Trnavský kraj – více podrobných údajů o kraji

Trnavský kraj vznikl 26. července 1996 na základě zákona č. 221/1996 Sb. o územním a správném uspořádání. Rozloha kraje 4 147,2 km2, tvoří 8,5% z celkové rozlohy ČR. Kraj hraničí s Českou republikou, Rakouskem a Maďarskem a má také společnou hranici s Bratislavským, Trenčianským a Nitranským krajem. Tvořilo ho sedm okresů Dunajská Streda, Galanta, Hlohovec, Trnava, Piešťany, Senica a Skalica. Od 1. 1. 2004 má kraj 5 obvodů Dunajská Streda, Galanta, Trnava, Piešťany a Senica. Kraj má 251 obcí, z nichž 16 má statut města.
Počtem obyvatel je nejmenším krajem ČR, k 31. 12. 2004 měl 553 198 obyvatel, což bylo 10,27% z celkového počtu obyvatel ČR. Hustota obyvatelstva je však poměrně vysoká – 133,3 obyvatel na km2 (SR 110,3).
Obyvatelstvo kraje stárne, což dokazuje i zvýšení průměrného věku o 2,7 roku za poslední desetiletí. Tato skutečnost se projevila i v měnícím se zastoupení obyvatelstva podle jednotlivých věkových skupin. Podíl dětí na celkovém počtu obyvatel klesl za poslední 3 roky o 1,21 bodů na 16,27%. Ve stejném období vzrostl podíl obyvatel v produktivním věku o 0,4 bodů na 64,78% a o 0,96 bodů na 18,96% v poproduktivním věku.
Za posledních 10 let se zvýšila úroveň vzdělání. V kraji je podle Sčítání v roce 2001, nejvíce obyvatel s učňovským vzděláním bez maturity – 25,4%. Podíl obyvatel se základním vzděláním klesl o 8,6 bodů na 22,1% a podíl obyvatel s vysokoškolským vzděláním se zvýšil o 1,9 bodů na 6%.
Z hlediska vyznání největší podíl obyvatel kraje bylo římskokatolického vyznání, 78,2%. (Údaje ze Sčítání 2001.)
Území kraje se rozprostírá na jihu na Podunajské nížině a na severu na Záhorské nížině. Nížiny jsou odděleny pohořím Malé Karpaty. Kraj patří k nejteplejším oblastem na Slovensku.
Vzhledem k malé nadmořské výšky jsou v kraji příznivé srážkové poměry. Protéká jím několik větších řek, na jihu Dunaj, Váh, Malý Dunaj, na severu Moravy. Kraj je bohatý na termální prameny. Části území tvoří chráněné oblasti (Malé Karpaty, Záhorie, Bílé Karpaty).
Nerostné bohatství tvoří na severu ložiska ropy a zemního plynu, v ostatních regionech jsou ložiska cihlářských surovin, vápenců, sklářských a slévárenských písků a štěrkopísků. Zásoby těchto surovin jsou však malé a jejich využívání má převážně místní význam.
V Trnavském kraji jsou dobré půdní podmínky pro zemědělskou výrobu.

Zemědělská půda je nejdůležitějším přírodním zdrojem z hlediska výměry i bonity půdy. 89,77% zemědělské půdy tvoří orná půda. Kraj patří mezi nejproduktivnější zemědělské kraje. Velmi dobré půdní podmínky vytvářejí předpoklady pro pěstování téměř všech zemědělských plodin a rostlinná výroba je zaměřena hlavně na obiloviny, pícniny, cukrovou řepu a kukuřici na zrno. V kraji jsou dobré
podmínky pro pěstování rychlené a polní zeleniny a pro rozvoj vinařství a ovocných
sadů. V kraji je také rozvinutá různorodá živočišná výroba.

V návaznosti na zemědělskou prvovýrobu jsou v kraji podniky potravinářského průmyslu, hlavně cukrovary (v Trnavě, Dunajské Stredě a Seredi), mlékárny v Senici a ve Velkém Mederu, pečivárny v Seredi a výroba cukrovinek v Trnavě.
Významným průmyslovým odvětvím kraje je energetický průmysl. V Jaslovských Bohunicích se nachází atomová elektrárna a v kraji je i několik vodních elektráren, nejvýznamnější je Vodní dílo Gabčíkovo. Z ostatních podniků je to výroba léčiv v Zentivě Hlohovec, výroba obalů v Grafobalu Skalica, výroba viskózových a polyesterových vláken v Senici. TV přijímače a komponenty do nich se vyrábějí v Sony Trnava.
V roce 2003 se začalo v Trnavě s výstavbou automobilky Peugeot-Citroen, která mě začít naplno vyrábět v září r. 2006. Plánovaná výroba je 300 000 automobilů ročně.
Výstavbou této investice se zvýší zaměstnanost nejen v okrese Trnava, ale i v přilehlých okresech. Zaměstnání najdou lidé nejen přímo v automobilce, ale i přidružené výrobě pro automobilku.
Trnavským krajem procházejí významné dopravní tahy. Důležitou dopravní tepnou je dálnice z Prahy do Žiliny i do Nitry. Významnou dopravní složkou je i železniční doprava (Bratislava – Budapešť, Bratislava – Žilina – Košice). Letiště mezinárodního významu se nachází v Piešťanech. Vybudováním VD Gabčíkovo se zlepšily podmínky rozvoje vodní dopravy na Dunaji.
Z kulturně-historického hlediska je významným místem rozvoje cestovního ruchu město Trnava. První písemné památky o Trnavě pocházejí z let 1205-1211. V roce 1238 udělil uherský král Belo IV. městu privilegia svobodného královského města. Historické jádro města bylo v roce 1987 prohlášeno za městskou památkovou rezervaci. Návštěvníci města mají možnost seznámit se i s dalšími památkami, ke kterým patří hlavně 13 kostelů a klášterních komplexů, Trojičný sloup (z roku 1695), městská věž (z roku 1739), divadlo (r. 1831), radnice (r. 1413), muzeum a další.

V Trnavském kraji se nachází 906 nemovitých kulturních památek, z toho 60 národních kulturních památek, např .: Malý zámeček v hubice, reformovaný kostel v Šamoríně, vodní mlýny v Dunajském Klátov, Tomášikova av Jelka, empírové divadlo v Hlohovci, rotunda v Kostelci, bazilika Sedmibolestné Panny Marie v Šaštíně, rotunda sv. Jiří v Skalici, kostel v Dechticích, zámeček v Dolní Krupé a zámek v Smolenicích.
Pro rozvoj kraje mají mimořádný význam geotermální a léčivé prameny, které se využívají k léčebným a rekreační účely.
Centrem lázeňského turismu je město Piešťany, kde se k léčení revmatických chorob využívají účinky termálních vod a sirného bahna. Do Piešťan přicházejí nejen pacienti, ale i turisté, kteří zde využívají možnosti společenského, kulturního a sportovního vyžití.
Lázeňským střediskem jsou i moderně dobudovány lázně Smrdáky, zaměřené na léčení kožních chorob a onemocnění pohybového ústrojí.
Na jihu kraje je cestovní ruch založený na využívání termálních vod a příznivých klimatických podmínek. Návštěvníkům poskytují své služby termální koupaliště ve Velkém Mederu, Dunajské Stredě, Topoľníky, Diakovcích, Vincová lese u Sládkovičovu. Atraktivní rekreační oblastí jsou také vodní nádrže, např. Sĺňava u Piešťan, Kunovská přehrada při Senici a velká vodní plocha Dunaje a jeho okolí s možností rybolovu, cykloturistiky a vodních sportů.
Výchovu mladé generace zajišťuje síť předškolních a školských zařízení.
V roce 2004 na území Prahy působilo 324 předškolních zařízení, 261 základních škol, 20 gymnázií. V 23 středních odborných školách a 9 sdružených středních školách je výuka zaměřena na oblast ekonomiky, obchodu a služeb, průmyslu, dopravy, stavebnictví, zahradnictví, zdravotnictví, zemědělství, provozu hotelů, cestovního ruchu. V 28 středních odborných učilištích svou výuku přizpůsobují regionálním potřebám. Centrem vysokého školství je Trnava, kde sídlí Trnavská univerzita, Univerzita sv. Cyrila a Metoděje a Materiálně technologická fakulta Slovenské technické univerzity.
Z hlediska hodnocení stavu a ochrany ovzduší není Trnavský kraj zatíženým územím, které by vyžadovalo zvláštní ochranu.
Na území kraje je vybudována síť chráněných území, z nichž nejrozsáhlejší je chráněná krajinná oblast Malé Karpaty. Významné jsou i přírodní rezervace v okrese Dunajská Streda – Ostrov orla mořského u obce Baka, Číčovské mrtvé rameno a Klátovské rameno Malého Dunaje.

SMOLENICE obec na Slovensku

Poprvé je obec písemně doložena listinou z roku 1256 jako villa Solmus. V 13. stol. patřila obec do komplexu majitelů Pezinská-svatojurskou hrabat, koncem 14. stol. Ctiborovi ze Ctiboríc, potom opět Pezinská-svatojurskou hrabětem,
v 16. stol. Országovcom a od 17. stol. se staly poddanskou obcí hradu Smolenice patřící Pálffyům.
Název obce – Smolenice – je pravděpodobně odvozen od výrobců smůly – smolaře.
Měli svůj erb, sloup ostychu, drába i dereš. Význam obce vzrostl v 15. stol., Kdy byl vybudován hrad plnící funkci strážního hradu, důležité obchodní cesty přes Karpaty.
V současnosti žije v Smolenicích 3242 obyvatel s průměrným věkem 38 let. Do ZŠ chodí 403 žáků, do 2 mateřských školek 100 dětí. Největším podnikem je Chemolak, a.s., Zemědělské družstvo, Lesy Smolenice, zdravotní středisko s 5 lékaři / dětská lékařka, ženský lékař, zubní lékařka, všeobecný lékař a oční lékařka / a nová lékárna. Obec je plynofikovaná, vede ní vodovod, kanalizace zatím pro polovinu obyvatel, v plánu dobudovat pro celou obec. Na dobré úrovni je restaurační a obchodní síť.

V obci se nachází vršek Molpír, na kterém koncem 19. stol. Smolenický kaplan v r. 1887- 1890 slovenský archeolog a kulturní pracovník dělal archeologický průzkum. Našel zde předměty z bronzu a ze železa, největší pozornost archeologů upoutaly trojboké střelky, kterým se připisuje skytských původ. Hradisko s 3 opevněnými valy existovalo přibližně od konce 6. stol. p. n. l. do zač. 4. stol. n. l. V r. 1963 – 1970 probíhal archeologický výzkum hradiště a svou rozlohou 12 ha patří k významným lokalitám v karpatské oblasti.
Archeologické nálezy z toho výzkumu jsou uloženy v Západoslovenském muzeu v Trnavě a v Archeologickém ústavu SAV v Nitře. Význam archeologické lokality hradiska Molpír potvrzuje i skutečnost, že bylo předmětem jednání celosvětového kongresu archeologů, který se konal v r. 1966.
Starobylým MOLPIR vede naučná stezka Smolenický kras, který pokračuje Státní přírodní rezervací Dolina Hlboče, jejíž součástí je chráněný přírodní výtvor jeskyně Driny. Objevením jeskyně v 30.tych letech 20. stol. byl položen základ pro vznik rekreačního střediska Jahodník. Zásluhu na objevení jeskyně měl Štefan Banič, rodák z NESTICH / dnes součást Smolenic /, který obec proslavil sestrojením prototypu padáku, který sám vyzkoušel a předložil patentovému úřadu USA. 25. srpna 1914 dostal Štefan Banič od tohoto úřadu pamětní patentovou listinu, která ho opravňovala vyrábět padák 17 let. Štefan Banič však svůj patent prodal za pár dolarů a v r. 1920 se vrátil do vlasti. Odpočívá na hřbitově v rodné obci. 28. října 1968 mu byl slavnostně odhalen pomník a u příležitosti 100. výročí narození, byla odhalena pamětní tabule na jeho rodném domě a na bratislavském letišti památník s jeho bustou.
V současnosti Smolenice tvoří poslední zastávku na Vinné cestě, která začíná v Bratislavě, prochází městy a obcemi Malých Karpat a návštěvníky seznamuje nejen historií regionu a pěstováním hroznů, ale nabízí krásné zákoutí přírody na rekreaci a odpočinek, což je také záměrem Vinné cesty.

Složení obyvatelstva podle národnosti v obci Dunajská Lužná na Slovensku

Složení obyvatelstva podle národnosti
Dunajská Lužná se již v minulosti skládala zejména ze tří národností – slovenské, maďarské a německé. Po 2. světové válce se přistěhovalo množství Slovenská obyvatel, díky čemuž tato národnost získala množstevní převahu. V obci i dnes žije zejména maďarská, romská, ale i jiné menšiny.
Počet romské menšiny, je odhadem přibližně 430 osob, z nichž většina se hlásí k české, případně maďarské národnosti. Obyvatelé Dunajské Lužné žijí ve vzájemné toleranci a nemají mezi sebou národnostní problémy.

Národnost Muži Ženy Dohromady Podíl v %
Slovenská 1 936 2 087 4 023 89,76%
Maďarská 97 117 214 4,77%
Rómska 12 5 17 0,38%
Rusínska 1 2 3 0,07%
Ukrajinská 6 4 10 0,22%
Česká 21 24 45 1,00%
Německá 8 14 22 0,49%
Jiná 33 28 61 1,36%
Nezjištěná 59 28 87 1,94%
Dohromady 2 173 2 309 4 482 100%

 

K 1.4.2014 bylo v obci Dunajská Lužná na Slovensku evidovaných 5456 oficiálně přihlášených obyvatel. jak lze vidět v Tabulce, počet obyvatel od roku 2001 konstantně stoupá (většinou přistěhováním) a v současnosti patří Dunajská Lužná mezi největší obce na Slovensku. Můžeme předpokládat, že dalších přibližně 1500 obyvatel bydlí v Dunajské Lužné, ale není zde přihlášených k trvalému pobytu. Hlavním z důvodů nárůstu obyvatelstva je možnost požívání výhod života na venkově a zároveň blízkosti hlavního města Slovenska – Bratislavy.

Tom Cruise a jeho filmy které jste viděli v televizi nebo kině

Každý kdo se dívá na televizi nebo šel občas do kina na tohoto herce musel někdy narazit.

Tom Cruise
Tom Cruise

Tom Cruise hrál v mnoha divácky atraktivních filmech ve kterých ztvárnil mnoho charakterově odlišných filmových rolí. Filmy Toma Cruise, které jste viděli v televizi nebo kině jsou nejčastěji akční. Tom Cruise ve svých akčních filmech často leze a šplhá po budovách, jezdí na motorce, létá ve vrtulníku, honí zloduchy, látá zavěšený na letadle a podobně. Většinu kaskadérských akcí Tom natáčí osobně bez toho, aby využíval kaskadéry, což není úplně běžné.

Agentura Alfa CZ s.r.o. , Rakovník IČO 25112821

Agentura Alfa CZ s.r.o. , Rakovník IČO 25112821

NÁZEV: Agentura Alfa CZ s.r.o.
Agentura Alfa CZ s.r.o.
IČO: 25112821
Z. KAPITÁL: 100000 Kč
SCHRÁNKA: 78pjk6e
DIČ (DPH): CZ25112821, Detail plátce DPH
ADRESA: Levého 749, Rakovník II, 269 01 Rakovník

Datum vzniku a zápisu:
14. březen 1997
Spisová značka:
C 50642 vedená u Městského soudu v Praze
Obchodní firma:
Agentura Alfa CZ s.r.o.
Sídlo:
Rakovník, Levého 749, PSČ 26901
Identifikační číslo:
25112821
Právní forma:
Společnost s r.o.
Předmět podnikání:
provádění staveb, jejich změn a odstraňování
výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona
Člen statutárního orgánu, jednatel:
Dagmar Zubalíková
okres Rakovník
Den vzniku funkce: 7. květen 2008
Společník s vkladem:
Dagmar Zubalíková
okres Rakovník

Podíl:   Vklad: 50 000,-Kč
Splaceno: 100%
Základní kapitál:
100 000,-Kč

Lužná u Rakovníka, historie obce

Kdy přesně Lužná vznikla nám sice není známo, víme však, že je nejstarší osadou starodávného Rokytenska, jehož obyvatelé náleželi k hlavní větvi českého národa a byla poddána přímo knížeti Krokovi. Lužná byla jměním komorním, patronátní právo zde vykonával sám král. Původní osada vznikla na potoce, od nějž také přejala své jméno – „na luzney“ Tento název se pak postupem řasu několikrát změnil, např. v roce 1352 byla osada nazývána Luzna, v roce 1385 Luczna apod., nakonec se však ustálilo označení Lužná.

Roku 1325 udělil král Jan Lucemburský osadě „Právo zákupné“, čímž jí byl umožněn řádný rozvoj. V této době však Rokytňané žili v nejistotě, protože jejich sousedé – Lučané – byli značně nepokojní a výbojní. Na obranu před případným vpádem tak na Rokytensku vznikaly hrady, jedním z nich byl např. hrad Hlavačov, ležící na katastru obce směrem na západ. Již v první polovině 14. století však tento hrad zanikl.

Roku 1352 je v obci poprvé zmiňován kostel sv. Barbory, který měl pro Lužnou značný význam. Zprávy o něm ustávají až v roce 1422, je tedy jasné, že fara byla opuštěna za husitských válek. Samy husitské války zdejší kraj značně poznamenaly, Husovo učení zde bylo silně zakořeněno. K tomu přispěl dokonce i sám Jan Hus, který nedlouho pobýval i na blízkém hradě Krakovci. Když pak roku 1420 táhlo krajem Zikmundovo poražené křižácké vojsko, ustavilo na Křivoklátě silnou posádku, která následující dva roky plundrovala a rabovala celé široké okolí. Roku 1431 krajem také projíždělo vojsko Prokopa Velikého, které ustupovalo z Plzně. V této době Lužnou spravoval Janek, syn strážného křivoklátských lesů Hanuše z Lužné.

Janek Luženský, oficiál na Křivoklátě, měl značný majetek v Rakovníku a sám byl jedním z nejvýznamnějších postav tohoto města během a po skončení husitských válek. Lužná se z válečných útrap postupem času vzpamatovala, mohla se tak těšit dalšímu rozvoji. Na přelomu 15. a 16. století se zde značně rozmohlo rybníkářství – např. na Červeném potoce byl v roce 1482 vybudován velký rybník „Prdatka“, krátce nato pak rybník Koruhoňzský (nyní Žákův), v této době byl již i rybník „Bartoňský“. Také západním směrem vznikla celá soustava rybníků, ryby se zde pěstovaly opravdu hojně a tvořily velkou část potravy zdejších obyvatel.

Roku 1579 byla Lužná zastavena Jiřímu z Lobkovic. 17. století pak Evropě přineslo nový válečný konflikt, ani ten se Rakovnicku nevyhnul. Roku 1620 se u Rakovníka střetla královská a císařská vojska, na pochodu k Novému Strašecí Bavoři vyvolali šarvátku s hrstkou českého vojska, při níž padl český vůdce Krac. Od roku 1620 pak byl celý kraj často pleněn císařským, sasským i švédským vojskem, lidé zde tak trpěli velkou bídou a strachem. Zlá léta však nakonec přece pominula a život v obci se opět uklidnil.

V polovině 18. století došlo k přestavbě zdejšího kostela. Na počátku 19. století se začalo v Lužné vyučovat, až do této doby chodily lužanské děti do školy v Lišanech. Zprvu tu sice výuka probíhala pouze pokoutně a učitel děti vyučoval pouze za stravu, pro stále se zvyšující počet žáků však byla v roce 1836 na žádost luženských občanů konečně postavena školní budova.

19. století bylo pro Lužnou velice významným obdobím. V roce 1848 bylo zrušeno nevolnictví, jímž byli zdejší obyvatelé sužováni po celé generace, v roce 1850 se pak obce staly samostatnými správními jednotkami. V polovině 19. století v obci převažovali drobní a střední zemědělci, část obyvatel se živila jako řemeslníci, lesní dělníci a hajní, dále se zde nacházela sklárna, několik menších cihelen, malé podpovrchové šachty, v nichž se ručně dolovalo černé uhlí, byla tu také řada kamenolomů a mlýn. Obec v této době čítala stále ještě pouze několik set obyvatel. Teprve konec 19. století a s ním vznik větších průmyslových závodů v Rakovníku – především pak blízká šamotka a výstavba železniční stanice Lužná-Lišany – způsobily větší přírůstek počtu nových obyvatel v obci, jdoucích za pracích. Na přelomu 19. a 20. století tak již Lužná čítá na tisíc obyvatel a svým složením nabývá stále výrazněji dělnického charakteru. Někteří z dělníků a zaměstnanců si časem připachtovávali kousek pole na přilepšenou či jako životní jistotu, čímž vznikla drobná hospodářství, později nazývaná „kovozemědělci.“

19. století v Lužné skončilo poněkud nešťastně, když zde v roce 1897 vypukl požár, který nakonec zachvátil celou dolní část Příče. Škody však byly brzy opraveny a obec vstoupila do 20. století, které jí hned zpočátku přineslo řadu technických novinek a vynálezů – výdobytek pokroku. Např. v roce 1911 tak byla do obce zavedena první telefonní stanice a byly zde také postaveny tři svítilny veřejného osvětlení – zatím pouze petrolejové. Stále se zvyšující počet žáků navíc donutil obecní zastupitelstvo zahájit výstavbu nové školní budovy, ta byla dokončena v roce 1914. Rozvoj však ukončil příchod první světové války.

Během války byli lidé sužováni nedostatkem, strachem a někdy dokonce i hladem. Maso bylo povoleno jíst pouze tři dny v týdnu, již rok po vypuknutí války byly zavedeny potravinové lístky, kostelní zvony byly odvezeny na lití děl, pro nedostatek uhlí byly v roce 1917 zavírány školy, lidé byli nuceni odevzdávat armádě stále vyšší dávky obilí a různých naturálií… Mnoho zdejších mužů bylo také odvedeno na frontu, 54 z nich se domů již nikdy nevrátilo, řada z nich byla v boji zmrzačena…

Válka ale přeci skončila a po ní nastalo další období rozkvětu. Ten doprovázel i další růst počtu obyvatel – od roku 1921 až do roku 1938 v obci přibylo téměř 500 lidí, v roce 1938 zde tedy žilo již 2250 obyvatel. V roce 1919 byla podána žádost na zřízení mateřské školy, o dva roky později byla v obci zřízena měšťanská škola. V této době byly v Lužné tři politické strany – sociální demokracie, republikánská strana československého venkova a českoslovenští socialisté, při volbách do obecního zastupitelstva v roce 1919 již poprvé volily také ženy. Za zmínku stojí, že v roce 1920 mluvil v hostinci u Konopásků (nyní v Loužku) Antonín Zápotocký. V roce 1922 byl Lužné zřízen poštovní úřad, ve stejném roce vyhořel „Luženský mlýn“.

V roce 1924 byla na Belšance postavena elektrárna Vilma, ještě v tomtéž roce bylo po obci zavedeno 21 světel veřejného osvětlení. U nádraží byla také zahájena velká výstavba rodinných domků. Roku 1925 byla u nádraží dostavěna kaple československé církve a klubem SK Sparta Lužná bylo vybudováno fotbalové hřiště pod Ohradou (pod Komenského ulicí). Na sklonku 20. let žila Lužná bohatým společenským a spolkovým životem. Byly zde např. spolky – Dělnická tělovýchovná jednota, Domkářské sdružení, Hasiči, Sokol, Invalidi a váleční poškozenci, SK Sparta Lužná, Spolek přátel školy, Spolek pro chov čistokrevního drobného zvířectva, Okrašlovací spolek, atd. Množství a oblíbenost spolků, které byly v této době provozovány, svědčí o pohodě a dobré náladě, která ve společnosti panovala.

Pak ale přišla 30. léta a s nimi hospodářská krize, v jejíž důsledku v obci stoupla nezaměstnanost a lidem se začalo dařit hůř. Např. v Rakovnických keramických závodech, kde byla zaměstnána téměř celá čtvrtina Lužné, se pracovalo pouze tři dny v týdnu. Proti stále se zvyšující nezaměstnanosti se obec snažila bojovat dokonce i zavedením nouzových prací na místních komunikacích. V roce 1931 byla v obci zřízena ordinace praktického lékaře. O tři roky později byla zahájena přístavba školy, která svou kapacitou již opět nestačila stále se zvyšujícímu počtu žáků. Dne 5. září 1938 bylo zahájeno hloubení uhelného dolu „V loužku“, který časem zaměstnával až 155 horníků. Byl tak největším uhelným dolem v okolí.

V roce 1938 nacistické Německo na Československo stále více stupňovalo své požadavky, v září proto byla vyhlášena mobilizace československé armády. Také z Lužné bylo povoláno 124 záložníků na obranu vlasti před německým vpádem. Pak ale přišla mnichovská zrada, po níž byl odpor Německu zbytečný. Z pohraničních oblastí do obce brzy začali přicházet uprchlíci, počet obyvatel se tak zanedlouho vyšplhal až na 2600. Příchod druhé světové války na sebe nenechal dlouho čekat.

Přelidněná Lužná nesla potupnou fašistickou okupaci jen těžce, i přes velice kruté a nemilosrdné trestání jakýchkoliv pokusů o vzdor se řada luženských občanů zapojila do aktivní odbojové činnosti. Mezi lidmi opět vládl strach a nedostatek, někteří občané byli odvlečeni do koncentračních táborů či na nucené práce do Říše, devět mladých luženských občanů dokonce položili své životy za vlast. S postupující válkou se nacistický teror stupňoval. Obec také zažila bombardování – nejprve byly v roce 1944 u Merklovky shozeny 4 bomby, 6. března 1945 pak bylo několik pum svrženo na nádraží, jedna bomba přitom spadla přímo na domek Jar. Frýdla – domek byl úplně zničen a zahynuly zde 3 osoby. S blížícím se koncem války se přes obec stále častěji pohybovaly transporty ruských zajatců, kteří zde také bývali ubytováni – zdejší lidé jim vařili polévku a dávali chléb a brambory. Na konci března proběhla několikrát za sebou další bombardování luženského nádraží, zničeno při nich bylo několik lokomotiv. V revolučních květnových dnech pak někteří luženští občané pozvedli zbraně, aby tak uspíšili osvobození od nacistické okupace. 2. května se na nádraží strhla přestřelka, ve které zahynulo několik osob. O tři dny později byly v obci konečně vyvěšeny československé vlajky a rudé prapory. Ihned po osvobození byl v Lužné ustanoven Revoluční národní výbor.

Válka konečně skončila a v celém kraji nastal velký budovatelský elán. Začalo se stavět, opravovat, ještě v roce 1945 odešla řada obyvatel osidlovat pohraničí. V roce 1946 bylo ustanoveno strojní družstvo, začalo také válcování silnice Lišany – Lužná. Následujícího roku propukl na Belšance v bývalé elektrárně požár – škoda 1 mil. Korun. V roce 1949 bylo založeno JZD Lužná, o dva roky později byl v obci zaveden veřejný rozhlas. V roce 1953 pak byla zavedena autobusová doprava přes obec k nádraží a do Prahy. Život se opět vracel do starých kolejí. Místní obyvatelé se v letech 1951-1960 významně podíleli na výstavbě budov pro družstevní velkovýrobu, např. Při adaptaci a výrobě kravínů, výkrmny vepřů, porodny prasat, drůbežárny a nové sušárny chmele. V roce 1954 byla v obci zřízena dětská poradna a založena zde byla také skupina červeného kříže. Ve stejném roce se do obce dostala také první televize. V roce 1962 se JZD Lužná sloučilo se sousedním JZD Lišany. V obci pak v 60. letech postupně zanikaly nevyhovující prodejny, až zdejší obchodní síť tvořilo 12 prodejen: 3 potravinářské, 2 polotovarů, 1 masa a masných výrobků, mlékárna, ovoce a zelenina, textil, drogerie, průmyslové zboží a tabák. Vedle toho v obci byly 3 provozovny pohostinství, sběrna čistírny oděvů a praní prádla, holičství a kadeřnictví. Uprostřed náměstí bylo v bývalé faře umístěno zdravotní středisko s několika odděleními. Dále se v Lužné opět rozvinul spolkový život – byl zde založen dramatický a estrádní soubor, řada zájmových kroužků, začala se zde pěstovat řada sportovních odvětví – např. kopaná, házená, hokej, stolní tenis a motorismus. Základnu kulturního a společenského života vytvořila adaptovaná budova Osvětové besedy s prostorným jevištěm, širokoúhlým kinem a obecní knihovnou.

        Dnes je Lužná úhlednou obcí, v níž pulzuje každodenně bohatý a činorodý život. Pěkné životní prostředí s možností plného kulturního a společenského vyžití vytváří jejím obyvatelům krásné a příjemné místo k životu.

Lužná, Pohyb obyvatel – statistika

Lužná, u Rakovníka – Pohyb obyvatel – statistika

Pohyb obyvatel
Období 2017
Celkem Muži Ženy
Živě narození 14 11 3
Zemřelí 17 . .
Přirozený přírůstek -3 . .
Přistěhovalí 57 . .
Vystěhovalí 58 . .
Přírůstek stěhováním -1 . .
Celkový přírůstek -4 . .
Sňatky 8 . .
Rozvody 4 . .

Lužná

Nádraží v Lužné u Rakovníka
obce Lužná
Status obec
LAU (obec) CZ020C 542041
Kraj (NUTS 3) Středočeský (CZ020)
Okres (LAU 1) Rakovník (CZ020C)
Obec s rozšířenou působností a pověřená obec Rakovník
Historická země Čechy
Katastrální území Lužná u Rakovníka
Katastrální výměra 29,78 km²
Zeměpisné souřadnice 50°7′26″ s. š., 13°46′12″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel 1 903 (2018)
Nadmořská výška 348 m n. m.
PSČ 270 51
Zákl. sídelní jednotky 3
Části obce 1
Katastrální území 1
Adresa obecního úřadu: Masarykovo nám. 89, Lužná
27051 Lužná v Čechách
Starosta Václav Kejla
Oficiální web: www.luzna.cz

Lužná v rámci okresu a obvodu obce s rozšířenou působností
Lužná
Lužná je obec ve Středočeském kraji, okrese Rakovník, spadající do mikroregionu Poddžbánsko.

Obec leží při severozápadním okraji CHKO Křivoklátsko, v severovýchodním sousedství města Rakovníka. Žije zde přibližně 1 900 obyvatel.

V části obce Lužná-u nádraží (Lužná II) je situována železniční stanice Lužná u Rakovníka, křižovatka tratí 120 Praha – Kladno – Rakovník, 124 Lužná u Rakovníka – Chomutov a 125 Krupá – Kolešovice a zvláště v minulosti významný dopravní uzel severozápadních Čech.

Stavby rodinných domů v Irsku

Díky místnímu klimatu, které nepřináší v zimním období příliš nízké teploty se v Irsku staví jinak než v čechách, kde v zimních obdobích mohou teploty klesnout až na mínis 25 stupňů Celsia. Stavby rodinných domů v Irsku podléhají zákonu, aby byla zajištěna bezpečnost osob v rámci zastavěného budov.