ropa.
– V Kalifornii bylo kriminalizovány LSD. – V Británii se zavádějí dechové testy na alkohol, aby se zabránilo dopravním nehodám. – Drogy a psychedelie ovlivňují trendy v hudbě a kultuře. Média hovoří o skladbách, které propagují užívání drog a používají obrazné vyjádření o LSD.
John Lennon prohlašuje, že Beatles jsou populárnější než Ježíš Kristus.

– Hudebníci: The Beach Boys, The Kinks, Otis Redding, The Rolling Stones, Bob Dylan, The Beatles, Cream, The Monkees, The Doors, The Jefferson Airplane, The Grateful Dead, The Pink Floyd, Jimi Hendrix, Yardbirds, Janis Joplin
– Filmy: 451 stupňů Fahrenheita, Kdo se bojí Virginie Woolfové?
– Spisovatelé: Timothy Leary, Ginsberg, Corso, Ferlinghetti

1967

– Po stažení jednotek OSN z pásma Ghazi začíná arabsko-izraelská válka. Izrael zaútočil proti SAR, Sýrii a Jordánsku (6-denní válka).

– Byla provedena první transplantace srdce, na trh přichází první mikrovlnka.
– Vědci vyrobili první syntetickou verzi DNA.
– Umírá slavný revolucionář Che Guevara, který se stal Martyr a kultovní postavou.
– 400 000 lidí se shromáždilo, aby v New Yorku protestovalo proti vietnamské válce. – V Británii je legalizována homosexualita. Australští aboriginální dostávají volební právo. – Hudebníci. Jimi již zmiňovaní, Janis Joplin, Ravi Shankar, The Beatles, The Who, Pink Floyd, The Four Tops, The Doors, The Lovin’Spoonful, Frank Sinatra, The Mamas adn Papas, Scott Mc Kenzie, Aretha Franklin, Stevie Wonder, The Rolling Stones, The Bee Gees, The Byrds, The Troggs, John Mayall, Jefferson Airplane
– Filmy: Bonnie a Clyde
– Spisovatelé: Koestler, Morris, Norman Mailer, William Golding, Ira Levin (Rosemaryno dítě)

1968

– Od roku 1957 byl v ČSSR prezidentem Antonín Novotný. V 60. letech došlo ke zmírnění represivních metod komunistického režimu. Inscenované politické procesy byly zastaveny a byla zahájena rehabilitace protiprávně odsouzených a popravených. V lednu 1968 došlo v KSČ ke krizi.

Jejím důsledkem bylo oddělení funkce prezidenta republiky do funkce generálního tajemníka komunistické strany. Toto místo získal vedoucí komunistické strany na Slovensku A. Dubček. Pod jeho vedením se začalo prudce rozvíjet hnutí, prosazující dalekosáhlé reformy komunistického systému. V březnu byl zvolen nový prezident – L. Svoboda. Byla zrušena cenzura, otevřely se hranice, vznikaly nové organizace. Reformní hnutí mělo širokou podporu u obyvatelstva. V SSSR vedeném Brežněvem byl však reformní proces sledovaný se vzrůstající nervozitou. Několikrát se pokusili přimět Dubčeka, aby tento proces zastavil. Pro tento záměr získalo SSSR podporu V. BiTaka. V noci z 20. na 21. srpna 1968 vpadli sovětská vojska do Československa. Podporovaly jejich armády Polska, NDR, Bulharska a Maďarska. Bezprostředně poté byla část komunistického vedení na čele s Dubčekem zatčena. 26. srpna 1968 prezident Svoboda podepsal s Brežněvem tzv. moskevský protokol. V podstatě legalizoval sovětskou okupaci.
– Studenti protestují po celém světě – proti okupaci, proti válkám .. Kulturní změny, nespokojenost se společností, vietnamská válka vyvolávají atmosféru revolty provázenou demonstracemi, protestními pochody.
– Jednotky Vietcongu spolu s oddíly severovietnamské armády zahájili rozhodující ofenzívu. USA zastavily bombardování severovietnamského území. Prezident Nixon ohlásil postupné stahování jednotek USA z Vietnamu. Vietnamská válka 1965 – 1973 skončila odchodem Američanů z Vietnamu a spojením dvou států pod komunistickou vládou.
– Martin Luther King, vůdčí osobnost amerického černošského hnutí, nejmladší nositel Nobelovy ceny míru všech dob byl zastřelen v Mempfise (USA, Tennessee). Střelcem byl James Earl Ray, známý pod několika krycími jmény. Zřejmě byl placeným agentem reakčních politických kruhů, které stály v pozadí této politické vraždy. Ani v tomto případě se všechny okolnosti atentátu pravdivě řečeno nic.
– Robert Kennedy, americký senátor, bratr zavražděného prezidenta, ucházející se také na tento úřad, byl zastřelen Sirhan Bísaro Sirhan v hotelu Ambasador v Los Angeles. Politické pozadí tohoto atentátu se nevyjasnilo.
– Hraje se první rockový muzikál na Broadwayi – Hair, později se předváděl v téměř každém velkém městě na světě. Muzikál napsal Joseph Papp.
– V Anglii byl přijat divadelní zákon rušící vládnou cenzuru diavdiel.
– V Praze byla uvedena absurdní drama V. Havla Stížená možnost soustředění
– Hudobníci: Cream, Aretha Franklin, Jimi Hendrix, The Rolling Stones, Otis Redding, The Small Faces, The Beatles, Bob Dylan, Leonard Cohen
– Filmy: Ako som vyhral vojnu, Planéta opíc, Rosemaryno dieťa, Žltá ponorka, 2001 – Vesmírna Oddysea (Kubrick), Vtedy na západe (Leone)
– Spisovatelia: John Braine, Tom Woolf, Carlos Castaneda (Učenie Dona Juana)
1969
– Študent Jan Palach zomiera upálením na protest proti sovietskej okupácii v Prahe. O niekoľko dní jeho príklad nasleduje stredoškolák Jan Zajíc.
– Na miesto A. Dubčeka bol dosadený Gustáv Husák. Pod jeho vedením začína v ČSSR tzv. proces normalizácie. Bola obnovená cenzúra, uzatvorené hranice a prevedené rozsiahle čistky v úradoch, podnikoch, školách.
– Cherles De Gaulle rezignuje na svoju funkciu.
– Prvý človek pristáva na Mesiaci – Armstrong (USA). Pristanie na mesiaci malo predovšetkým demonštrovať americký technologický pokrok. Obrovské náklady na realizáciu prinášali len málo trvalých hodnôt. Závody v dobývaní vesmíru však mali význam v celosvetovom rozvoji satelitných komunikácií, ktorý zrevolucionizoval civilný i vojenský styk. V neskorých 60. rokoch dokázali obrovské prúdové lietadlá preletieť za niekoľko hodín vzdialenosti, ktoré pred vojnou trvali niekoľko dní.
– Vo vzájomných vzťahoch medzi ZSSR a západnými mocnosťami došlo k urovnaniu mnohých sporných otázok a k určitému uvoľneniu, ktoré však prinášalo ďaleko väčší zisk Sovietom.
– August 1969 – Charles Manson beštiálne zavraždil ľudí hollywoodskej smotánky. Mysický guru, vodca komunity – sekty hippies, frustrovaný skladateľ piesní, gitarista, fanúšik Beatles, Charles Manson, ktorý veril v Armagedon, v ktorom čierni povstanú proti bielym a kázal o ňom svojim nasledovníkom. Prežijú ho len oni a stanú sa pánmi sveta. Manson veril, že musí zavraždiť niekoľkých bielych, aby sa splnila jeho vízia. Zavraždili pár La Biancovcov a Sharon Tateovú a jej spoločníkov. Rosemary LaBianca bola zabitá 41 bodnými ranami. Vrahovia opustili miesto činu s odkazom „Smrť prasatám“ napísaným krvou obete. Vraždy boli vykonané pod vplyvom drog.
– Boli položené počiatky internetu.
– Jim Morrison bol zatknutý za verejné pohoršovanie počas svojho koncertu v Miami. Konal sa najslávnejší 3-dňový festival všetkých čias – Woodstock. Končila sa éra hippies.
– Hudobníci: The Beatles, Joe Cocker, Creedence Clerwater Revival, jethro Tull, Plastic Ono Band, Johnny Cash, Cream, Crosby, Stills and Nash, Bob Dylan, The Rolling Stones, Frank Sinatra, T-Rex
– TV: Monty Pytonov lietajúci cirkus, Randall and Hopkirk
– Filmy: Polnočný kovboj, Butch Cassidy a Sundance Kid, Easy Riders, 2001: Vesmírna Odyssea, Zabriskie Point
– Knihy: Mario Puzo – Krstný otec, Kurt Vonnegut – Bitúnok č. 5
Záver
Rôzne udalosti konca 60. rokov priniesli aj zánik idealizmu.
Havla Stížená možnost soustředění
– Hudobníci: Cream, Aretha Franklin, Jimi Hendrix, The Rolling Stones, Otis Redding, The Small Faces, The Beatles, Bob Dylan, Leonard Cohen
– Filmy: Ako som vyhral vojnu, Planéta opíc, Rosemaryno dieťa, Žltá ponorka, 2001 – Vesmírna Oddysea (Kubrick), Vtedy na západe (Leone)
– Spisovatelia: John Braine, Tom Woolf, Carlos Castaneda (Učenie Dona Juana)
1969
– Študent Jan Palach zomiera upálením na protest proti sovietskej okupácii v Prahe. O niekoľko dní jeho príklad nasleduje stredoškolák Jan Zajíc.
– Na miesto A. Dubčeka bol dosadený Gustáv Husák. Pod jeho vedením začína v ČSSR tzv. proces normalizácie. Bola obnovená cenzúra, uzatvorené hranice a prevedené rozsiahle čistky v úradoch, podnikoch, školách.
– Cherles De Gaulle rezignuje na svoju funkciu.
– Prvý človek pristáva na Mesiaci – Armstrong (USA). Pristanie na mesiaci malo predovšetkým demonštrovať americký technologický pokrok. Obrovské náklady na realizáciu prinášali len málo trvalých hodnôt. Závody v dobývaní vesmíru však mali význam v celosvetovom rozvoji satelitných komunikácií, ktorý zrevolucionizoval civilný i vojenský styk. V neskorých 60. rokoch dokázali obrovské prúdové lietadlá preletieť za niekoľko hodín vzdialenosti, ktoré pred vojnou trvali niekoľko dní.
– Vo vzájomných vzťahoch medzi ZSSR a západnými mocnosťami došlo k urovnaniu mnohých sporných otázok a k určitému uvoľneniu, ktoré však prinášalo ďaleko väčší zisk Sovietom.
– August 1969 – Charles Manson beštiálne zavraždil ľudí hollywoodskej smotánky. Mysický guru, vodca komunity – sekty hippies, frustrovaný skladateľ piesní, gitarista, fanúšik Beatles, Charles Manson, ktorý veril v Armagedon, v ktorom čierni povstanú proti bielym a kázal o ňom svojim nasledovníkom. Prežijú ho len oni a stanú sa pánmi sveta. Manson veril, že musí zavraždiť niekoľkých bielych, aby sa splnila jeho vízia. Zavraždili pár La Biancovcov a Sharon Tateovú a jej spoločníkov. Rosemary LaBianca bola zabitá 41 bodnými ranami. Vrahovia opustili miesto činu s odkazom „Smrť prasatám“ napísaným krvou obete. Vraždy boli vykonané pod vplyvom drog.
– Boli položené počiatky internetu.
– Jim Morrison bol zatknutý za verejné pohoršovanie počas svojho koncertu v Miami. Konal sa najslávnejší 3-dňový festival všetkých čias – Woodstock. Končila sa éra hippies.
– Hudobníci: The Beatles, Joe Cocker, Creedence Clerwater Revival, jethro Tull, Plastic Ono Band, Johnny Cash, Cream, Crosby, Stills and Nash, Bob Dylan, The Rolling Stones, Frank Sinatra, T-Rex
– TV: Monty Pytonov lietajúci cirkus, Randall and Hopkirk
– Filmy: Polnočný kovboj, Butch Cassidy a Sundance Kid, Easy Riders, 2001: Vesmírna Odyssea, Zabriskie Point
– Knihy: Mario Puzo – Krstný otec, Kurt Vonnegut – Bitúnok č. 5
Záver
Rôzne udalosti konca 60. rokov priniesli aj zánik idealizmu.

100-letá válka: Příčiny konfliktu

Brzy po uherských Arpádovcích, českých Přemyslovcích a Braniborských Askáncích vymřela roce 1328 další tradiční dynastie. Smrt francouzského krále Karla IV. zaznamenala konec vlády Kapetovců a nástup vedlejší větve, rodu Valois, na nejvýznamnější trůn. Král Filip VI. (Nevlastní bratr Blanky z Valois, první manželky českého krále Karla IV.) Prim už sjednocené území. Později Guyenne a gaskoňský, ležící u Biskajského zálivu, zůstaly v anglických rukou. Anglický král Eduard III. si po své matce (Isabele, dcery francouzského vládce Filipa IV. Sličného) si osobního jisté dědička nároky na francouzskou korunu, avšak francouzské právo nepovažuje dědička nároky žen. V roce 1329 proto přijal od Filipa VI. anglické území ve Francii léno. Konflikt mezi oběma západoevropských velmocemi se tím jen odhalují.

Důvody vleklého anglicko-franouzského střetnutí, tradičně nazývaného 100-letá válka (1337-1453) byly dva. V první řadě přirozená snaha francouzských panovníků plně ovládnout teritorium obydlené francouzsky mluvícím obyvatelstvem, zadruhé zápas o hospodářský rozvinutou oblastí Flander (nyní součástí Belgie). Toto území (nejvýznamnějším střediskem bylo město Bruggy) představovalo hlavní bydliště a zpracovatelské místo anglické vlny. Flanderský sukno mělo v Evropě vynikající zvuk a bylo skvělým exportním artiklem. V Londýně se proto usadili tamní obchodníci, když je vlivná koruna naváděla těsné styky s anglickými partnery, který v Gaskoňském a Guyenne získali žádané víno. Francie chtěla ovládnout Guyenne a spojenectví Flanderského hrabství s Francií vážně ohrožovaly prosperující anglický obchod. Bojovně založen Eduard III. reagoval ostře. Zakázal vývoz anglické vlny do Flander a v roce 1336 obnovil dědičné nároky na francouzský trůn. Finanční půjčky, získané od klášterů, obchodních společností i známé florentské banky Bard a Peruzzo, mu umožnily vyzbrojit armádu na zápas, který byl z hlediska Anglie první válkou motivovanou výrazně obchodními důvody.

Uzavření Bukurešťská míru

Uzavření bukurešťského míru v srpnu 1913 znamenalo jednak ukončení války na Balkáně, jednak změnu zahraniční orientace balkánských států. Rusko se snažilo v průběhu setkání dvou spojenců, Bulharska a Srbska, o neutralitu, což samo o sobě považováno poraženo Bulharsko za zradu. Faktická podpora, kterou Petrohrad poskytl Bělehradu, však nejen přijala Bulharsko ke sblížení s Tureckem, Německem a Rakousko-Uherskem, ale zvýšila i sebevědomí srbské vlády vůči Vienda. Bělehrad nepodnikl žádné kroky ke změnám proti srbským nacionalistům v Bosně, naopak srbská tajná služba stupňovala jejich podporu. Reálné napomáhání terorismu tak významně posunulo Evropu směrem k válce. Obrovské francouzské investice do ruské ekonomiky působily velmi příznivě na hospodářský život euroasijské velmoci. Samosvorná systém se přejmenoval ve státní kapitalismus, stát vlastnil všechny nerostné bohatství, většinu dopravních kapacit a část průmyslu, podnikal v zemědělství. Fakticky ovládal banky a celý finanční systém, pomocí státních zázraků, půjček, zbytek průmyslu a většinu obchodu. Těsně před začátkem války začaly konečně investice přinášet hmatatelné výsledky a ruská průmyslová výroba znamenala dynamický růst. Rychlý růst výroby, zvláště v oborech válečného průmyslu stavěl do schůdnější světla maximálně představy ruských vojenských plánovačů o reorganizaci a modernizaci armády. Nesmírný lidský potenciál zvyšoval i svou vojenskou kvalitu a v několika dalších letech měl šanci přiblížit se evropským standardům po stránce vyzbrojení a techniky. Sílící vojenská moc Ruska však opět umožňovala Petrohradu účinnější prosazovat jeho politické cíle a zaujmout opět místo mezi velmocemi, které bylo ztraceno prohrané válkou s Japonskem a následným revolučním chaosem. Naproti tomu začalo ztrácet dech Německo, které investovalo hlavně do domácí ekonomiky, čímž se postupně začínala projevovat určitá krize z nadvýroby, z části průmyslových oborů. Rychlý rozvoj průmyslu v předchozích letech nejvíce odčerpal neúměrné množství pracovních sil ze zemědělství a Německo přestalo být soběstačným ve výrobě potravin. Němci navíc těžce nesli podřadné postavení v koloniální politice velmocí a žádali nové dělení světa. Díky silnému hospodářství dokázali v prvním desetiletí 20.století vytvořit nejen zlaté rezervy, ale výrazně posílit i sociální síť.

DESIGN: Začali se přípravy na první slovenský Bauhausfest

První slovenský Bauhausfest připravuje na 12. červen Slovenské muzeum designu. K akci se již v tento měsíc uskuteční tvůrčí workshop. Informuje o tom Slovenské centrum designu (SCD). První slovenský Bauhausfest je, jak napovídá jeho podtitul „Zatancuj si Bauhaus!“, Věnovaný tanci. Slovenské muzeum designu spolu s Goethe Institutem v Bratislavě oslovilo kurátora nadace Bauhaus Dessau Torstena Blumeho, aby se skupinou účastníků dubnového workshopu připravil jedinečnou choreografii ve stylu Bauhausu. „Bauhausfest není klasické divadelní představení s herci a publikem, ale maškarní ples, na kterém se každý účastník změní na tancující figurínu,“ avizuje zpráva k akci zveřejněna na webu SCD. Akci, které vychází z unikátní školy scénického umění, kterou definovala v 20. a 30. letech 20. století škola Bauhaus-u pod vedením Oscara Schlemmer, je součástí letošního festivalu Bratislava Design Week.
Vše potřebné pro scénické akci Bauhausfest si připraví účastníci tvůrčího semináře, které se uskuteční od 23. do 25. dubna v galerii SCD, v Satelite v Hurbanovo kasárnách na Kollárovo náměstí 10 v Bratislavě. Účastníkům workshopu na téma „Papír + sen + stroj + zvuk“ představí Torsten Blume scénickou tvorbu na Bauhausu a vysvětlí jim zásady tvorby kostýmů a tance ve stylu Bauhausu. Výtvarník a badatel Blume vede od roku 2011 v nadaci Bauhaus Dessau projekt „Play Bauhaus“, v jehož rámci z teoretického hlediska reflektuje divadlo na Bauhausu v jeho historických souvislostech jako místo hravé tvorby a přenáší ho do současnosti ve formě divadelních experimentů. Na workshopu si účastníci vyrobí papírové kostýmy, rekvizity a spolu s mistrem zvuku si připraví jedinečnou choreografii, kterou představí v červnu na Bauhausfeste v rámci Bratislava Design Week, připomíná se ve zprávě zveřejněné na webstránce SCD. Workshop vyhodnotí v sobotu 25. dubna. Počet účastníků workshopu, který se uskuteční v anglickém jazyce, je omezen na 15 lidí. Podmínkou pro účast na workshopu je i účast na Bauhausfeste. Více o akci, kterou pořádá Slovenské muzeum designu, Goethův institut v Praze, Design Week Bratislava a Stiftung Bauhaus Dessau, je na webu SCD.
Bauhausfest je jedním z množství akcí, které v červnu přinese program letošního mezinárodního festivalu současného designu Bratislava Design Week. Festivalv znikl v roce 2009 jako Dizajnvíkend a od roku 2013 funguje pod názvem Bratislava Design Week. Jde o výběrové akci, na kterém se organizátoři snaží představit to nejlepší z domácí scény: výrobců, prodejců, designérů, nezávislé značky, studenty designu, experimentální design, módu a vybrané projekty a designérů ze zahraničí.
Umělecko-historickou školu Bauhausu založil v roce 1919 Walter Gropius v německém městě Weimar. Studenti v knihovně společně zpracovávali různé materiály jako keramiku, textil, dřevo a sklo. Architekturu, která tento směr nejvíce proslavila, vnímali jako absolutně završení svých tvůrčích snah a studia. Škola Bauhausu byla evropským centrem meziválečné výtvarné avantgardy. V roce 1925 se pro útoky nacistů přestěhovala do Dessau a získala nový název Vysoká škola průmyslového tvarování. V této fázi vývoje kladli její členové důraz na spojení tvorby s průmyslem. V roce 1932 se Bauhaus přestěhoval do Berlína a rok nato jej nacisté zavřeli.

Nashledanou v pekle, přátelé!

Nashledanou v pekle, přátelé! (Po tal. Arrivederci all ‚inferno, amici !, po angl. See You in Hell, My Friends!) Je koprodukční Slovensko-italský film.

Bizarní příběh o skupině podivných lidí, kteří se na venkovském sídle oddávají radovánkám. Jejich činnost je protkána úvahami o smrti, meditacemi, surrealistickými motivy a narážkami na národní téma.

Architekt: Miloš Kalina, Slavomír Procházka
Návrhy kostýmů: Enrico Ruffini
Střih: Patrik Pašš
Vedoucí výroby: Ján Svikruha, Viliam Čankov
Exteriéry: Liptovský Mikuláš a okolí, Ráztoky, Liptovský Ján, Korytnica, Žiarska dolina, Štrbské pleso, Lakšárska Nová Ves
Premiéra: listopad 1990
Poznámka: Původní film byl natočen v roce 1970. Před uvedením se slovenskými tvůrci od této verze distancovali. V roce 1990 se Juraj Jakubisko k projektu vrátil a do značné míry ho propracoval. Dotočil několik sekvencí a pozměnil dialogy.

Juraj Jakubisko (* 30. dubna 1938, Kojšov) je slovenský filmový režisér, scénárista, kameraman, výtvarník. Jeho filmy se vyznačují osobitou poetikou, bizarností a hravostí. Jeho manželkou je slovenská herečka a filmová producentka Deana Horváthová-Jakubisková.

Juraj Jakubisko se narodil 30. Dubna 1938 ve vesnici Kojšov na východě Slovenska. Vystudoval střední umělecko-průmyslovou školu v Bratislavě, kde se poznal s Elem Havetta. Na Filmovou Akademii múzických umění v Praze se společně dostali akorát v době nástupu československé nové vlny. Během studia natočil mnoho krátkých filmů a dokumentů. Po úspěšném absolvování pražské FAMU v roce 1966 následovalo velmi produktivní a dosud nejzajímavější Jakubiskovo období. V příběhu necelých čtyř let natočil tři dlouhometrážní filmy. Debutoval úspěšným filmem Kristova léta (1967) a pokračoval filmy zběhl a poutníci (1968) a Ptáčkové, sirotci a blázni (1968). Kvůli nepříznivé politické situaci v Československu nemohl po normalizaci dokončit svůj v pořadí čtvrtý dlouhometrážní film Na shledanou v pekle, přátelé (tento film dokončil až v roce 1990). V roce 1971 dostal zákaz na točení hraných filmů a byl přesunut do Krátkého filmu v Bratislavě, kde se mohl věnovat jen krátkometrážní, či strednometrážnym filmem. V tomto období Jakubisko natočil filmy Stavba století (1972), Ondrej Nepela (1974), Výstavba tranzitního plynovodu SSSR, NDR, Západní Evropa (1974), Filmy v měsíci ČSSP (1976), Dožínky ’77 (1978). I přes silné cenzuře se mu v tomto období podařilo natočit film na objednávku Bubeník červeného kříže (1977), který vzbudil rozruch výjimečnými výtvarnými kvalitami. V roce 1975 se oženil s Ludmilou Vášová, se kterou má dceru Janette. V roce 1984 se Jakubisko rozvedl. Na konci osmdesátých let mu bylo dovoleno natočit další hraný film a tak vznikl snímek Postav dům, zasaď strom (1979). Po filmu (i přes diváckému úspěchu) přišli opětovné kritiky ze strany státních funkcionářů. Znovu přišli sankce, ale ne takové kruté. Mohl natáčet pouze historické filmy, pohádky a komedie. Do roku 1989 natočil třídílný televizní film Nevěra česky (1979), pohádku Perinbaba (1985) a sedmidílný televizní seriál Teta (1987), který později sestříhal na filmovou verzi s názvem Pihovatý Max a strašidla (1987). V tomto období natočil oceňovaný film Tisícročná včela (1983). Tři měsíce před pádem komunistického režimu měl premiéru jeho poslední film z osmdesátých let Sedím na větvi a je mi dobře (1989).

Islandská zpěvačka Björk představí na Colours of Ostrava nové album Vulnicura

V roce 1985 se znovu oženil. Spolu se svou novou ženou Deanou Horváthovou-Jakubiskovou založili v roce 1991 produkční společnosti J & J Jakubisko Film, kterou Deana Horváthová-Jakubisková vede. Spolu mají syna Jorik. V roce 1990, už bez jakéhokoliv politického tlaku natočil televizní film Téměř růžový příběh (1990). V roce 1992 pokračoval filmem Lepší být bohatý a zdravý než chudý a nemocný. Od roku 1993 žije v Praze, kde natočil svůj další film Nejasná zpráva o konci světa (1997), který byl také prvním filmem v produkci J & J Jakubisko Film. V novém tisíciletí natočil filmy jako Post coitum (2004) a Bathory (2008).

Práce srbské diplomacie v Organizaci pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE)

Dětství a jeho vliv na filmy [upravit | editovat zdroj]
Juraj Jakubisko se narodil 30. Dubna 1938 v malé východoslovenské vesnici Kojšov, která se nachází u města Spišská Nová Ves. Kojšovčania žili tradičním vesnickým životem, s vlastními tradicemi a zvyklostmi. Těmito tradicemi se Jakubisko inspiroval i ve své filmové tvorbě. Například odkaz na tradici zavěšování zvonků na novomanžeskú postel použil ve filmech jako zběhů a poutníci, či Perinbaba. Také místní pohřební rituál přímo až dokumentaristicky znázornil ve filmu Kristova léta.

Pojištění zaměstnanců do zahraničí

Z Kojšová se později přestěhovali do města Košice, které byly v té době kozmpolitným městem. Bok po boku zde žili Slováci, Maďaři, Rusíni, Židé a Češi. V Košicích Juraj Jakubisko návštěvami kina Čas, kde pozerával grotesky s Charlie Chaplinem nebo Busterem Keatonem poznal nový svět – svět filmu. Kromě kina se rád díval i na „divadlo“ u dominikánů. Seskupení pošťáky zde aranžovalo různé živé obrazy z Bible spolu s živými obrazy Lenina a Stalina. Někomu by se toto spojení mohlo zdát zvláštní, ale samotný Juraj Jakubisko z tohoto spojení udělal jeden z principů jeho filmové poetiky.

Všichni proti jednomu, jeden nad všemi …

Všichni proti jednomu, jeden nad všemi …
DENNIS KELLY: DNA
Autor: Kateřina Cvečková

Divadlo Andreja Bagara Nitra | 14. 09. 2012

překlad: Danica Haláková
hudební spolupráce: Peter Zagar
scéna a kostýmy: Diana Strauszová
režie: Svetozár Sprušanský

Všichni proti jednomu, jeden nad všemi
Všichni proti jednomu, jeden nad všemi

Osoby a obsazení:

Phil: Juraj Ďuriš
Lea: Alena Pajtinková
John: Martin Fratrič
Danny: Peter Oszlík / Martin sálech
Mark: Roman Poláčik
Jan: Andrea Sabová a.h.
Brian: Marián Viskup
Richard: Daniel Ratimorský
Cathy: Kamila Antalová a.h.
Adam: Peter Oszlík / Martin sálech

Konstruktivismus – Avantgardní směry první poloviny 20. století

Premiéra: 14. září 2012 ve Velké sále DAB Nitra

Anglický dramatik Dennis Kelly píše současným jazykem o aktuálních tématech a problémech dnešního člověka i celé společnosti. Jeho hry byly přeloženy do několika jazyků a inscenuje se po celém světě. Jednou z jeho nejúspěšnějších a najinscenovanejších je DNA, kterou napsal pro Národní divadlo ve Velké Británii v rámci celonárodního divadelního programu Connections 2007. Hra rozebírající témata a problémy současného způsobu života teenagerů se stala nejen oblíbenou po celé Evropě, ale postupně se dostala i do osnov anglických středních škol. Divadlo Andreja Bagara v Nitře se prostřednictvím projektu TY koksem! zaměřuje právě na inscenace otevírající témata o mladých a pro mladé. V rámci této dramaturgické linie, v níž vznikly i divácky úspěšné inscenace LAVV a DARK PLAY, je tedy právě Kellyho hra vhodným inscenační materiálem. Šéfdramaturg a režisér Svetozár Sprušanský uvedl DNA v české premiéře spolu s dalšími dvěma Kellyho texty: Sirotci a Láska a peníze. Tato slovenská trojpremiéra jen dokazuje tendence a ambice dramaturgie Divadla Andreje Bagara přiblížit se evropským divadelním scénám, tak oslovit současného slovenského diváka.

Ústředním tématem DNA je šikana ve smyslu fyzickém i psychickém, obecně narůstající násilnické sklony a naopak snižující se schopnost empatie mladých lidí. Druhou velmi čitelnou a podstatnou linií textu i inscenace se stává otázka jednotlivec vs. kolektiv, jejímž prostřednictvím je předestřen nejen devastující vliv skupiny na identitu jednotlivce, ale i téma kolektivní viny / neviny, odpovědnosti / nezodpovědnosti za vlastní činy a rozhodnutí. V rámci inscenačních projektu TY koksem! nitranské divadlo nabízí po každém představení i setkání a diskusi s psychologem na témata: parta, tyranie, odpovědnost, násilí, vina.

Základní konflikt je pojmenován už na začátku – parta mladých lidí šikanuje svého spolužáka Adama, přičemž se stane nehoda a on spadne do hluboké jámy. Skupina teenagerů ho považuje za mrtvého a vyhledá spolužáka Phila ( „ten, kterému to nejvíce pálí“), který vymyslí plán, jak se ze situace dostat. Mají vytvořit falešné stopy a falešného pachatele – muže ve středních letech v pošťácké uniformě s porouchanými zuby. Problém nastane, když policie najde muže, který přesně odpovídá jejich popisu a shoduje se i jeho DNA se vzorkem z Adamova svetru. Vzniká tak druhá morální otázka, kterou parta znovu „smete pod stůl“ a nechá nevinného člověka trpět za jejich činy. Další problém přichází s objevením Adama, který ve skutečnosti nezemřel, jen se skrýval v lese – kdyby se však nyní objevil mezi lidmi, ostatní by z toho vyšli jako viníci a lháři, proto Phil rozhodne, že ho opravdu zabijí. Určitá (ne) logika příběhu a reakcí postav dělá Kellyho text až jemně absurdním. Mnohé z postav působí plasticky, na druhé straně však jednoznačnost charakterů a nepřirozenost emocionálních reakcí postav může symbolizovat i šablonu kolektivu, ve kterém se jednotlivec podřizuje většině resp. jednotlivec rozhodne za většinu, která se mu podřídí. Tak jako jsou stejné jejich kostýmy – školní uniformy, tak jsou si podobné i všechny postavy, které se však díky hereckému podání liší alespoň v detailech motivací a chování.

Téma kolektivu i jeho hierarchie tedy hraje v inscenaci důležitou roli. Nejen svobodná vůle, ale i emoce a svědomí postav jsou potlačeny ve prospěch udržení pohody a šťastného mikrosvěta v partii. Tak, jak se jednotlivec podřizuje skupině, herectví je podřízeno konkrétnímu inscenační tvaru DNA a jeho ideje. Navzdory mírně nejasným motivacím a nedostatečnému prostoru pro vývoj charakterů i pro budování vzájemných vztahů (což zčásti vyplývá již z Kellyho textu) se většině herců daří vystavět jako takous postavu a alespoň nastínit minimální změny ve vývoji jejího charakteru. I když jsou spíše vzájemné vztahy jen načrtnuté a dále se nerozvíjejí, herci na sebe reagují a určité napětí na scéně vytvářejí společně. V tomto případě i samotná síla herecké výpovědi stojí na sehrát hereckém souboru – tedy kolektivu.

Juraj Ďuriš buduje drobnokresbou postavy Phila, a to zejména přes střídmé, ale zřetelné výrazové prostředky – jeho mimika je téměř beze změny (nepřítomně hledící) a pohyby jsou úsporné, co má podíl na tom, že z jeho postavy skutečně cítit až nelidský chlad. Jediné situace, ve kterých se Phil projeví, jsou právě ty krizové – tehdy Ďuriš zaujme silným hlasem a až mrazivě klidným a cílevědomým projevem. Vedle vymýšlení chladnokrevného plánu zahlazení stop klidně popíjí kolu a v jistých momentech znát na jeho tváři až zvrhlý pohled s jemným úšklebkem. Přestože zpočátku působí jako nejpasivnější postava, nakonec je to právě on, kdo o všem rozhoduje. Z podivínského samotáře se stává vůdce skupiny, jehož všichni bezmyšlenkovitě poslouchají. Ďuriš Phil celou dobu zůstává stejně chladný, bez jakékoliv emocionální reakce na situace a gradující problém. Bez mrknutí oka vymyslí brutální plán a nakonec i rozhodne o smrti znovunalezeným Adama – a to vše pro dobro partie (Phil: „Co je důležitější, on nebo partie?“ „… Konečně jsou všichni šťastní“). Phil tedy dělá všechny rozhodnutí kvůli zachování harmonie ve skupině a z přesvědčení, že jedná právě to nejlepší. Nakonec to vyplývá i z jeho repliky: „když se kácí les, třísky létají“ – každé vyšší dobro vyžaduje své oběti a v tomto případě se kolektivní obětí stává Adam. V postavě Phila se navíc odráží i neschopnost mladých navázat jakýkoliv citový vztah. Ďuriš jako Phil téměř nikdy nereaguje na Leu (Alena Pajtinková), neodpovídá, mlčí, jen dokola je – jakoby jídlo bylo náhradou za jeho absenci citů, za neschopnost projevit i přijmout jakoukoliv náklonnost. Lea se vedle něj demonstrativně škrtí kravatou a on strnule otevírá balíček s čipsy. Lea mu vypráví o své nejšťastnější chvíli v životě, kterou prožila právě s ním, a Ďuriš mlčky přežvykuje bonbóny. Nakonec však jediná situace, která s ním pohne, je právě definitivní odchod Ley.

Alena Pajtinková dostala prostřednictvím Ley v inscenaci největší prostor. Její postava je jedinou resp. nejjednoznačnějším nositelkou jistých morálních zásad a zdravého úsudku a zároveň apelem na svědomí a pocit zodpovědnosti ostatních. Pajtinková se snaží pracovat se dvěma polohami – rázná a racionální (která se odhaluje zejména během návratu Adama, když je třeba situaci řešit) a zároveň citlivá a emocionální (zejména během scén s Philem). Vedle všech událostech se Lea stále snaží navázat vztah s Philem, a to i přesto, že on ji pasivní odmítá. Nakonec nezvládne neustále ticho, pokrytectví, přetvářku a pocit viny a odchází. Pajtinková disponuje širokým hlasovým rozsahem, který dokáže vhodně využít. Daří se jí klást důraz prostřednictvím práce s intonací, ale aniž by je zbytečně ukřičenými. Zároveň herečka buduje určitý charakter své postavy a nezůstává jen u plošném ztvárnění a šabloně teenagerky.

Hostující herečka (studentka pátého ročníku Katedry herectví VŠMU) Kamila Antalová představila Cathy jako drsnou až bezcitnou puberťačka, při čemž však procházela jemnými změnami odstínům charakteru, či spíše typu postavy. Ze začátku to byla pro Cathy celé jen jedna velká sranda ( „Alespoň je trochu vzrůšo!“), Ze které chtěla vytěžit maximum (účinkování v televizní reportáži o zmizení Adama). Když ale v závěru požádá Phil Cathy, aby „to“ udělala (spolu s Brianem udusila Adama igelitovou taškou), na její mimice znát nervozitu. I její neustálé pití alkoholu zpočátku působí jako prvoplánový prostředek na vykreslení charakterové rysy postavy „nad věcí“, ale v závěrečné scéně Cathy pije evidentně proto, aby zvládla nápor situace. Kamila Antalová si navíc vytvořila prostřednictvím Cathy určitou polohu, která se přibližovala chování teenagerů, aniž by skĺzala do hyperbolizovaného afektu.

Andrea Sabová v roli Jan střídala polohu, kdy je „nad věcí“ a kdy si začíná uvědomovat rozměry a dopady situace (přechody bezprostředního smíchu do hysterického). Později se však Sabová jediným výrazovým prostředkem stává nervózně žvýkání žvýkačky. Stejně plasticky působí postava Marka v podání Romana Poláčik. Dvojice Jan a Mark vypadá jako prvotní viník celé situace, postupně se však tito dva pouze „vezou“ a plní Philove rozhodnutí a úkoly. Poláčik Mark je na první pohled výbušný, v principu však neví jak dál, neví, co se sebou, ani s celou situací. Se zvětšujícím se napětím evidentně ztrácí nervy. Poláčik se snaží pracovat s tónem hlasu (je v něm místy cítit stoupající nervozitu až zoufalství) i s vnějšími projevy agrese (bušení do stěn a vyvolávání bitvy).

John (Martin Fratrič) je na samém počátku lídrem partie, s přicházejícím problémem však ztrácí toto postavení i pevnou půdu pod nohama. Herec se díky své fyzické výšce i důrazem v intonaci (až ofenzivním křikem) staví do autentické polohy agresivního vůdce skupiny, který musí mít všechno pod kontrolou a všech na své straně. Richard Daniela Ratimorského se jeví jako téměř jediný racionální smýšlející, nakonec je však i on sám pod tlakem skupinového vědomí. A přesto, že nesouhlasí se vším a tuší následky, podřídí se Philovi. Charakter postavy Richarda působí již v textu příliš plošně a v inscenaci to není jinak, zřejmě i proto je Ratimorský na jevišti nejméně výrazný. Postavu Briana (Marián Viskup) již od začátku ovládá zejména pocit strachu (evidentní i přes pláč už v úvodní scéně) přecházející až do zoufalství, což ho nakonec spolu s pocitem viny dožene až k šílenství. Marián Viskup plynule a autenticky prochází zmíněnými stádii, už od začátku je na pokraji psychického zhroucení. Viskup se vyhýbá jakékoliv groteskní poloze a postavu Briana buduje prostřednictvím psychologického herectví, čímž působí autenticky a dotváří dramatičnost situace.

V postavách Dannyho a Adama alternují Petr Oszlík a Martin sálech. Oba herci disponují podobným hereckým projevem, v tomto případě však „vítězí“ zkušenosti. Danny je prototyp postavy „šprti“, který má svůj cíl (studovat zubní lékařství) a do ničeho se nechce zaplést. Navíc je zbabělec a každá situace ho vyvede z míry, což je demonstrováno nejen přes jeho neustálé zoufalé naříkání, ale i neustálým, až obsesivní otíráním rukou a žmolkování kapesníky (v podání obou herců). Právě pocit strachu nutí Dannyho jednat ve prospěch skupiny (nejdříve strach z Johna, později strach z následků situace). Oszlík i sálech vytvářejí v postavě Dannyho polohu na hranici grotesky, čímž nadlehčuje tíživou atmosféru celé inscenace. Oszlík disponuje správnou mírou odstupu a nadhledem nad postavou. Díky práci s mimikou (svraštělé čelo a skrčený nos), i nervózním trhaným pohybům a infantilních tónu hlasu působí jako groteskní strašpytel a nekňuba. Šalachovým nejzřetelnějším výrazovým prostředkem se stává nervózně pobíhání nahoru dolů po jevišti a časté změny intonace a tónu hlasu (až do pisklavých výšek či dětského mručení). Postava Adama, který se objevuje v závěrečných scénách inscenace, je výrazná již v samotném autentickém líčení a maskovaní (celý je špinavý a krvavý, má oteklou tvář a špinavou roztrhanou košili). Oba herci (Oszlík i sálech) pracovali právě s polohou jisté nepříčetnosti postavy, a to autenticky – na rozdíl od groteskně podaného Dannyho. Oba vyprávějí pomalu, opatrně – jako by je každé slovo bolelo.

Kostýmy všech herců tvoří téměř identická školní uniforma – což symbolizuje nejen věkové ohraničení postav, ale i ideu kolektivu udávající tón celé inscenaci. Prostřednictvím účesů a líčení navíc dostali herci stylizovaný teenagerským vzhled. Scénografie je jednoduchá (tři stěny a podlaha z dřevěných desek, dřevěné palety, suché listí a několik prázdných skleněných lahví od alkoholu) – představuje Sopu v lese, v níž se parta setkává, a zároveň i místo, kde tráví čas Lea s Philem. Nedokončený okraj podlahy (na okraji jeviště trčí dřevěná prkna) asociuje napětí a neustálou hrozbu nad postavami, které do situace stále více padají; jakož i samotnou tmavou díru, do které reálně spadl Adam. Světelný design v inscenaci má spíše ilustrativní a atmosférotvorný charakter. Práce s ním je zřejmá zejména v částech se sborem, když je celé jeviště v přítmí a skupina herců je osvětlována jen mírně z obou stran, což působí jemně transcendentální. Atmosféru ponurého lesa a životní skepse dotváří i ztlumené světlo při výstupech Ley a Phila.

Režisér Svetozár Sprušanský vložil do inscenace i scény sboru, když herci v určitém rytmu deklamuje báseň od německého básníka R. M. Rilkeho, přičemž tyto scény mají v inscenaci několik funkcí a odkazů. Na první pohled působí skupina herců v stejnokrojích jako skutečný školní sbor, zadruhé ale představuje i partu – skupinu všech postav, které jsou do situace namočené. Kdybychom sbor přirovnali ke sboru v antické tragédii, můžeme mu připsat i symbol svědomí skupiny, symbol kolektivní (ne) viny – zejména přes deklamáciu Rilkeho veršů. Báseň popisuje situaci, v níž se postavy nacházejí – příchozí noc v opuštěném lese, což je metafora blížící se tragédie (Krakov havran přes lesy), i vnitřní svět postavy připomínající Adama (málo snů měl v svém žití) – což působí apelatívne na svědomí všech zúčastněných (jdou lesem stíny dětí). Díky sboru je patrná i jistá cyklická struktura inscenace, kterou nabízí již samotný text a režisér ji takto ještě více zhmotnil. Střídají se scény sboru – prostřednictvím kterého se naznačí vznikající problém či změna situace – se scénami Phila a Ley, kde jsou načrtnuté morální otázky a otázky svědomí, jakož i téma odcizení, neschopnosti mladých navázat skutečný mezilidský vztah; a nakonec skupinové scény, kde se problém řeší – situace i atmosféra graduje. Inscenaci se tak daří prostřednictvím rychlých až filmových střihů udržovat rytmus a jisté napětí. Na plynulém tempu inscenace má ale svůj podíl i samotný gradující příběh a již zmíněné koherentní herectví nitranského souboru. Cyklická struktura konečně připomíná i samotnou bezvýchodnost postav, které se do situace každým jedním rozhodnutím více zamotají, až dospějí do bodu, kdy není úniku, není východiska.

Designérka Sylvia Jokelová: Nechci být nositelkou dobrého vkusu

Jistou dramaturgickou nejasnými mohou být poslední dva sborové obrazy. V předposledním chybí postava Ley, která v předchozí scéně s kufry odchází – jakoby se vymanila zpod vlivu skupiny, z tíhy viny a bezvýchodnosti situace s Philem. V poslední sborové scéně (která tvoří i závěrečnou scénu inscenace) je ale Lea znovu přítomna, přičemž postavy už nedeklamujú Rilkeho verše, ale zpívají píseň resp. na melodii dokola zpívají francouzskou větu, která v překladu znamená: „Nic není seriózní, když máme sedmnáct.“ Z toho může vyplývat, že jejich největší vinou je tedy jejich nedospělost a nezralost, kvůli které jednali tak, jak jednali. Zadní stěna scénografie se pomalu vysouvá vzhůru a v loučí světla se objevují zpívající herci, ke kterým se postupně přidává i Phil, který ale zůstává stát zády k divákům. Alegoricky bychom si to mohli vysvětlit jako metaforický obraz viníky, přičemž Phil je ten, jehož podíl je největší, nebo to může symbolicky vyjadřovat hierarchii partie – v ní je Phil „šéfem“ (proto se nezařadí k ostatním, ale vyčuhuje z davu). Jedním z problémů inscenace jsou právě takové dramaturgické nejasnosti, které nabízejí několik vysvětlení – nebo spíše nadinterpretácií pozorného diváka, či divadelního kritika? V konečném důsledku však působí spíše (pouze) jako poetický efekt a ne významový apel.

Inscenace DNA splňuje svůj účel v rámci projektu TY koksem! i v rámci cílové skupiny (tedy přinášet rezonující témata a vzdělávat), nepřináší však žádný výrazný interpretační posun vzhledem k Kellyho text. Ústředním tématem a poselstvím pro dnešní mladou generaci tedy zůstává nebezpečí síly kolektivu (s „špatným“ vůdcem), absence morálních zásad a pocitu viny či emocionální ochabnutí a neschopnost budování mezilidských vztahů a převzetí odpovědnosti za své činy. DNA ukazuje, jak se všichni dokáží spojit proti jednomu a zároveň jako jeden jediný člověk dokáže zmanipulovat celý kolektiv, který ztrácí jakékoliv zábrany.

Rok v Kocourkově hra Jána Chalupky

Ján Chalupka: Rok v Kocourkově

Úvodem recenze o hře Jána Chalupky která se jmenuje Rok v Kocourkově si dovolím ocitovat vžitou charakteristiku her tohoto autora z Encyklopedie dramatických umění na Slovensku: „Neobyčejný úspěch Chalúpkovo her spočíval v autorově kvalifikované kombinační schopnosti pohotově spojovat působivé, překvapující a protichůdné dějové, příběhové i situační motivy, tak v jeho daru výstižné charakterové, jazykové, slovní komiky (míchání češtiny, maďarštiny, němčiny, latiny ve svižných a hravých dialozích). “

Rok v Kocourkově hra Jána Chalupky
Rok v Kocourkově hra Jána Chalupky

Vstoupit do přípravy hry s takovou výbavou by se mohlo považovat za polovinu práce. Neznámo proč nitranské upravovatelné Chalúpkovo textu potřebovali doslova „vykochať“ staré známé Kocourkov, vypustit některé postavy (např. Pana z Chudobíc) a to nejen po obsahové stránce, ale i jazykové. Pravděpodobně, jak o tom svědčí slova režiséra Kamila zisku, že „humor by měl vycházet z kontrastů samotných situací“. Ale co se nestalo? Vynecháním jistých rolí a oddělenou instalací postav na jevišti do samostatných pásem, vypadli střety postav, např. učitele a mistra Tesnošila, tedy i situace a případná situační komika. V první části dominovala v popředí rodina Tesnošilových i díky výraznému až pronikavému hlasovému projevu paní Tesnošilovej (v podání Evy Večeřová), zatímco kdesi v pozadí se zvolen nový učitel brát s Ludmilou, dcerou starého učitele, aniž by se odehrál boj žen o post Kantorová manželky. Ze hry vypadlo soupeření, trapné napodobování vyšších vrstev pomocí jazyka, dramatické střety postav s úsilím nejen bavit, ale i poučit.

O něco živější byla druhá část pod názvem Vše naopak, kde humornou stránku textu oživili postavy ztvárněné Gabrielou Marcinková, Danielou Kuffelovou, Jurajem bulky a Petrem Oszlíkom.

Zvláštní poznámku si zaslouží postava kněze, tedy Jana Chalupku, který vstupoval do děje s úryvky z vlastních kázání. Tento retardační prostředek působil rušivě (přes veškerou snahu Martina sálech mu místy nebylo rozumět) – i když podle slov režiséra – „přinášel do inscenace transcedenci, doplňující to přízemní, co zobrazoval autor ve hrách“.

Ptám se: A co bylo autorovým záměrem, když tvořil své hry? Potřeboval transcedenci? Vždyť psal veselohry! Ne, on chtěl především bavit a zároveň nastavit zrcadlo. Chalúpkovo zrcadlo odráželo nejen opilství a nafoukanost, ale především lidskou hloupost v jejích mnoha variantách. Všechny tyto vlastnosti jsou aktuální i dnes, proto by se s nimi měli autoři a inscenátorů více zabývat. Škoda, že Nitra v tomto případě zmeškala vlak a nevyužila nabízenou šanci. Svědčí o tom samotný fakt, že publikem se nesmáli a ani velmi nebavilo, ba dokonce někteří ani nechápali souvislost prvního a druhého dějství, protože šlo o spojení dvou Chalúpkovo prací. Text v bulletinu vypovídal sice o záměru tvůrců, ale inscenace ho nakonec nenaplnila. A nesplnila ani zásadu, že „to, co je zábavné, probouzí estetickou emoci a obrací se na intelekt (Patrik PAVIS: Divadelní slovník, Bratislava, Slovensko 2004, s. 238).

Marta Žilková rádio Devín