Čína zahájila s Ruskem jednání o odkupu jeho zlevněné ropy. Tou zamýšlí doplňovat své strategické rezervy dané suroviny. Ruská ropa – typu Ural či Sokol – se obchoduje třeba s třetinovou slevou oproti severomořské ropě Brent, jejíž cena představuje světový standard.
Čína a Rusko jednají o nákupu ropy na mezivládní úrovni, jen s malým přímým vlivem jednotlivých petrochemických firem a podniků, uvádějí zdroje agentury Bloomberg. To svědčí o tom, že Peking utužuje svoji energetickou vazbu s Moskvou.
Ruská ropa se v historicky mimořádné slevě ocitla v důsledku západních sankcí vůči Rusku. Západní země, včetně EU, postupně ukončují svůj dovoz ruské ropy a ropných produktů, či tak letos a v příštích dvou letech učiní. To vytváří tlak na růst cen ropy z oblastí mimo Ruska, po níž je nyní větší sháňka, neboť pochopitelně slouží jako náhražka ropy ruské.
Zdražující pohonné hmoty jsou na Západě, včetně EU a Česka, klíčovým zdrojem nejrapidnější inflace za posledních několik desítek let. Čína ale naopak nyní může těžit z nákupu levné ruské ropy a vytvářet citelné tlak na zmírňování inflace u sebe doma. Vítězem střetu mezi Západem a Ruskem tak i proto může být právě ona.
Čína oficiálně nezveřejňuje objem svých strategických rezerv. Odhady prováděné například pomocí satelitních snímků indikují, že má kapacitu disponovat více než miliardou barelů kombinovaných státních a komerčních rezerv. Pro srovnání státní strategické rezervy USA mají maximální kapacitu mírně přesahující 700 milionů barelů.
Lukáš Kovanda, Ph.D.
Hlavní ekonom, Trinity Bank
TRINITY BANK
Trinity Bank působí na finančním trhu již 25 let a vznikla transformací Moravského Peněžního Ústavu – spořitelního družstva. Má téměř 25 000 klientů a její bilanční suma přesahuje 18 miliard Kč.
Trinity Bank se specializuje na privátní a korporátní bankovnictví, u fyzických osob se zaměřuje především na vkladové a spořicí produkty, které nabízejí nadstandardní zhodnocení úspor.
růst světové populace a potravinová bezpečnost lidstva
Očekávaný růst světové populace a příjmů v nadcházejících letech vedl vlády po celém světě k rozvoji strategií a partnerství k zajištění potravinové bezpečnosti. Na jedné straně, pokud je potřeba podpořit růst produkce potravin, na druhé straně se od producentských zemí vyžaduje, aby shromáždily úsilí za účelem rozvoje udržitelnějších výrobních systémů.
růst světové populace a potravinová bezpečnost lidstva
Koncept potravinové bezpečnosti lze hodnotit dvěma aspekty: kvalitou a kvantitou. Pojem bezpečnost potravin neboli zdraví potravin se vztahuje na kvalitu potravin a zahrnuje obavy z fyzikální, chemické a biologické kontaminace v procesech výroby, zpracování, logistiky a finální přípravy, která může poškodit lidské zdraví i životní prostředí. Pokud jde o termín potravinová bezpečnost, vztahuje se na dostupnost potravin, která je dostatečná pro uspokojení všech potřeb obyvatelstva.
Pokud jde o množství, Brazílie je úspěšný příběh. Země je významným světovým hráčem, produkuje dostatek potravin pro zásobování domácího trhu a velký podíl na mezinárodní poptávce. Brazílie je podle USDA v současnosti největším vývozcem masa (hovězí a kuřecí maso), sóji, cukru, pomerančové šťávy a kávy. Navíc patří mezi hlavní vývozce bavlny, kukuřice, ovoce, vepřového masa a lesních produktů.
Brazílie je v současnosti světovou velmocí v produkci potravin a díky svým komparativním výhodám, jako je dostupnost přírodních zdrojů (voda, půda) ve vztahu k jiným zemím, dokáže vyrobit mnohem více. Je však zajímavé sledovat historickou dynamiku, abychom pochopili, jak Brazílie zasáhla toto privilegované postavení a jaké jsou její výzvy k udržení zemědělské produkce udržitelným způsobem v nadcházejících letech.
Přestože má Brazílie po celou dobu své existence svou ekonomiku spojenou se zemědělskou produkcí, země byla až do 70. let výrazně závislá na dovozu potravin. Na konci tohoto desetiletí Brazílie investovala do domácí produkce potravin jako strategie potravinové bezpečnosti. Podporu poskytl zemědělský úvěr a vývoj nástrojů k udržení cen, na kterých se začátkem roku 2000 podílel soukromý sektor. Investice výzkumu a vývoje navíc vedly k novým technologiím, které umožnily produkci obilí v Cerradu a v roce 2000 v Matopibě (státy Maranhão, Tocantins, Piauí a Bahia).
Technologické inovace v zemědělství zvýšily úroveň produktivity, což umožnilo zvýšit produkci od roku 1990 do roku 2020 více než čtyřikrát, zatímco plocha použitá k produkci obilí vzrostla ve stejném období pouze o 68 %, podle údajů IBGE. U ostatních plodin, jako je káva a pomeranč, produkce vzrostla, ale plocha se snížila. Právě díky investicím a povzbuzení žila Brazílie na konci minulého století „Revolução Verde“.
Potravinová soběstačnost je výzvou pro ekonomický rozvoj a sociální stabilitu pro další generace, vzhledem k tomu, že přírodní zdroje jsou omezené a část produkce je alokována na jiné využití, jako jsou biopaliva, vlákna a průmyslové suroviny. Pro podporu rozšiřování výroby a produktivity se proto používání agrochemikálií, zemědělských strojů a biologických a informačních technologií stalo nutností.
Tyto produkty a zdroje je však třeba využívat racionálně a v souladu s vědeckými doporučeními s cílem zmírnit poškození zdraví výrobců a spotřebitelů a poškození přírodních zdrojů během jejich toku v dodavatelských řetězcích. V důsledku toho je vývoj nových technologií pro udržitelnou výrobu, méně poškozující životní prostředí, opět cestou k zajištění potravinové bezpečnosti pro budoucí generace.
komplexní pohled na problematiku vodních zdrojů. Západní civilizaci, která chápe dostatek pitné vody jako samozřejmost, poskytuje vhled do života lidí, pro něž je naopak nedostatek tohoto cenného přírodního zdroje neustálým ohrožením. Znečištěná voda každým rokem zabíjí více lidí než AIDS a války. Více než třicet tisíc lidí denně umírá na nemoci, které se přenášejí kontaminovanou vodou. Režisérka Irena Salinová mimo jiné dokládá, jakým způsobem a za jakou cenu se nadnárodní korporace pokoušejí vodu privatizovat a výhodně zpeněžit. Vybízí rovněž k zamyšlení nad tím, jakou vodu pijeme, proč si ji kupujeme a od koho, a hledá také odpověď na zdánlivě jednoduchou otázku: může vodu někdo skutečně vlastnit?
Národní správa přírodních oblastí chráněných státem (Sernanp) , zástupci regionálních vlád severních regionů země a Peruánská společnost pro právo životního prostředí (SPDA), se zúčastnili setkání Severního makroregionu, které se snaží upevnit optimální správa a ochrana chráněných přírodních oblastí na severu země.
Stejně jako v minulých letech je akce, na níž se zúčastnili zástupci regionálních vlád Lambayeque, Tumbes, Piura, Cajamarca, Amazonas a La Libertad, prostorem pro účast regionálních úřadů, občanské společnosti (zastoupené předsedy výborů management), vykonavatelé smluv o správě, jakož i vedoucí chráněných přírodních území a krajských památkových rezervací.
Jedním z hlavních cílů setkání je konsolidace severního makroregionu; podobně identifikovat stav regionálního systému ochrany (SRC) každé regionální vlády, aby bylo možné stanovit závazky pro jeho posílení.
Další cíle jsou: propagovat uplatňování pokynů pro začleňování genderového přístupu do veřejné správy; posílit kapacity účastníků na nástroji monitorování procesů územního členění; a spojovat management chráněných oblastí s územím, v souladu s regionálními, místními a komunitními iniciativami, doplněnými o výzvy, výzvy a zkušenosti vedené Sernanpem.
Alfredo Gálvez , právní specialista Biodiverzity a původních obyvatel SPDA , poukázal na to, že toto setkání posiluje koordinovanou práci mezi regiony a subjekty napojenými na chráněná území. Stejně tak zdůrazňuje význam ANP pro ochranu biologické rozmanitosti a vytváření zdrojů prostřednictvím cestovního ruchu.
„Toto severoevropské makroregionální setkání je transcendentní, protože představuje klíčový prostor pro propojení národního systému chráněných území a regionálních systémů severní zóny Peru. Připomeňme, že regionální chráněné oblasti doplňují Národní soustavu státem chráněných přírodních oblastí (Sinanpe), takže je to jedna z mála oblastí, kde Sernanp může poskytnout technickou podporu Gore, pokud jde o zachování biologické rozmanitosti a managementu. AČR je dán na základě společných směrnic a kritérií, jakož i navazujících na procesy vytváření nových oblastí a efektivitu řízení,“ upozornil.
Akce se mohla uskutečnit díky podpoře SPDA, která poskytuje Sernanpovi pomoc při institucionálním posílení pro zřízení, správu a finanční udržitelnost chráněných přírodních oblastí. Akci financoval Andes Amazon Fund.
Hlavní dohody
Na schůzce přijaly regionální vlády a Sernanp závazky v souvislosti s následujícími pracovními liniemi:
Upozornění na transparentnost životního prostředí: co čeká Peru poté, co bude pozastaveno z EITI?
Peru opět zaostává v demokracii a správě životního prostředí. Tentokrát s pozastavením provádění Iniciativy pro transparentnost těžebního průmyslu (EITI), prostoru, ke kterému se dobrovolně připojila, aby pracovala na zlepšení transparentnosti a odpovědnosti. Toto porušení se přidává k odmítnutí Kongresu k ratifikaci dohody z Escazu.
Píší: Fátima Contreras a Pámela Ramirez / Environmental Policy and Governance Programme
Iniciativa pro transparentnost těžebního průmyslu (EITI) je iniciativa, která spojuje zástupce vlád, těžební společnosti a odbory, občanskou společnost a mezinárodní organizace v implementujících zemích, aby společně pracovali na zavádění standardů transparentnosti a odpovědnosti.
Tento týden EITI oznámila, že Peru bylo dočasně pozastaveno z této aliance , protože nepředkládalo zprávy o výkonu těžebních činností v těžebním a uhlovodíkovém sektoru. Zprávy EITI zprůhledňují informace o těžbě ropy, zemního plynu a těžebních činnostech v zemi, aby byly zveřejněny podrobné údaje o příspěvcích a dopadech odvětví a shromažďovaly se informace o licencích a smlouvách, dohledu nad výrobou, výrobním příjmem a zdaněním, příjmem distribuce, sociální a ekonomický přínos, monitorování životního prostředí, mimo jiné.
Informace, které musela peruánská vláda zaslat, odpovídaly podle původně schváleného plánu práce osmé zprávě za období 2019–2021; ačkoliv byla dodací lhůta prodloužena, tento závazek nebyl splněn, což vedlo k pozastavení země.
Od roku 2005 je Peru součástí iniciativy EITI poté, co dobrovolně zavedlo řadu opatření souvisejících se zaručením správy iniciativy a mechanismů transparentnosti, aby bylo zajištěno dodržování standardů uvedené iniciativy pro transparentnost a odpovědnost společností. Bohužel tyto snahy byly marné, protože pokud bude pozastavení Peru potvrzeno, rada EITI by mohla zvážit vyloučení země.
Peru opět zaostává v demokracii a správě životního prostředí. Tentokrát s pozastavením provádění Iniciativy pro transparentnost těžebního průmyslu (EITI), prostoru, ke kterému se dobrovolně připojila, aby pracovala na zlepšení transparentnosti a odpovědnosti. Toto porušení se přidává k odmítnutí Kongresu k ratifikaci dohody z Escazu.
Píší: Fátima Contreras a Pámela Ramirez / Environmental Policy and Governance Programme
Iniciativa pro transparentnost těžebního průmyslu (EITI) je iniciativa, která spojuje zástupce vlád, těžební společnosti a odbory, občanskou společnost a mezinárodní organizace v implementujících zemích, aby společně pracovali na zavádění standardů transparentnosti a odpovědnosti.
Tento týden EITI oznámila, že Peru bylo dočasně pozastaveno z této aliance , protože nepředkládalo zprávy o výkonu těžebních činností v těžebním a uhlovodíkovém sektoru. Zprávy EITI zprůhledňují informace o těžbě ropy, zemního plynu a těžebních činnostech v zemi, aby byly zveřejněny podrobné údaje o příspěvcích a dopadech odvětví a shromažďovaly se informace o licencích a smlouvách, dohledu nad výrobou, výrobním příjmem a zdaněním, příjmem distribuce, sociální a ekonomický přínos, monitorování životního prostředí, mimo jiné.
Informace, které musela peruánská vláda zaslat, odpovídaly podle původně schváleného plánu práce osmé zprávě za období 2019–2021; ačkoliv byla dodací lhůta prodloužena, tento závazek nebyl splněn, což vedlo k pozastavení země.
Od roku 2005 je Peru součástí iniciativy EITI poté, co dobrovolně zavedlo řadu opatření souvisejících se zaručením správy iniciativy a mechanismů transparentnosti, aby bylo zajištěno dodržování standardů uvedené iniciativy pro transparentnost a odpovědnost společností. Bohužel tyto snahy byly marné, protože pokud bude pozastavení Peru potvrzeno, rada EITI by mohla zvážit vyloučení země.
Co znamená pozastavení Peru od EITI?
V souladu s tím, co uvádí EITI, má Peru do 30. září tohoto roku předložit připravovanou zprávu. Pokud nebude zveřejněn, bude Peru pozastaveno, dokud Rada iniciativy nepotvrdí, že země uspokojivě dodržela závazek zprůhlednit informace o platbách a sociálně-environmentálních výdajích odpovídajících roku 2019 . Pokud však pozastavení trvá déle než rok, může správní rada zvážit odstranění Peru ze seznamu zemí, které jsou součástí EITI.
Toto pozastavení je jasnou překážkou ve snaze země zajistit scénář transparentnosti a odpovědnosti, který podporuje posílení ekologické demokracie země, a tedy i investičního klimatu a tím i jeho kvality . Je také zřejmé, že prohlášení EITI je výsledkem nedostatečné výkonnosti země při práci na standardech iniciativy, které umožňují zpřístupnění informací o zdrojích z těžebních činností občanům, společnostem a vládám.
Pro demokracii a vládu je tedy nebezpečné, že Peru projevuje toto chování pro zemi a pro region, protože to ukazuje nezájem pokračovat v agendě o otázkách transparentnosti a obecně o ekologické demokracii země. agendu, která se připravovala léta a že je stále naléhavé, aby ji orgány na různých úrovních upřednostňovaly.
Upozornění na demokracii a správu životního prostředí
Oznámení o pozastavení účasti země v EITI zdůrazňuje další multilaterální platformy. Je důležité předložit na stůl, že se jedná o společný závazek s dalšími iniciativami, jako je Partnerství pro otevřené vládnutí (OGP), Cíle udržitelného rozvoje (SDG) a Dohoda Escazú, které musí přidat synergie pro mnoho společných prvků, které mají mezi sebou, navíc shody mezi jejich plány a agendami.
Tyto čtyři prostory poskytují nejen lepší standardy, které posilují transparentnost informací, ale také zaručují účast občanů tím, že jim dávají vedoucí, aktivní a bdělou roli s cílem přispět k udržitelnému rozvoji a posílit důvěru ve stát.
Dohoda z Escazu je stále v evidenci a čeká na rozhodnutí Kongresu Republiky, aby se země mohla připojit a zahájit její implementaci společně se zeměmi Latinské Ameriky a Karibiku. Zatímco OGP doufá, že zahájí nový proces přípravy akčního plánu země, aby se stanovily nové závazky pro nové implementační období.
Nesmíme zlehčovat důležitost práce ve prospěch transparentnosti, protože jde o pilíř ekologické demokracie a dalších práv, jako je účast veřejnosti a výkon spravedlnosti, což je hlavní nástroj boje proti korupci. Neměli bychom to dělat ani za účasti země v těchto prostorech, protože kromě toho, že představuje příležitost pracovat na modernizaci státu a práv na podporu, je to příležitost integrovat jeho plány, cíle a záměry k dosažení jejich spojení a pokrok v ekologické demokracii, lidských právech, transparentnosti, účasti občanů a odpovědnosti.
Implementace závazku iniciativy EITI k posílení transparentnosti informací a odpovědnosti znamenalo velký krok k budování silnější demokracie a správy v oblasti životního prostředí. Je trestuhodné, že se v práci na zaručení práv a v posilování institucionálního rámce vracíme zpět.
Ropná skvrna: Repsol považuje žalobu za škodu ve výši 4,5 miliardy USD za „nepodloženou“
Požadavek Indecopi je podle společnosti také „nepatřičný a nesourodý“, kromě toho, že poukazuje na to, že za skládkování ropy by odpovídalo plavidlo pověřené vykládkou.
„Žaloba oznámená společností Indecopi je neopodstatněná, nepřípustná a nekonzistentní, protože neřeší příčiny úniku; ani na úklidové a sanační práce již provedené společností Repsol; ani na kanály péče, které společnost pro postižené vytvořila, prostřednictvím spolupráce s peruánskou vládou, a protože jejich odhady postrádají sebemenší základ pro podporu uvedených čísel,“ upřesňuje společnost.
V dokumentu Repsol dodává, že podle dostupných informací lze dojít k závěru, že únik byl způsoben výtlakem plavidla Mare Doricum v době vykládky ropy, což způsobilo protržení podmořského zařízení. Společnost se také odvolávala na dokončení úklidových prací ve 28 oblastech severně od Limy, a to i přesto, že dokončení těchto prací dosud žádný peruánský úřad nepotvrdil.
V další části prohlášení Repsol upozornil na dohodu před předsednictvím Rady ministrů o vypracování seznamu lidí postižených únikem ropy. Je třeba poznamenat, že rybářská sdružení byla proti tomuto konsensu, protože poukazují na to, že ne všechny dotčené osoby byly zohledněny a že částky nepokrývají ztráty způsobené ukládáním uhlovodíků .
V závěrečné části svého prohlášení společnost také uvádí, že „odhadovaná částka náhrady škod by byla kolem 150 milionů USD“, což je údaj, který nepotvrdily ani peruánské úřady.
„Pokud jde o únik ropy v moři Ventanilla, ministerstvo životního prostředí má přesné pokyny, aby dohlíželo na čištění ekosystému a aby společnost Repsol odškodnila, jak odpovídá, všechny postižené rodiny,“ řekl Castillo.
Ropná skvrna: asi 3000 lidí by nebylo zařazeno do registru obětí
Nezávislí pracovníci z různých oblastí souvisejících s rybolovem, gastronomií a ambulantním obchodem očekávají, že budou zařazeni do nového seznamu, který vyjde v nejbližších dnech.
Nedávný článek v Diario El Comercio shromáždil svědectví rybářů a dalších postižených ropnou skvrnou, ke které došlo 15. ledna v rafinérii La Pampilla provozované společností Repsol. Odsoudili, že nebyli zařazeni na seznam obětí, který sestavil Národní institut civilní obrany (Indeci) na základě informací poskytnutých obcemi a v koordinaci se společností.
Tento seznam zahrnoval 5555 hlav rodin z postižených oblastí, ale nebyli zohledněni nezávislí pracovníci z různých oblastí souvisejících s rybolovem, gastronomií a ambulantním obchodem, což by se blížilo 3000 lidem. Podle Martína Rodrígueze, právníka zastupujícího skupinu Defending Ancón, je jen v této čtvrti přibližně 2300 postižených pracovníků, kteří nedostali zálohu na odškodnění.
„Máme prodejce zmrzliny, kteří prodávali na molu, na plážích Conchitas nebo Pocitos, které byly kvůli úniku uzavřeny, a přišli o práci, ale nejsou v registru. Uznali pouze ty prodejce, kteří měli licenci, ale 80 % pracovníků v zemi je neformálních, toto kritérium nedává smysl […] Na začátku se Indeci přišla zaregistrovat, aniž by vysvětlila, co to je, někteří pochopili, že to bylo doručovat koše , ale lidé chtěli skutečná řešení a nepřihlásili se. Odtud padrón pochází,“ řekl El Comercio.
Carmen Cabanillas, viceprezidentka Asociace rybářů, rekreačních středisek a nezávislých prodejců přístavu Chancay, také ujišťuje, že 220 lidí nebylo při sčítání v Repsolu zohledněno, a to navzdory skutečnosti, že důkazy o jejich práci v této oblasti kontaminované ropou. Řemeslník z mladého města Santa Rosa v tomto přístavu také upozornil, že za oběti nebylo považováno ani 45 lidí věnujících se výrobě a prodeji ručních prací.
Asociace prodavačů stanů, výrobců deštníků a pouličních obchodníků z Chorrillos Beach South s 51 členy a Asociace stínů a stínů přístavu Chancay s 11 členy se také připojily k tvrzením a ujišťují, že jsou přinejmenším tisíc lidí, kteří nejsou součástí registru.
Minulý čtvrtek, 12. května, několik těchto skupin pochodovalo do města Chancay, aby požádalo o zařazení do registru. Podle Jorgeho Nuñeze Carriona, vedoucího úřadu civilní obrany obce, „bylo mnoho problémů lidí, kterých se to nedotklo“ a nový seznam by měl být zveřejněn za čtrnáct dní v červnu. Pedro Díaz, ředitel decentralizovaného ředitelství Indeci v Limě a Callao, uvedl, že za 20 dní bude seznam dokončen a že bude zahrnovat těchto 3000 lidí.
Zpráva z El Comercio také uvádí, že rybáři z Ventanilly a Chancay odsoudili, že ve skalnatých oblastech pláží a ostrovů se nadále objevují zbytky uhlovodíků, kromě toho, že několik z nich mělo po úniku zdravotní problémy, způsobené bolestmi hlavy. bolest hlavy, pálení očí, únava, průjem a zvracení.
Pro Daniela Cácerese Bartru, zástupce v Latinské Americe organizace Sustainable Ocean Alliance (SOA), poukázal na důležitost provádění studií k vyhodnocení přítomnosti znečišťujících látek v mořské fauně, která byla přímo i nepřímo ovlivněna ropou.
„Neexistuje žádná analýza celkových uhlovodíků u bezobratlých, toto palivo se hromadí v těle organismů, které jsou následně spotřebovávány. Velikosti ryb už nejsou takové, jaké bývaly, k úniku došlo v období rozmnožování ptáků a celý tento dopad není znám,“ řekl Cáceres Bartra.
Občanské organizace zveřejnily prohlášení, ve kterém vyjádřily své znepokojení nad obtížemi, kterým čelí boj proti nelegální těžbě, činnosti, která ohrožuje naši biologickou rozmanitost a původní obyvatelstvo.
Podle observatoře tento zákon – v rámci svých závěrečných doplňujících ustanovení – také stanovil vytvoření zákona o drobném hornictví a řemeslné těžbě (MAPE) a jeho Národní víceodvětvové politiky ve lhůtě ne kratší než sto osmdesáti dnů. V současné době by tyto byly v procesu výstavby, návrhu a projednávání; nicméně „dodnes nebyly svolány organizace občanské společnosti a další instituce, které se zabývají těmito problémy“, ani „hlasy těch, kteří trpí přímými následky neformální a nelegální těžby“.
„Tento proces nepochybně vyžaduje zásah a rozhodování různých úředníků a státních zaměstnanců Ministerstva energetiky a hornictví (Minem), stejných, kteří musí mít zkušenosti, znalosti, kapacitu, způsobilost a bezúhonnou pověst v dané věci. pod správou, jakož i to, že nemají dotazy ani odkazy týkající se činnosti nelegální těžby,“ dodala skupina.
Nelegální těžba se týká především Amazonie včetně chráněných přírodních oblastí
Observatoř také vyjádřila své znepokojení nad schopností vedoucího tohoto portfolia, Carlose Sabina Palaciose Péreze, řídit Minem, protože „dodnes nashromáždil trestní vyšetřování pro různé trestné činy spáchané v letech 2014–2020, zejména související se zločiny zpronevěry a zneužívání“. autority.
Stejně tak varoval před „pokusy zmírnit a upravit pravidla pro boj proti nelegální těžbě, které by prosazoval z Kongresu republiky kongresman Eduardo Salhuana z politické strany Alianza para el Progreso“. Je třeba připomenout, že Salhuana byl také bývalým poradcem Federace horníků Madre de Dios (FEDEMIN) a byl klíčem ke schválení zákona 31388.
„Upozorňujeme všechny úřady a společnost obecně na tyto události, které ohrožují hlavní státní instituci v energetice a hornictví, která je odpovědná za relevantní rozhodnutí související s regulací hornické činnosti u nás. upozornit na snahu oslabit právní rámec proti nelegální těžbě,“ uzavřelo prohlášení.
Dokument podepisují instituce jako Peruánská asociace pro ochranu přírody (APECO); Právo, životní prostředí a přírodní zdroje (DAR); Andské ekosystémy (ECOAN); Peruánská nadace pro ochranu přírody (Pronaturaleza); Kené ústav lesních a environmentálních studií; Oceana Peru; Frankfurtská zoologická společnost (FZS Peru); Peruánská společnost práva životního prostředí (SPDA); Yunkawasi, mimo jiné.
Skutečnost:
Observatoř nelegální těžby a souvisejících aktivit v klíčových oblastech biodiverzity byla zřízena v reakci na hrozbu, kterou nelegální těžba představuje pro životní prostředí, zdraví a integritu obyvatel, zejména původních obyvatel a volně žijících živočichů, kteří dané oblasti obývají chráněná přírodní území a klíč oblasti biologické rozmanitosti, řeky a další vodní plochy.
Více než 2 miliony hektarů chráněných lesů v Loretě odpovídají regionálním chráněným oblastem.
Tyto prostory mají tuto kategorii díky své vysoké environmentální a kulturní hodnotě, proto je jejich ochrana nezbytná pro zajištění kontinuity ekosystémů a služeb, které poskytují.
Loreto, největší departement v zemi, pokrývá 35 047 942 hektarů lesů, uvádí platforma Geoforests ministerstva životního prostředí (Minam). Kromě toho se zde nachází více než 13 milionů hektarů mokřadů, které uchovávají 53 % zásob uhlíku v Peru. Díky této ekologické hodnotě je 24,11 % jeho území chráněno v rámci nějaké formy ochrany, mezi nimiž vynikají regionální památkové rezervace (ACR).
AČR jsou chráněnými prostory pro svou významnou biologickou, kulturní a ekonomickou hodnotu. Stejně tak chrání základní ekosystémy pro rozvoj lidského života. Například Alto Nanay Pintuyacu-Chambira ACR, která chrání horní toky povodí, což zaručuje kontinuitu dodávek pitné vody do Iquitos.
Tyto prostory mohou být v současné době ohroženy nelegálními aktivitami, jako je nelegální těžba dřeva a těžba, které ohrožují jejich ekosystémy, zdroje a populace, které tato území obývají a aktivně se podílejí na jejich ochraně.
Navzdory významu AČR však velká část populace, místní i celostátní, o jejich existenci neví. Zveme vás proto, abyste prostřednictvím 360° videí poznali dvě regionální chráněné oblasti Loreta.
Oblastní chráněná oblast Ampiyacu Apayacu
Tato AČR se rozkládá na 434 120,34 hektarech a chrání lesy, které jsou domovem 1 500 druhů rostlin – což z ní činí jednu z oblastí s největší rozmanitostí flóry na světě – a 362 druhů ptáků. Kromě toho je domovem 18 komunit, z nichž některé patří k původním národům Bora, Huitoto a Ocaínas.
Oblastní chráněná oblast Maijuna Kichwa
Tato přírodní oblast se rozkládá na 391 039,82 hektarech a chrání lužní palmové lesy, meandrující pláně, nízké kopce, vysoké terasy a terasy. Jeho založení bylo na žádost domorodých národů Maijuna a Kichwa, aby byla zaručena kontinuita zdrojů, jako je sachavaca, vlněná opice, paiche, aguajales, chambirales a irapayales, stejně jako jejich kultura a světonázor.
